V neděli 14. července 2024 předsedal večerní mši svaté, konané na venkovním oltáři za kostelem sv. Jakuba v Medjugorii, apoštolský nuncius pro Chorvatsko, arcibiskup Giorgio Lingua. Koncelebroval apoštolský vizitátor se zvláštní úlohou pro farnost Medjugorie, arcibiskup Aldo Cavalli a biskup diecéze Limerick v Irsku, Mons. Brendan Leahy. Dále se mše svaté účastnili provinciál hercegovinské františkánské provincie Fra Jozo Grbeš, OFM, kvardián mezinárodního institutu Antonianum v Římě, Fra Miljenko Šteko, OFM, medjugorský farář Fra Zvonimir Pavičić, OFM a dalších 34 kněží.

Ve své homilii s odkazem na mešní čtení mluvil o Ámosovi, který byl pro své proroctví vyloučen a který se hájil slovy: “Nejsem prorok ani syn proroka, ale pastýř a pěstitel planých fíků. Ale Hospodin mě vzal ze stáda a řekl mi: ‘Jdi, prorokuj mému lidu Izraeli.'”

“Ámos opustil všechno, protože ho Pán povolal. To nebyla jeho práce, ale jeho poslání,” řekl arcibiskup Lingua a zdůraznil dvě skutečnosti.

“Ámosovo kázání, které vytváří problémy s veřejným pořádkem, zasévá mezi lidi paniku a nelíbí se občanským a náboženským autoritám, které zasahují vydáváním příkazů k vyhoštění. Druhá skutečnost je vnitřní, spojená s Amosovým vztahem k Bohu, který v něm vytvářel jistotu – je to Bůh, kdo ho povolal a poslal. Tato jiná realita, která je pro něj velmi zřejmá, není viděna nikým jiným a nemůže být ověřena, neexistují žádná objektivní kritéria a znaky viditelné pro každého, které by ji potvrzovaly,” řekl Mons. Lingua, zdůrazňující, že tyto dvě skutečnosti jsou přítomny v životě každého z nás.

“Na jedné straně jsou slova a činy, které říkáme a děláme, které každý vidí a které mohou být souzeny. Na druhé straně má každý muž a každá žena osobní, intimní a tajemný vztah s Bohem. Je to dialog, který se uskutečňuje ve vlastním svědomí s věčným tajemstvím, které je neviditelné, ale neméně skutečné. Proto svědomí každého člověka potřebuje pokoru, největší úctu a postoj bázně, protože vztah s Bohem je jedinečný a neopakovatelný pro každého a odehrává se ve skrytu,” řekl arcibiskup Lingua a zdůraznil, že “tato reflexe má hluboký význam pro to, co se žije zde v Medjugorii.”

Existuje vnější, objektivní a viditelná skutečnost, kterou nikdo nemůže popřít, jako je příliv poutníků z celého světa, z nichž mnozí znovu objevují svou víru, mění svůj život a začínají milovat Boha a bližního. V jistém smyslu je to také matoucí, jako kázání Ámose, které znepokojilo lidi a znepokojilo úřady.

Pak tu máme vnitřní realitu, skrytou, kterou zná jen ten, kdo ji prožívá, a jen on ví, odkud pochází. A když o tom mluvíme, nikdy se nám to nepodaří sdělit úplně. Od všech se žádá, abychom k Božímu dílu přistupovali s pokorou a úctou, bez předsudků v srdci a mysli.

“Církev, která je Matkou a Učitelkou, má povinnost a náročný úkol rozlišovat, aby nikdo nebyl oklamán, a to ani v dobré víře. Věřící mají právo být vedeni, protože se ptají sami sebe: Je to, co mi říkají, pravda, nebo to není pravda? Je realita nebo iluze to, co vidím a slyším? Je to v souladu se zjevením, nebo je to podvod?” řekl nuncius Lingua s odkazem na normy pro zacházení s nadpřirozenými jevy, které v květnu zveřejnilo Dikasterium pro nauku víry.

Řekl, že “nejvyšší úroveň uznání, kterou může Církev poskytnout, je nihil obstat, to znamená, že po pečlivém a dlouhodobém studiu viditelných projevů bude moci prohlásit, že neexistují žádné prvky, které by byly v rozporu s naukou a morálkou Církve, a že proto neexistuje žádná překážka pro svobodné a osobní přilnutí k takovým jevům a poselstvím, které s sebou nesou,” a dodal, že když si poprvé přečetl tento dokument, myslel si, že církevní autority si chtějí umýt ruce nad tím, aby se nemusely vyjadřovat k tak citlivým tématům.

“Tehdy jsem si uvědomil, že je to naopak postoj velké úcty k individuálnímu svědomí, které, jak říká 2. vatikánský koncil, je nejtajnějším jádrem a svatyní člověka, kde je sám s Bohem, jehož hlas se ozývá v důvěrnosti. Nikdo jiný nemůže proniknout do individuálního svědomí, a proto ho soudit. Vidět a posuzovat lze pouze skutky, vnější jevy, nikoli však osobní vztah těchto jednotlivců k Bohu,” řekl arcibiskup Lingua a zdůraznil, že existuje pouze jedno definitivní a jisté zjevení, a to je to, které se odehrálo v Božím Synu.

“Život a slovo Kristovo jsou jediným univerzálním a definitivním kritériem Božího zjevení člověku. Pokud je však vše řečeno ve slově, které se stalo tělem, neznamená to, že vše již bylo pochopeno,” řekl arcibiskup Lingua.

zdroj: www.radio-medjugorje.com