Na počátku nového roku 2024 navštívil Medjugorii rakouský emeritní biskup ze Sankt Pöltenu, Klaus Küng. Zúčastnil se modlitebního programu v kostele sv. Jakuba a během svého pobytu navštívil, s rakouskými poutníky, známá medjugorská modlitební místa, kdy vedl modlitbu růžence. Jeho dojmy z Medjugorje jsou velmi pozitivní, a jak sám uvádí, Medjugorje představuje ukazatel směru k nové evangelizaci, kterou zdůrazňuje papež František.

Otče biskupe, vím že jste v byl Medjugorii již koncem roku 2022. Účastnil jste se modlitebního přivítání nového roku 2023. Řekněte nám, navštívil jste Medjugorii už někdy dříve? Jaké bylo Vaše první setkání s tímto poutním místem?

I když jsem události v Medjugorii sledoval od počátku, poprvé jsem zde přijel v roce 2022. Před tím než jsem se stal biskupem, jsem se setkával s věřícími, kteří za mnou přicházeli a svědčili o tom, jak v Medjugorii a díky Medjugorii znovu poznali víru a začali opět věřit. Hluboce mne oslovovalo, že u mnohých lidí nastala obnova víry, hluboké obnovování. Osobně jsem celé ty roky do Medjugorje nepřijel, protože to prostě “nebylo v Božích plánech”.

Řekněte nám, jaké to je číst o Medjugorii, setkávat se s lidmi, kteří toto poutní místo navštívili, slyšet jejich zážitky? A jaký je Váš zážitek z Medjugorje, který jste viděl a osobně zakusil?

V prvé řadě jsem byl dojat skupinou, se kterou jsem cestoval autobusem do Medjugorje. Jako přípravu se během cesty jednotlivě sdíleli, proč jezdí do Medjugorje. Většina z nich mluvila o osobních zkušenostech, o svém obrácení, o svých zraněních, která si nesou převážně z rodiny. Během této cesty a zvláště pak zde v Medjugorii jsem viděl, že se zde lidé modlí mnohem více, než na jiných místech. A to se zvláštní radostí a hloubkou. Ale hlavně jsem viděl s jakou radostí se zde slaví eucharistie.

Minulý rok, a stejně tak i včera, jsem měl jednu malou komplikaci. Šel jsem do zpovědnice, ze které mě pak lidé nechtěli pustit. Během této doby jsem byl svědkem mnoha různých situací, osobních krizí, těžkostí, silných zážitků, což se mne hluboce dotklo. Něco podobného, co jsem zažíval již s loňskou skupinou, se děje letos i v této. Lidé prožívají zážitky, které je činí šťastnějšími. Třeba například, když jsme šli společně na kopec zjevení. U jednotlivých zastavení jsem krátce pohovořil a zakoušel jsem otevřenost svých posluchačů, jejich ochotu vše přijímat. V návaznosti na to i oni mají své vlastní otázky, životní potíže, problémy, se kterými se chtějí sdílet. To, co se mě v loňském roce hluboce dotklo, a předpokládám, že to tak bude i letos, je to, že sem přichází mnoho mladých lidí, kteří v Medjugorii zakoušejí hluboké zážitky a dostávají podnět k tomu, aby ve svém životě něco změnili. Moje zkušenost je taková, že mnoho z nich prošlo hlubokou životní proměnou.

Hovoříte o změnách, o radosti kterou vidíte u lidí, kteří zde již byli nebo právě jsou. Co je to, co “plodí” tuto radost zde v Medjugorii? Je to zpověď, eucharistie, adorace? Co to je?

Věřím, že je důležité, nejen zde v Medjugorii, ale i pro celou Evropu, pro celý svět, aby se věřícím přiblížily základy víry a aby byly prožívány.

