Na našich webových stránkách chceme dát prostor každému, kdo ve svém životě zakusil Boží dotek, obrácení nebo posilu ve víře – zvláště pokud jeho cesta k Bohu byla spojená s poutním místem Medjugorje. Zveme proto všechny, kněze i laiky, pokud máte své osobní svědectví, které může být povzbuzením pro druhé, neváhejte se o něj s námi podělit. Právě vaše zkušenost může být světlem a nadějí pro někoho, kdo možná prožívá podobné životní období.

Svědectví účastníka medjugorské duchovní obnovy na Sv. Hostýně

Dnes vám přinášíme svědectví pana Lubomíra, který se zúčastnil i I. medjugorské duchovní obnovy na Svatém Hostýně. Svou přítomností zde nepomohl jen modlitbou a účastí, ale nabídl i praktickou pomoc, bezplatně zapůjčil svou ozvučovací aparaturu a pomohl se zvučením scholy při sobotní a nedělní mši svaté v bazilice. A právě on se s námi rozhodl podělit o své osobní svědectví o cestě k Bohu a o tom, jakým způsobem do jeho života vstoupilo poutní místo Medjugorje.

“Z diskoték k Bohu…”

Jmenuji se Lubomír a narodil jsem se v Opavě. Vyrůstal jsem v tradiční křesťanské rodině. Byl jsem stydlivé, neprůbojné dítě. Zajímal mě jen sport. V mých 17 letech mě poprvé můj kamarád přemluvil, abych s ním šel na diskotéku, kde jsem poprvé ochutnal alkohol. Na diskotéce se mi začalo líbit a ve mně se zrodila touha stát se diskžokejem. Můj sen se mi později vyplnil. Následovalo dvacetileté hraní na diskotékách. Každý pátek a sobotu pořád dokola to samé. Noční život, alkohol a zábava. Myslel jsem si, že jsem konečně našel smysl svého života. I když mě to bavilo, přesto jsem v sobě cítil prázdnotu. Později se u mě začaly projevovat deprese. Nebyl jsem schopen ničeho, ani komunikovat s lidmi, pracovat. Měl jsem negativní myšlení, úplnou ztrátu smyslu života. V mém vnitřním utrpení se mnou trpěla i moje manželka. Pořád se za mě modlila. Dnes děkuji Bohu, že jí dal sílu to všechno se mnou vydržet. Děkuji, že mi dal takovou ženu.

Přišel rok 2000. Do rukou se mi dostala knížka o zjeveních Panny Marie v Medjugorji. Tato kniha mě zaujala a díky ní jsem jel na festival mládeže do Medjugorje. Po příjezdu na festival jsem byl překvapen, jak se věřící dokážou radovat při mši svaté a chválách. Poprvé v životě jsem vyslechl svědectví bývalých narkomanů z komunity Cenacolo. Pro mě to bylo až neuvěřitelné, že by se lidé, kteří ničili sebe i své rodiny, mohli tak změnit. Třetí den festivalu jsem se probudil ráno v pět hodin, šel jsem se projít ven, slunce pomalu vycházelo a bylo příjemné teplo.

Najednou jsem v sobě pocítil nepopsatelný nával lásky, takovou radost, jakou jsem v životě tady na zemi nezažil. Ani nevím, jak jsem se ocitl na kolenou. V mé mysli se začal promítat můj dosavadní život. Mé večerní flámování na diskotékách, pití alkoholu. Promítli se mi i všechny mé skryté hříchy, které mě spoutávaly. Vyhrkly mi slzy a rozbrečel jsem se jako malé dítě. V tomto stavu jsem prožíval velkou lítost nad svým hříšným životem, ale rovněž jsem vnímal neustálou objímající lásku, jako by mi Bůh říkal: „Synu, miluji tě, ale tvůj život není v pořádku.“ V těch slzách jsem se zmohl říct jen jednu větu: „Bože, odpusť mi a dej mi šanci to napravit.“ Po tomto Božím doteku jsem měl touhu chválit Boha, ta radost ve mně byla nepopsatelná. Vše, co jsem na festivalu slyšel, mě začalo zajímat. Nejvíce mě zasáhlo jedno poselství Panny Marie: „Drahé děti, stavějte Písmo svaté na viditelné místo ve své rodině a čtěte ho, poznáte modlitbu srdcem a vaše myšlenky budou v Bohu.“ Uvědomil jsem si, že Bibli jsem nikdy nečetl. A jak říká sv. Jeroným: „Neznat Boží slovo znamená neznat Krista.“

Z festivalu mládeže jsem odjížděl s touhou Boží slovo poznat hlouběji. Na čtení Bible jsem začal chodit každé ráno do křesťanského společenství v Opavě. Každý den jsme probírali vždy jen jednu kapitolu z Nového zákona. To slovo mluvilo ke mně, zasahovala mě slova: „Kdo se chce spoléhat jen sám na sebe, nemůže se líbit Bohu. Kdo nemá Syna, nemá život.“ Já sám jsem se dlouhá léta spoléhal jen na sebe. Díky Božímu slovu jsem pochopil, že mi v mém životě někdo chyběl. Ten, který zaplatil za mé hříchy na kříži. Jediný Spasitel, osvoboditel, Boží Syn Ježíš Kristus. Bez Pána Ježíše, bez Ducha svatého se žádný z nás nemůže znovu narodit, ani není schopen se jen svou vlastní silou vymanit z moci zla a hříchu. Ta pravá proměna je působena Duchem svatým. Jen Bůh může z našeho nitra odstranit srdce kamenné a dát nám srdce z masa. U Pána Ježíše jsem nalezl nový život. Je to to, co nám tento svět nemůže dát. Modleme se neustále za sebe, za naše rodiny, aby naší silou byla Boží milost, Duch svatý. Panna Maria nás často vyzývá, abychom stavěli Boží slovo, jejího Syna, na první místo ve svém životě. Jsou jen dvě možnosti: život s Bohem, nebo život bez Boha. Rozhodnout se musí každý sám. Bůh s vámi.

Vaše svědectví může být světlem pro druhé

Pokud byste i vy měli ve svém srdci touhu podělit se o své svědectví a povzbudit tak ostatní poutníky a čtenáře našich stránek, budeme moc rádi. Svůj příběh nám můžete zaslat na e-mail: info@medjugorje.cz, ideálně včetně vaší fotografie, kterou rádi k článku připojíme.

Podobná svědectví mají velkou sílu. Jsou světlem naděje pro ty, kteří si vaše slova přečtou a to třeba právě proto, že sami ve svém životě prožili nebo právě prožívají něco podobného. Děkujeme všem, kdo se rozhodnou otevřít své srdce a sdílet s ostatními své osobní setkání s Bohem. Víme, že to není vždy jednoduché, ale plody, které vaše svědectví může přinést jsou veliké. Proto se nebojte a dovolte Bohu, aby mohl promlouvat k druhým i skrze osobní zkušenost každého z vás.

Informační centrum MIR Medjugorje