Papež František při dnešní modlitbě Anděl Páně připomněl, že modlitba a svátosti nás přibližují Bohu a pomáhají nám pochopit, že On je věčný život.

Papež František při modlitbě Anděl Páně připomíná, že někdy pro nás není snadné pochopit Ježíšův způsob jednání a vysvětluje, že podobně jako apoštolové i my máme tuto zkušenost, ale čím blíže mu skrze svátosti a modlitbu jsme, tím více objevujeme, že jen On je věčný život.

„Pane, ke komu máme jít? Ty máš slova věčného života“ (Jan 6,68). Touto slavnou odpovědí svatého Petra Ježíšovi, na kterou se odvolává evangelium svatého Jana, zahájil papež v neděli 25. srpna svou katechezi před modlitbou Anděl Páně.

„Je to velmi krásné vyjádření, které svědčí o přátelství a důvěře,,“ komentoval Svatý otec promluvu k věřícím a poutníkům, shromážděným na rozpáleném Svatopetrském náměstí. Papež poznamenal, že Petr vyslovuje tuto větu „v kritickém okamžiku“, neboť Ježíš právě dokončil promluvu, v níž se nechal slyšet, že on je „chléb, který sestoupil z nebe“ (srov. Jan 6, 41). „Jsou to slova, kterým lidé těžko rozumějí,“ poznamenal František, a mnozí ho opustili, ale dvanáct z nich ne. Zůstali, protože v něm našli slova věčného života.

Papež František připomněl, že není snadné následovat Pána, ne vždy učedníci chápou, co Mistr říká a dělá, nechápou extrémní nároky jeho milosrdenství. A přece mezi mnoha učiteli té doby Petr a ostatní apoštolové jedině v něm našli odpověď na žízeň po životě, radosti a lásce, která je oživuje. Jen díky němu zakoušejí plnost života, kterou hledají, za hranicemi hříchu a dokonce smrti. Proto ho neopouštějí, naopak, všichni až na jednoho, i uprostřed mnoha pádů a výčitek, zůstávají s ním až do konce (srov. Jan 17,12). A to se – zdůrazňuje papež – týká i nás. Není pro nás snadné následovat Pána, pochopit jeho způsob jednání, přijmout jeho kritéria a příklady za své. Čím více se mu však přibližujeme, čím více se držíme jeho evangelia, přijímáme jeho milost ve svátostech, děláme mu společnost v modlitbě, napodobujeme ho v pokoře a lásce, tím více zakoušíme krásu toho, že ho máme za svého přítele, a uvědomujeme si, že jen on má „slova věčného života“.

Do jaké míry je Ježíš přítomen v mém životě? Do jaké míry se nechávám zasáhnout a vyprovokovat jeho slovy? Mohu říci, že jsou i pro mě „slovy života“?”

V závěru svého zamyšlení František požádal o přímluvu Pannu Marii, „která přijala Ježíše, Boží Slovo, do svého těla“, aby nám pomohla mu naslouchat a nikdy ho neopouštět.

zdroj: www.cirkev.cz