Modlitba

Prvním bodem je modlitba. Zde se lidé mnoho modlí, ať už se jedná o růženec, adoraci nebo o různé další druhy modliteb. Bez modlitby není duchovní život. Dnes je mnoho stresu vzhledem k uspěchanému způsobu života, kvůli mediím, která nás neustále něčím ‘’bombardují’’. Prostě nemáme možnost se vyrovnávat s některými věcmi. Modlitba je základ, abychom vstoupili do ticha, abychom se vymanili z toho začarovaného kruhu světa, abychom uskutečnili vztah s Pánem.

Eucharistie

Druhým bodem, který zde Panna Maria zvláště zdůrazňuje je Eucharistie. To je poznání, že Kristus je mezi námi. Tajemství spásy se stává skutečností. Každý může přijít a být s ním jedno. Přijetí chleba života, jako zdroje, ze kterého můžeme čerpat. To je velmi důležité i pro otázky, které v Evropě máme, například nedostatek kněžských povolání. Někdy je i těžké najít ve svém okolí místo, kde je slavena mše svatá. Přitom, když věřící hluboce poznají podstatu eucharistie, pak nasedají do aut a daleko cestují, aby našli místo, kde se mohou zúčastnit mše svaté. Matka Boží nás stále vede k Ježíši, to je vidět zvláště zde v Medjugorii.

Svátost smíření

A třetí bod, který je zde zvláště patrný je svátost smíření. Jsem přesvědčený, že svátost smíření je významný bod pro obnovu Církve. S tím je spojený silný zážitek, že Bůh je Otec, který odpouští. Od nás se očekává, že poznáme co jsou naše hříchy, vyjádříme je a zvláště, že vidíme, abych tak řekl, “kde nás bota tlačí”. Mnoho lidí nosí rány ve svém srdci, ale svátost smíření je cesta, abychom byli uzdraveni.

Půst

Zvláštností Medjugorje je i výzva k půstu. To je určitý výchozí bod, při kterém se musíme nutit, abychom něco udělali. Veliké nebezpečí dnešní spotřební společnosti je, že nechceme přijmout kříž, ale odhazujeme ho od sebe. Po druhém vatikánském koncilu mnozí odstranili kříž z oltáře. Dnes v této materialistické společnosti se snažíme vytvářet křesťanství bez kříže. Ale, skrze kříž k nám přichází požehnání, nalézáme cestu k životu. Proto je půst výchozí bod, ze kterého jsme vedeni, abychom jako křesťané žili pravý život. Každý musí poznat, že jsou různé oblasti a situace, kdy je velmi dobré, abychom něco obětovali, abychom se postili. Například při způsobu užívání internetu nebo medií, i to je oblast, kde je možné něco obětovat. Medjugorje zvláště zdůrazňuje význam Panny Marie. Matky, která nám ukazuje cestu a touto cestou nás i vede. Je ústřední postavou, protože nám ukazuje Ježíše.

Pět Davidových kamenů

Pět bodů, které Panna Maria doporučuje, které bychom měli žít, považuji za důležité pro obnovu Církve. Tady máme ještě další dva výchozí body. První je, že zde prožíváme zkušenost, kdy je třeba více poznávat víru a víru i více žít. To je pro dnešní lidi pravý poklad. Druhý výchozí bod, který je možné v Medjugorii poznat je, že obnovu víry, kterou zažijeme, odpuštění, ta nová zkušenost s vírou, se stává výchozím bodem k tomu, aby se každý z nás stal určitým způsobem misionářem. Katolická církev se v současném době nerozvíjí a neroste pouze díky tomu, že nějaký kněz dobře kázal, ale především díky svědectví otce, matky, a často i dětí. V mnoha životních situacích se může naše víra znovu zrodit, jestliže se to světlo víry znovu zapálí. Proto věřím, že Medjugorje je ohromný zdroj síly, který je tady znovu zapálen a je nadějí pro novou evangelizaci, kterou opravdu potřebujeme.

Jak prožíváte modlitební místa v Medjugorii, zejména tři důležité destinace, tedy kostel sv. Jakuba, kopec zjevení a Križevac? Myslíte si, že každé z těchto míst má svou vlastní hlubokou spiritualitu? Mše svatá je středem veškerého dění, ale máme zde také modlitbu růžence na kopci zjevení a pobožnost Křížové cesty na Križevaci.

