Rozhovor s fra Karlem Lovrićem ke Světovému dni nemocných

Světový den nemocných se slaví každý rok 11. února na památku Panny Marie Lurdské. Založil ji papež Jan Pavel II. v roce 1992. „Naděje není klamná (Řím 5, 5) a posiluje nás v těžkých chvílích,” je téma poselství papeže Františka k 33. světovému dni nemocných. Papež nařídil, že slavnostní oslava Světového dne nemocných, která se koná každé tři roky v jedné z mariánských svatyní, pro jubilejní rok 2025, se bude konat 11. února 2026 v mariánské svatyni Virgen de Chapi v peruánské Arequipě.

Hostem našeho programu na toto téma byl fra Karlo Lovrić, farní vikář ve farnosti sv. Jakuba v Medjugorji, který hovořil o poselství papeže Františka pro tento den.

„Svatý otec pro 33. Den nemocných vybral slova z Pavlova listu Římanům: „Naděje není klamná (Řím 5, 5). Upřesňuje, že jsou to slova útěchy, ale mohou také vyvolat některé otázky, zejména u těch, kteří trpí. Například, jak zůstat silný, když nás postihují vážné a vysilující nemoci, které vyžadují drahou léčbu, na které často lidé nemají finance. Jak být silný, když kromě vlastního utrpení vidíme také utrpení svých blízkých, kteří, i když jsou s námi, se cítí být ve své pomoci bezmocní. Za všech těchto okolností cítíme potřebu podpory, která je větší než my sami. Potřebujeme Boží pomoc, Jeho milost, Jeho prozřetelnost. Tu sílu, která je darem Ducha. Papež mluví o Boží přítomnosti v blízkosti nemocných ve třech aspektech: setkání, darování a sdílení,“ řekl fra Karlo o papežově poselství pro 33. vatikánský koncil. Zároveň odkázal na volbu památného dne Dne nemocných, který připadá na svátek Panny Marie Lurdské.

„Panna Maria se zjevila čtrnáctileté dívce, Bernadettě Soubirousové, 11. února 1858. To znamená čtyři roky poté, co papež Pius IX. vyhlásil dogma, že Blahoslavená Panna Maria byla počata bez prvotního hříchu. Ačkoliv Bernadettino jméno znamená silná jako medvěd, byla slabá a nemocná. Trpěla astmatem. Astma se ještě více projevilo, když její otec, mlynář, přišel o práci, a tak se rodina musela přestěhovat z útulného domu do malé místnosti bývalé věznice, která měla celkem 16 metrů čtverečních. Byla velmi nemocná, a pravděpodobně i její sourozenci, kterých měla celkem šest. Tato nemoc pokračovala i poté, co se stala jeptiškou. S touto nemocí se potýkala celý život. To je důvod, proč si církev vybrala tento den jako Den nemocných,“ řekl fra Karlo a poukázal také na důležitost svátosti Pomazání nemocných.

„Svátost pomazání nemocných je svěřena do péče církve o nemocné. Církev chápe svou službu nemocným jako pastorační péči a doprovázení. Kdo trpí nemocí, ten upadá nejen do krize tělesné, nýbrž i do krize duševní. Proto potřebuje pomoc člověka, který ho bude slyšet a bude stát při něm. Služba církve je nejhlouběji vyjádřena ve svátosti pomazání nemocných. Praktikováním pomazání nemocných se první církev odvolává především na tento úryvek z Jakubova listu. Je mezi vámi někdo, kdo je nemocný? Ať zavolá starší církve. Ať se nad ním modlí, mažou ho olejem ve jménu Páně, a modlitba víry zachrání bezmocné. Pán ho pozvedne, a pokud zhřešil, bude mu odpuštěno. Pacient je zjevně někdo, kdo je upoután na lůžko. Proto nemůže přijít ke starším sám. Starší jsou vůdci komunity, tzn. úředníci, nikoliv nějací charismatičtí léčitelé. Člověk by měl zavolat starší Církve, kněze, když může mluvit, když si je vědom své nemoci. Přijmout svátost pomazání nemocných s plným vědomím. V minulosti se tato svátost nazývala posledním pomazáním. Mnozí si to stále myslí. Dnes se však církev dívá na tuto svátost pomazání nemocných jinak. Je to svátost uzdravení, a to nejen duše, ale i těla. Po pomazání svatým olejem se kněz modlí: ‚Uzdrav jeho rány, odpusť mu hříchy a odežeň od něj všechny bolesti duše i těla a milosrdně mu vrať úplné zdraví zevnitř i navenek,“ řekl fra Karlo, který již léta navštěvuje jedenkrát měsíčně staré a nemocné ve farnosti Medjugorje, zpovídá, rozdává pomazání nemocných a přináší svaté přijímání pro více než 150 lidí. A tak se zmínil i o této své úloze.

„Řekl bych, že moje návštěva starých a nemocných začala úplnou náhodou. Jelikož jsem v Medjugorji již dvacet let, řekl bych, že je to dar z nebe. Panna Maria v tom vykonala svůj velký díl. Někdy v roce 2008 jsem byl požádán, abych navštívil nemocnou ženu z farnosti, kterou jsem neznal. Ale když jsem jí navštívil, poznal jsem ji jako ženu hluboké víry, která skutečně věří ve svátost smíření, svaté přijímání a pomazání nemocných. Po udělení těchto svátostí jsme zůstali ve společném hovoru, po kterém jsem se s ní chtěl rozloučit. Ona mi však na závěr sdělila, že by byla nesmírně šťastná, kdyby mohla přistupovat ke svatému přijímaní každý měsíc. Z ničeho nic jsem odpověděl: „Zde budu přicházet každý den,“ a tak jsem i začal dělat, když jsem během prvního týdne zjistil, že poblíž jsou dva sousedé, kteří by o mé služby také stáli. Po nějaké době jsem zjistil, že není v mých možnostech tuto službu vykonávat každý den, proto jsem musel změnit periodu na tři dny v týdnu, tedy na středu, pátek a neděli. A tak se to začalo pomalu šířit, což byl začátek mého úkolu v naší farnosti. V současné době navštěvuji každý měsíc 95 lidí a další dva pečovatelské domy. Jsem nesmírně rád, když vidím tyto lidi jak jsou tak šťastní a spokojení,“ řekl na závěr našeho rozhovoru fra Karlo Lovrić.

Mijo Brkić

 

zdroj: www.radio-medjugorje.com