Počátky zjevení
Farnost Medjugorje se nachází v západní části Hercegoviny, vzdálená 27 km jihozápadně od města Mostar. Název Medjugorje znamená místo mezi kopci a společně s obcemi Bijakovići, Vionica, Miletina a Šurmanci tvoří římskokatolickou farnost, ve které v roce 2005 žilo celkem na pět tisíc obyvatel.
Pastorační správu této farnosti zajišťují františkáni, kteří se v dané oblasti poprvé objevili na počátku 13. století a po celou dobu turecké okupace byli jedinými ochránci katolíků v Hercegovině, kde sdíleli těžký osud nejen svých farníků, za což byli pronásledování a brutálně zabíjeni. Poté, co Turci v první polovině 16. století zničili na území Hercegoviny všechny františkánské kláštery se duchovní péče o katolické Chorvaty ujali františkáni z oblasti Dalmácie.
V roce 1852 byla založena Hercegovinská kustodie a v roce 1892 Hercegovinská františkánská provincie, jejíž členové působí nejen ve farnosti Medjugorje dodnes.
Ve válkách, které se na daném území odehrávaly během 17. století, byla většina farností v Hercegovině zničena, včetně farnosti Medjugorje, o které se historické záznamy zmiňují již v roce 1599. Když se v průběhu 18. století vrátil do Hercegoviny relativní mír, shromáždili františkáni zbylé věřící a s jejich pomocí znovu začali zakládat zaniklé farnosti, kdy byla v roce 1892 opět založena i farnost Medjugorje.
Do 80. let 20. století byla vesnice chudá a většina příjmů pocházela převážně z pěstování tabáku, hroznů, ovoce a produkce vína. V roce 1981, kdy začala Zjevení Panny Marie, se život farnosti zcela změnil. Panna Marie si zde nevybrala pouze šest mladých lidí, ale spolu s nimi také celou: „Já jsem si tuto farnost zvláštním způsobem vybrala a přeji si ji vést.“ (1. března 1984)
První den zjevení
Dne 24. června 1981 v odpoledních hodinách uvidělo šest mladých lidí (Ivanka Ivanković, Mirjana Dragičević, Vicka Ivanković, Ivan Dragičević, Ivan Ivanković a Milka Pavlović) nad místem zvaným Podbrdo, nacházející se na úpatí kopce Crnica, několik metrů nad cestou mezi Bijakovići a Medjugorií, krásnou mladou ženu, která rukou dávala znamení, aby k ní přišli blíž. Ale oni byli natolik užaslí a vystrašení, že se k ní neodvážili přijít, i když je okamžitě napadlo, že se jedná o Pannu Marii.
Druhý den zjevení
Dne 25. června 1981 okolo šesté hodiny večerní Ivanka, Mirjana, Vicka a Ivan cítili, že musí opět navštívit dané místo, kde předešlý den uviděli mladou ženu, za kterou se ale neodvážili vystoupit. Tento den se k nim ještě přidali Marija Pavlović a desetiletý Jakov Čolo.
Po záblesku světla se jim opět zjevila mladá žena, která byla nepopsatelně krásná a radostná. Děti padly na kolena a začaly se modlit Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci. Po modlitbě s nimi začala rozmlouvat. Vizionáři ji nejčastěji označují pojmem „Gospa“, což v chorvatštině znamená lidové označení pro Pannu Marii.
Nakonec se Panna Maria s dětmi rozloučila slovy: „S Bohem, andělé moji.“ Před tím jim však ještě souhlasným úklonem hlavy odpověděla na otázku, zda se zítra objeví znovu.
Díky těmto událostem se 25. červen v Medjugorji slaví jako den výročí zjevení. Od tohoto dne měli vizionáři každodenní zjevení, kdekoli se v dané chvíli nacházeli.
Třetí den zjevení
Dne 26. června 1981 se už děti nemohly dočkat hodiny, v níž se jim Panna Maria v předchozích dnech zjevila. Když se čas přiblížil, zamířili opět k místu zjevení, aby se s Pannou Marií setkali. Všichni byli naplnění radostí, ale i obavami, co z toho všeho ještě bude. Přesto cítili, že je na dané místo přitahuje nějaká vnitřní síla, které nešlo odolat. A tehdy se jí Mirjana zeptala, jak se jmenuje, na což Gospa odpověděla: „Já jsem Blahoslavená Panna Maria“. A později se ještě představila jako Královna míru.
Když se ten den po zjevení šestice mladých vizionářů vracela z úpatí kopce Crnica dolů, zjevila se jim asi na půli cesty Panna Maria znovu a dala jim hlavní poselství: „Pokoj, pokoj, pokoj, pouze pokoj. Pokoj musí zavládnout mezi člověkem a Bohem a mezi lidmi navzájem.“
Jelikož ke zjevením došlo v komunistické zemi, začali být vizionáři postupně perzekuováni a pronásledováni. A nejen oni, ale i jejich rodiny, farníci, františkáni i přicházející poutníci. Komunisté viděli neradi velké, lidové, nekontrolované a z jejich pohledu hlavně ideologicky závadné shromáždění, kterého se účastnilo stále větší množství lidí. Vizionáři si prošli celou řadou psychiatrických vyšetření a policejních výslechů, které byly, vzhledem k jejich věku, psychicky velmi náročné, kdy je např. vyslýchající zavřeli na noc do márnice apod. Čistě z lidského hlediska by nebylo dlouhodobě možné vydržet policejní praktiky, kterým byly děti vystaveny. I správce farnosti Medjugorje, páter Jozo Zovko, OFM, byl měsíc po začátku zjevení zatčen a odsouzen na tři a půl roku do vězení.
Postupem času se však začaly informace o událostech v Medjugorii šířit i do jiných zemí, což vyvolalo zvědavost a zájem poutníků toto místo navštívit. Tento zájem nezastavil ani komunistický režim a dnes je Medjugorje jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst na světě.
Postupem času se však začaly informace o událostech v Medjugorii šířit i do jiných zemí, což vyvolalo zvědavost a zájem poutníků toto místo navštívit. Tento zájem nezastavil ani komunistický režim a dnes je Medjugorje jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst na světě.