Domnívám se, že je to základ pro každého křesťana. Při modlitbě růžence rozjímáme o Ježíšově životě a skrze Marii uvažujeme i nad naším osobním životem. Skrze Marii nastal převrat v lidských dějinách. Ježíš se stal člověkem, narodil se z Marie, a skrze Jeho utrpení, skrze Jeho smrt, skrze Jeho vzkříšení, se uskutečnila možnost, že každý z nás může zažít vzkříšení. Křtem jsme spojeni s Ježíšem a tady se vytváří pouto s Pánem. Při biřmování získáváme sílu Ducha Svatého, abychom Pána mohli pochopit a spolu s ním jít dále životem. To nám vytváří podmínky, abychom i my mohli přijmout Pána, kterého přijala Maria. Maria je od počátku počata bez poskvrny dědičného hříchu, Pán ji uchránil od hříchu, což my získáváme svým křtem. Ona jako Matka Milosrdenství, jako Matka Naděje, je pro nás velkou oporou a povzbuzením k tomu, abychom přijali Pána a stali se s ním jedno. Ona nás učí žít s Pánem. Ona ho provázela, nejen ve chvílích zázraků, a toho co konal, ale i v těch chvílích, kdy bylo těžko. Ona je ta, která stojí pod křížem. Proto nás Medjugorje učí to, co nás učí církev, že skrze modlitbu růžence, skrze rozjímání tajemství, se stáváme bližšími a získáváme poznání, abychom byli jedno s Pánem. Je zde i Križevac, na který vede křížová cesta. Ta je v centru spásy každého z nás. Uvažování o tom, co znamená pro nás, jak provázet Ježíše na jeho cestě, to je důležité pro naši víru. To nám ukazuje jak nesmírná je láska Boží k nám. Jak můžeme číst i v mešních textech – miloval je až do krajnosti. Křížová cesta nám na jedné straně ukazuje tíži našich hříchů a současně Ježíšovu nesmírnou lásku, se kterou je všechny nese. Kžížová cesta je pozvání, abychom ho následovali, abychom šli v Ježíšových stopách, i když je to těžké. Ale, vše končí vzkříšením!

Jak byste komentoval modlitební program v Medjugorii o kterém poutníci říkají, že pro ně není dlouhý, není nudný, že ho prožívají jinak než ve svých farnostech, i když trvá tři nebo někdy i čtyři hodiny?

To je opravdu zajímavý psychologický fenomén, ke kterému zde dochází. Osobně jsem to sledoval. Když nastane skutečné setkání s Pánem, interakce s ním, pak čas plyne rychle, i když je zřejmé, že trvá velmi dlouho. Myslím, že je tu řešení této hádanky. Ovzduší modlitby, ovzduší živé víry, živého Pána, ale i společné modlitby, to je jeden z významných bodů.

Jaký je Váš pohled na univerzálnost církve, kterou zde v Medjugorii můžeme vidět?

To mě dělá šťastným, jak v Medjugorii, tak i na jiných místech. Hluboce se mě dotýká, když lidé různých ras, jazyků a národností prožívají společně to samé. A to, co prožívají, je vyjádřeno radostí. Je mou velkou prosbou k Pánu, mou velkou prosbou k Marii, aby obnova zakoušená skrze Kristovu přítomnost, skrze to, co je zde zakoušeno jako obnova, byla všude zakoušena mnoha lidmi. To vše proto, aby se nakonec v jejich srdcích znovu zrodila Kristova láska. Aby se lidé stále nesháněli po penězích, po konzumní společnosti, po tom hmotném, což jsou přirozeně potřebné věci, ale aby se spíše snažili o osobní zážitek a setkání s Pánem, protože s ním jsme hluboce spojeni.

zdroj: www.radio-medjugorje.com

překlad: Monika Štampfelová