Svatý Jan Sarkander, jehož památku si v českých zemích připomínáme 6. května, je jedním z nejvýraznějších světců české a moravské historie. Mučedník zpovědního tajemství a horlivý obnovitel katolické víry se narodil 20. prosince 1576 ve slezském Skočově a svůj život završil mučednickou smrtí 17. března 1620 v Olomouci.

Jeho rodina po smrti otce přesídlila do Příbora, kde mladý Jan navštěvoval farní školu. V 17 letech odešel na studia do Olomouce a později do Prahy. Teologii studoval ve Štýrském Hradci, ale přerušil ji a vrátil se na Moravu. Po osobní tragédii – smrti snoubenky Anny Plachetské – přijal nižší svěcení a v roce 1609 se stal knězem.

Působil v několika farnostech moravské diecéze, nejznámější je jeho působení v Holešově, kde roku 1616 nastoupil na faru po evangelickém duchovním. Díky své pastorační horlivosti brzy přivedl zpět ke katolické víře na 250 osob. Jeho úspěch však vyvolal odpor nekatolické šlechty, zejména Václava Bítovského z Bítova.

Po vypuknutí stavovského povstání v roce 1618 a sesazení katolického hejtmana Ladislava Popela z Lobkovic, který Sarkandra podporoval, se situace dramaticky zhoršila. Jan Sarkander na radu věřících dočasně opustil Holešov a vydal se na pouť do polské Čenstochové. Byl vroucím ctitelem Panny Marie a z její pomoci čerpal sílu až do posledních chvílí.

Na jaře 1620 vtrhli na Moravu polští kozáci (lisovčíci), kteří sice byli vysláni císaři Ferdinandovi II., ale cestou plenili. Když se blížili k Holešovu, Jan Sarkander jim vyšel vstříc v čele eucharistického průvodu. Uctivě poklekli před Nejsvětější svátostí a městu se vyhnuli. Tato událost však v očích stavovských představitelů vzbudila podezření, že kněz jednal s Poláky. Jan Sarkander byl zatčen, obviněn ze zrady a převezen do Olomouce.

Od 13. do 18. února 1620 byl čtyřikrát vyslýchán. Při posledních třech výsleších byl krutě mučen – natahován na skřipec, pálen loučemi, na tělo mu byla pokládána zapálená síra a smůla, byl oholen, ostříhán a přinucen vypít směs vlastních spálených vlasů a vody. Přesto nic neprozradil – ani to, co se eventuálně dozvěděl ve zpovědnici. V největším utrpení volal: „Ježíš, Maria, Anna!“ a později věřícím šeptal: „Oplývám radostí… Mám velkou útěchu…“

Zemřel v důsledku mučení 17. března 1620. Jeho ostatky byly nejprve pohřbeny v Předhradí, později přeneseny do katedrály sv. Václava v Olomouci. Blahořečen byl roku 1860 a svatořečen 21. května 1995 papežem Janem Pavlem II. právě v Olomouci.

Památku sv. Jana Sarkandra slavíme 6. května – v den jeho beatifikace – jelikož den jeho smrti připadá na dobu postní. Sarkander je patronem zpovědníků, obhájcem zpovědního tajemství a příkladem kněžské věrnosti a odvahy.

zdroj: www.cirkev.cz