Velikonoční poselství arcibiskupa Alda Cavalliho, apoštolského vizitátora se zvláštní úlohou pro farnost Medjugorje

Přinášíme velikonoční poselství Mons. Alda Cavalliho, apoštolského vizitátora se zvláštní úlohou pro farnost Medjugorje. Ve svém zamyšlení nad událostmi Velkého týdne a slavností Zmrtvýchvstání Páně nám arcibiskup Cavalli připomíná základní pravdy naší víry: Kristovu oběť, jeho vzkříšení a stálou přítomnost v našem životě. Jeho slova jsou pozváním k větší odpovědnosti, svatosti a otevřenosti vůči službě druhým.

Také letos jsme blízko Velikonoc – Zmrtvýchvstání Páně, který je živý, živý, živý!

V těchto dnech, zvláště na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu – velikonoční noc – prožíváme to, co nám Ježíš zanechal v posledních hodinách a dnech svého pozemského života. Jsou to věci základní, podstatné a hluboce důležité pro každého křesťana.

Co nám Ježíš v těchto dnech zanechal?

Zaprvé – Zelený čtvrtek

Ježíš nám zanechal smysl našeho povolání: službu, službu, službu. V Janově evangeliu čteme, jak Ježíš bere nádobu, nalévá do ní vodu a umývá nohy svým učedníkům. Něco, co tehdy dělali jen otroci – lidé bez jakékoli hodnoty. Poté říká svým učedníkům i nám všem: „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, vám nohy umývám, máte i vy nohy umývat jeden druhému.“ Povolání se musí stát službou druhým. Poslání se musí stát službou druhým. Tato myšlenka je klíčová v evangeliu. Ježíšovo poslání bylo službou nám všem – stal se služebníkem nás všech, aby nás spasil a sdílel s námi dobro Boha Otce.

Toto je první velké poučení: naše poslání musí růst, růst, růst, abychom lépe sloužili svým bratřím, sestrám i celému světu.

Zadruhé – Večeře

Apoštolové, jediné svědkové tohoto činu, říkají: Ježíš vzal chléb a pronesl podivuhodná slova: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ Po večeři vzal kalich s vínem a řekl podobně: „Toto je kalich mé krve nové a věčné smlouvy, která se prolévá za vás a za mnohé na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku.“

Zanechal nám památku své smrti a zmrtvýchvstání. Ježíš zemřel jednou provždy. Ježíš vstal z mrtvých jednou provždy. „Památka“ znamená, že Ježíš dnes, zde, znovu zpřítomňuje hluboký smysl své smrti a zmrtvýchvstání. Památka, kterou Ježíš dvakrát připomíná při slovech proměnění chleba a vína, znamená zpřítomnění jeho smrti a zmrtvýchvstání. Tímto zpřítomněním zůstává Ježíš navždy s námi – v každé části světa!

A stále slavíme památku jeho smrti a zmrtvýchvstání.

Co nám ještě zanechal v těchto dnech? Jeho smrt na kříži – Velký pátek

Smrt s hlubokým významem. On, Pán Ježíš, na sebe vzal hříchy světa. Vzal na sebe všechny hříchy – ty, které jsem spáchal já, ty, které jsi spáchal ty, ty, které já páchám, ty, které pácháš ty, ty, které ještě spácháš ty, i ty, které ještě spáchám já. Všechny jsou tam. Pán není jako my – On je veliký, On je nesmírně veliký. Jak říká Starý zákon: „I kdyby vaše hříchy byly rudé jako purpur – Já jsem větší než vaše hříchy.“ A zde je Ježíš: vzal je na sebe a svou smrtí je všechny zničil.

Svatý Pavel píše: „Toho, který nepoznal hřích, učinil Bůh hříchem kvůli nám.“ A na kříži Ježíš svou smrtí zničil, odstranil všechny naše hříchy – jednou provždy, jednou provždy, jednou provždy – jak to opakuje List Židům. Na kříži nás Ježíš spasil. On je můj Vykupitel, On je tvůj Vykupitel. On je můj Spasitel, On je tvůj Spasitel.

A co ještě učinil v těchto dnech? Vstal z mrtvých – je živý

Petr při kázání říká: „Viděl jsem ho, mluvil jsem s ním, jedl jsem s ním.“ Živý, živý, živý! A živý Ježíš nás neustále doprovází. Opět nám otevřel cestu k životu, ke vzkříšení, k nesmrtelnosti. To, co lidstvo ztratilo v Adamovi, nám bylo znovu darováno. Otevřel nám ty neuvěřitelné dveře přístupu k Bohu, který je jeho Otcem i naším Otcem. Dává nám žít, žít, žít navěky.

Toto jsou Velikonoce Páně: slavíme památku jeho smrti a zmrtvýchvstání, slavíme památku nového života, který daroval nám všem, slavíme památku jeho utrpení na kříži, kde odpustil všechny hříchy.

Přistupme s radostí, s důvěrou, přistupme s nadějí, která je jistotou, že o těchto Velikonocích můžeme v Pánu znovu objevit cestu ke svatosti – a vstoupit na cestu, která roste, roste, roste v odpovědnosti, ve svatosti a v milosti.

Požehnané Velikonoce!

Mons. Aldo Cavalli

 

zdroj: www.radio-medjugorje.com