Antonia Salzano Acutis, matka blahoslaveného Carla Acutise, se v rozhovoru pro National Catholic Register vyjádřila k problémům dnešních rodin.

Carlo se na střední škole prezentoval jako otevřeně věřící. Přesto se mu spolužáci nevyhýbali. Jak to?

Někteří lidé si myslí, že být věřící je něco, co vám bere popularitu, ale ve skutečnosti je to obráceně. Problémem je nejistota, kterou dnes většina mladých lidí trpí. Myslí si, že musí mít nejvíc módní chytrý telefon, správné značkové oblečení, jinak upadnou do deprese. Nebo si myslí, že musí podstoupit plastickou operaci, protože se jim nelíbí jejich nos nebo tělo. Podle mého názoru je mnoho dívek krásných, a přitom se ničí tím, že si nechají udělat plastickou operaci.

Pokud stavíte svou jistotu na těchto povrchních věcech, pokud nemáte vnitřní život, pak nemáte pochopení pro věčný život. Žijete, jako byste byli zelenina, s funkcemi zeleniny. Žijete, jako byste byli jen tělem a měli jen svých pět smyslů, a to je vše. To vytváří velkou nejistotu.

Když žijeme eucharistickým životem, dojdeme až na konec lásky. Je to život úspěšný, jak by řekl Carlo, protože jsme Boha postavili na první místo.

Co se stane, když lidé žijí bez duchovního života?

Z dlouhodobého hlediska takový život vytváří velké problémy. Proč vidíme mezi mladými lidmi tolik depresí? Protože se nezajímají o hodnoty a nemají žádný duchovní nadhled. Jak reagujeme na smrt a vážné problémy, které bohužel na tomto světě máme? Nemáme žádné odpovědi a strkáme hlavu do písku. Neklademe si otázky. Mladí se chtějí jen bavit. Žijí jen pro potěšení. Nejsou schopni najít odpovědi, které by dávaly smysl. Odpovědi, které dávají smysl, vám může dát pouze Kristus. On jediný zemřel a byl vzkříšen. Jak řekl svatý Pavel: Kdyby nebylo vzkříšení, pak je naše víra marná (1Kor 15,13-14).

Jaký vliv má podle vás na lidi nadužívání chytrých telefonů a technologií?

Vidím dnešní děti, které nemají v očích žádnou jiskru. Možná je to tím, že tráví tolik času s těmi videohrami a chytrými telefony. Zdá se, že jsou bez života. Carlo si toho všiml u několika dětí, které znal a které neustále hrály hry.

Nedávno se můj manžel procházel v Assisi před velkým hradem a narazil na skupinu teenagerů, bylo jich asi 60 a seděli v naprostém tichu. Nikdo se mezi sebou nebavil. Všichni se dívali do svých telefonů. Manžel to vyfotil a poslal mi to. Bylo to opravdu znepokojující.

Díky tomu jsme pochopili, že tyto přístroje nám také berou krásu vztahů. Nezapomínejme, že Trojice je vztah: Otec, Syn a Duch svatý. Jsme stvořeni k tomu, abychom byli ve vzájemném vztahu. Když nám tedy technologie toto bere, je to proti naší přirozenosti. Není divu, že to způsobuje problémy – dokonce psychické problémy.

Myslíte si, že všechny technologie, které dnes máme, odvádějí pozornost od modlitebního života, že způsobují, že se lidé méně modlí?

Carlo říkával, že čas se nesmí zahazovat pro věci, které Bůh nechce. Každá minuta, která uplyne, je o minutu méně pro naše osobní posvěcení. Proto maximalizujme svůj čas … pro věčnost.

Jak Carlo používal svůj mobilní telefon?

Když Carlo žil, neměli jsme chytré telefony, ale měli jsme Messenger [na véčkových telefonech]. On Messenger vypínal. Skutečnost je taková, že byl nesmírně zaneprázdněn všemi svými aktivitami, výstavami, prací katechety. Neměl času nazbyt. Mobilní telefon používal střídmě.

A co videohry? Co si Carlo myslel o hrách?

