Osobnosti Medjugorje


Fra Slavko Barbarić

“Lidé nepřicházejí do Medjugorje proto, že by naše Hercegovina byla krásná, i když je. Přicházejí, protože Bůh zve každého z nich. Moje služba je pomáhat jim a sloužit jim” (Fra Slavko Barbarič, OFM).

Fra Slavko Barbarič, OFM se narodil v roce 1946 v Dragičině. Na kněze byl vysvěcen v roce 1971. V roce 1982 ukončil doktorské studium v oboru náboženská pedagogika a psychoterapie. Od ledna 1982 začal pracovat s poutníky v Medjugorii. Vedl nespočet duchovních cvičení a vydával svědectví o Medjugorii po celém světě. Napsal řadu článků a knih, které byly přeloženy do více než dvaceti jazyků.

Založil tzv. matčinu vesnici, tedy sirotčinec pro poválečné sirotky, komunitu Milosrdný otec pro narkomany a domov pro těhotné ženy v těžkých životních podmínkách a celou řadu dalších projektů.

Otec Slavko zemřel 24. listopadu 2000 v 15:30 na hoře Križevac v Medjugorii po modlitbě křížové cesty. Následujícího dne, 25. listopadu 2000, Panna Maria v poselství řekla: Raduji se s vámi a chci vám říci, že váš bratr Slavko se narodil pro nebe a přimlouvá se za vás.

Vzpomínky na pátera Slavka Barbariče 

Manuel Reato

Od té doby, co jsem 14. srpna 1990 přijel do Medjugorje, jsem měl to štěstí, že jsem mohl poslouchat a sledovat Fra Slavka při práci s poutníky. Nejvíce se mě dotkl jeho způsob vedení adorací. Když jsem viděl, s jakou důvěrou se klaní Pánu, naučil jsem se, že modlitba je ve skutečnosti rozhovor s Bohem, který nás miluje a naslouchá nám. Když se modlil, zdálo se, že pro něj není nic důležitějšího než Ježíš. V tom byla jeho síla. On sám nejprve žil to, co nám později radil, a proto je pro nás skutečným příkladem.

Tea Sušac

Otec Slavko byl pro mne člověkem, který vydával svědectví nikoli slovy, ale svými skutky. Nebylo snadné nás mladé vést, radit nám, abychom tuto radu hned na začátku pobouřením neodmítli. Vždycky se mu to nějak podařilo, i když jsme si zasloužili pokárání. Během jednoho semináře modlitby, ticha a půstu, když mi bylo 17 let, jsem dělal všechno možné, jen ne ticho. Otec Slavko to věděl, zpoza rohu se na mě něžně podíval, šel ke mně a já se bála, protože jsem věděla, že neustálým blábolením narušuji koncepci semináře. A on si sedl vedle mě na židli, něžně, otcovsky se na mě podíval a dál pil svůj čaj. Tuto lekci jsem pochopila, nebyla jsem z toho zraněná a on zůstal otcem a vůdcem, který je k vidění jen zřídka.

Tereza Gažiová

Přišela jsem do Medjugorje v roce 1996, abych hledala své povolání. Nic mi nebylo jasné. V té době žil Fra Slavko a všichni mladí ho měli rádi a žádali ho o pomoc. Vzpomínám si na jednu jeho radu: „Když nevíš, proč Panna Maria pozvala, nebojte se, ukáže ti to v pravý čas. Ty jen miluj a s láskou žij každý okamžik. Všechno dobro, které uděláš s láskou, je jako jeden krok na vrchol kopce, a tak přijímajíc s láskou všechno, co přichází během dne, dojdeš na vrchol a vše ti bude jasné.“ A tak se i stalo. Vím, že s jeho pomocí jsem našla své povolání dát svůj život za uskutečnění Mariiných plánů pokoje a její úmysly. Otec Slavko je zde, přimlouvá se za nás. Děkuji mu za příklad, jak žít Mariina poselství v jednoduchosti, z lásky k Pánu a k bližním.

Milona von Habsburk

Jedna věc, kterou řekl, která se mě hluboce dotkla a na kterou nezapomenu, je: Bůh je tak velký, a tak svobodný. Lidé vybudovali zdi a hradby. V těchto mantinelech budu sloužit a psát.

Bylo hezké vidět, že se nikdy nepovažoval za příliš dobrého, aby zasáhl všude tam, kde to bylopotřeba. Byl svobodný od veškeré domýšlivosti a v sobě měl hlubokou a svatou bázeň vůči Boží. Za všechny ty roky, které jsem strávila v jeho blízkosti, jsem ho nikdy neviděla, že by se zlobil, stěžoval si nebo se litoval. Nikdy o nikom nemluvil špatně, ale vždy pomáhal najít pravdu. Dobře věděl, co je to zlo. Dokázal být hluboce zraněný, někdy trochu rozhořčený, ale nikdy nebyl pomstychtivý nebo rozčílený. Nikdy se nepovažoval za oběť zla někoho jiného. Když někdo řekl něco o někom jiném, automaticky tomu nevěřil. Neměl čas na pomluvy, protože byl zaneprázdněn konáním dobra. Často opakoval jednu větu:Nechci umřít odpočatý. Vypadá to, že tato prosba byla vyslyšena.

Marija Dugandžić

Každý den jsem sledovala otce Slavka, jak tvoří a tvoří. Měl srdce, které bylo každý den proměňovanémodlitbou, srdce, které se formovalo podle Boží vůle v Mariině blízkosti a něžnosti. Proto mohl a uměl být citlivý k potřebám tohoto světa. Nejdříve vnímal hlad a žízeň mladých lidí po Bohu a umožnil jim, aby se s ním setkali na mezinárodním modlitebním setkání mladých, poté viděl potřebu svých spolubrat kněží po duchovní obnově pod Mariiným pláštěm a pak také i potřebu manželských párů. A nyní vidíme, jakým kanálem pro Boží plány otec Slavko byl, protože vše, co začal, pokračuje dodnes.