POSELSTVÍ PANNY MARIE 25. LISTOPADU 2024

„Drahé děti, v tomto milostiplném čase očekávání vás chci pozvat k modlitbě, aby byl Advent modlitbou rodiny. Zvláštním způsobem vás, děti moje, které něžně objímám, povzbuzuji k modlitbě za mír ve světě, aby mír převládal nad nepokojem a nenávistí. Děkuji vám, že jste odpověděly na mé pozvání.“

“V TOMTO MILOSTIPLNÉM ČASE OČEKÁVÁNÍ VÁS CHCI POZVAT K MODLITBĚ“

Advent je časem milosti, je šancí a od Boha darovaným časem. Co znamená milost můžeme vidět na příkladu fra Slavka Barbariče, OFM. On pochopil: „Poselství Panny Marie jsou mimořádným okamžikem, milostí. Chci dát svůj život pro plány Panny Marie. Panna Maria si nás vyvolila a já chci být jejím spolupracovníkem. Ona mě potřebuje. Všechno ostatní není důležité, tohle nesmím promeškat.“ A odevzdal úplně sebe samého, dal svůj život Panně Marii.

Smyslem Adventu je očekávání Vánoc, očekávání Ježíšova narození v srdci, v rodině, ve společnosti. Dám vám otázku: „Je v posledních letech u nás křesťanů Advent časem očekávání? Anebo je vším ostatním, jenom ne tímhle?“

V posledních letech se ve velkých městech, jako je např. Záhřeb, Vídeň apod., ohlašuje Advent zvonem a tím se dává na vědomí: Už nyní, na začátku Adventu a v jeho období slavíme, je to svátek. Ale není tím myšlena oslava Vánoc. To si jen lidé a obchodníci posloužili Adventem a Vánocemi, aby vydělali více peněz. To přece nejsou Vánoce. Vánoce nezačínají Adventem ani nejsou v jeho průběhu, ale začínají 25. prosince. V tomto kontextu se ptám: „Kdy bychom měli začít doma stavět Betlém, zdobit stromeček, dům a ulice? Na začátku Adventu nebo na Štědrý večer?“

Panna Maria nás v tomto poselství opět zve k modlitbě. Proč? Asi proto, že se nemodlíme? V církvi, zvláště na západě, se často jen diskutuje, mnoho se mluví, předkládá, zasedá a zasedá… Panna Maria nás učí: Nic nedělejte bez modlitby. Modlitba je způsob jak prožít Vánoce.

Proč se modlíme? Existuje mnoho důvodů, ale jak se budeme orientovat bez modlitby? Vždycky člověk hledal „navigátory“, kteří by mu pomohli orientovat se. Dřívější lidé se orientovali podle hvězd, slunce, pozorováním přírody. Věděli, kde je sever, když viděli na které straně větve či kamene roste mech. Ježíš jasně říká svým současníkům: „Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko“ (Mk 13, 28). Dnes je celá Země změřená, na každý kout zeměkoule existuje cestovní průvodce, navigace. Jestliže ztratíme směr a zabloudíme, hlas navigátora nás vrátí zpět na správnou cestu. Ale jak je to s duchovním navigátorem? Kdo nám pomůže, a jak máme vědět co je pravda, dobro, morálka, krása a co je v životě důležité, jestliže se nemodlíme?

“ABY BYL ADVENT MODLITBOU RODINY“

Advent je časem modlitby v rodině. „Bez modlitby neexistuje rodina“, říkávala Matka Tereza. Jestliže se rodina modlí, vysílá poselství: Žijeme s Bohem, nejsme sami, nespoléháme se jen na své slabé lidské síly. Kromě toho, modlitba spojuje členy rodiny, přináší teplo, vytváří zdravé ovzduší, aby se mohlo dobře žít, komunikovat a řešit problémy, jestliže nějaké nastanou.

Je nutné zdůraznit: Modlit se neznamená stále hovořit, říkat slova. V modlitbě je důležité ticho, nemluvit. Rozhodující je naslouchat, neboť jen tak pochopíme Boží ticho a mlčení, silnou Boží lásku, která je tichá, která žije v srdci Panny Marie, v jejím lůně a která se rodí do obyčejné stáje. Jen v tichosti srdce, které umí naslouchat a být pozorné, můžeme poznat Ježíše, který nikdy nehovoří a nekoná, aniž by nejdříve v tichosti nepřebýval se svým Otcem.

“DĚTI MOJE, KTERÉ NĚŽNĚ OBJÍMÁM“

Zde se ptáme: „Matko Marie, jak můžeš objímat nás hříšné a slabé lidi?“

Na tuto otázku existuje jen jedna odpověď: Zázračná je láska naší Matky. Nezměrná, bezpodmínečná. Máme Matku, která nás neopustila, i když jsme slabí a hříšní. A nejen to, něžně nás objímá. Proto následuje otázka, kterou si musíme zodpovědět: Můžeme-li zůstat lhostejní k této lásce? Můžeme-li zůstat vlažní a neodpovědět na Její pozvání?

No, ale jak poznáme lásku Matky, jestliže se nemodlíme? Jestliže v tichu a mlčení, v hlubokém ponoření srdce do meditace, nenasloucháme Mariinu srdci?

“POVZBUZUJI VÁS K MODLITBĚ ZA MÍR VE SVĚTĚ, ABY MÍR PŘEVLÁDL NAD NEPOKOJEM A NENÁVISTÍ“

Panna Maria si přeje, abychom se modlili za mír, za druhé. Přeje si, abychom pomohli druhým, kteří žijí v nepokoji, válce, roztržkách, ale také chce, abychom i my rostli v lásce. Jestliže se modlíme za druhé, osvobozujeme se od sebe, od svého já. Dnešní svět si přeje, aby moje „já“ bylo v centru, ale Panna Maria si přeje, aby v centru byli druzí.

Panna Maria nám jasně říká, co by chtěla, aby se v modlitbě s námi stalo: Aby mír převládal nad nepokojem a nenávistí, aby byl mír silnější. Panna Maria neříká, aby vládl mír, protože ví, že jsme slabí, ale ať převládá mír nad nepokojem a nenávistí. Když říká, ať převládá mír, tím chce říci, abychom se v modlitbě uschopňovali, aby v nás pokoj sílil, a tak mohl mír převládnout a zvítězit.

Svatý Augustýn tomu rozuměl: „Neexistuje pravý pokoj bez Boha.“ Proto se modleme, abychom se otevírali Bohu, ve kterém je pravý pokoj. Abychom od Boha přijímali sílu za rozhodnutí se pro pokoji, byli lidmi pokoje, aby v nás rostla síla, která způsobuje, že v určitém okamžiku mír převládne nad nepokojem.

Na závěr několik myšlenek sv. Jana od Kříže: „Jak málo zmůžou lidé, kteří se utápějí v aktivitách, kteří si myslí, že mohou obrátit celý svět svým kázáním a vnějšími skutky. Brzo pochopí, že by bylo Pánu milejší a Církvi užitečnější, kdyby polovinu svého času zasvětili vnitřní modlitbě, a to nemluvím o dobrém příkladu, který by tak druhým lidem dali. Tak by totiž jedním jediným skutkem udělali mnohem více dobra a to za méně úsilí, než když jich konají tisíce a ztrácejí tak svůj život. Totiž skrze vnitřní modlitbu přijímají milosti a duchovní sílu, kterou potřebují ke konání skutků. Bez ní je všechno zbytečné.“

fra Marinko Šakota, OFM, překlad: Ludmila Vašáková