Carlo dostal PlayStation, když mu bylo osm let. Četl o dětech v USA, které skončily na klinikách, aby se „detoxikovaly“, protože jejich závislost na videohrách dosáhla extrému. U některých se objevily problémy s epilepsií. To ho šokovalo. Proto se velmi brzy rozhodl, že bude hrát pouze jednu hodinu týdně. Vnutil si to a vždy to dodržoval. To ukazuje na ctnost střídmosti, která je jednou ze sedmi ctností, podle nichž církev prohlašuje někoho za svatého. Ctnost střídmosti nám říká, abychom dobře užívali dobré a krásné věci. Takže i PlayStation, Xbox, Gameboy – pokud nejsou příliš násilné (protože existují hry, které jsou podle mě satanské) – mohou být pozitivní.

Ale Carlo by řekl: „Nemůžeme se nechat zotročit těmito věcmi [technologiemi]. Musíme je mít pod kontrolou.”

Protože máme rozum a jsme stvořeni k obrazu Božímu, musíme technologii ovládat. Pokud vám tyto věci berou svobodu, stávají se nástroji ďábla. Člověk pak nedělá nic jiného. Nebuduje vztahy s druhými lidmi. Nemá ani vteřinu na to, aby se modlil nebo přemýšlel.

Co byste vzkázala rodičům, jejichž děti opustily víru?

Svatý Don Bosco říkával, že když máte malou rostlinku a vidíte, že roste nakřivo, musíte ji narovnat malými dřevěnými tyčkami. To je mnohem těžší udělat, když rostlina vyrostla. Potřebujete zvláštní milost.

Chybou mnoha rodičů je, že se se svými dětmi nemodlí denně, když jsou malé: ráno a večer, před jídlem, nebo se s dětmi nemodlí růženec, jakmile dosáhnou rozumového věku. Rodiče musí být prvními katechety. Měli by číst biblické příběhy a příběhy svatých. Musí mluvit o schválených církevních zjeveních, jako jsou Fatima, Lurdy a Pontmain.

A poslední věc: Nevzdávejte se. Když rodiče křtí své děti, přísahají před Bohem, že budou své děti vychovávat v křesťanské víře.

Nedávno jsem v kostele viděla paní, která mě zastavila, aby mi řekla, že její dcery ve věku 16 a 14 let už nechtějí chodit do kostela a kněz jí řekl, aby je nenutila. To je chyba. Protože tento kněz zřejmě nevěří, že i když teenageři chodí na mši ve špatné náladě, a aniž by chtěli, náš Pán ve svátostech vždycky jedná. Než našim dětem bude 18 let, musíme nad nimi mít určitou autoritu. Jakmile jim bude 18, mohou se rozhodnout, co budou dělat; do té doby je však přiveďte na mši svatou. Ta maminka, kterou jsem potkala, to úplně vzdala, jako by už nemohla nic dělat.

Jakých dalších chyb by se měli rodiče vyvarovat?

Rodiče se musí naučit říkat „ne“. Pořád říkat „ano“ je chyba. Je vědecky dokázáno, že dospívající ještě nejsou plně vyvinutí. Jejich mozek je stále ve fázi vývoje se synapsemi, které ještě nejsou plně propojeny.

Dalším problémem je, když se dospívající zapojí do randění příliš mladí. Naším úkolem je děti vzdělávat a vést.

Chytré telefony, internet ani televize nemohou být hlídači dětí. Mít děti znamená přinášet oběti. Tu trochu času, kterou mám, jim musím věnovat. Možná není důležitá kvantita času, ale kvalita ano.

Lidé nechávají své děti na internetu v šesti nebo sedmi letech. Chápete, že vzhledem k pornografii, která na internetu existuje, je to destruktivní. V Itálii udělali studii, ze které vzešlo, že se na erotická videa dívají děti od 6 a 7 let až do 16 let.

Rodiče se musí naučit omezovat internet pomocí systémů, které kontrolují stránky, na které naše děti chodí. Rodiče se musí probudit, protože se zdá, že mnozí jsou jako „Šípková Růženka“ v lese. Tolik rodičů není schopno se technologiím postavit. Mnohé z nich to zastihlo nepřipravené. V právním systému existuje rčení: „Neznalost neomlouvá“. Totéž platí i pro výchovu našich dětí. Musíme být bdělí.

Rodiče musí být moudřejší. Ztratili jsme schopnost používat rozum. Rodiče jsou prvními vychovateli. Nelze jen tak poslat děti na faru a myslet si, že se tam vyřeší všechny problémy, nebo že je za nás vyřeší škola.

zdroj: www.cirkev.cz