POSELSTVÍ PANNY MARIE 25. ČERVENCE 2025

„Drahé děti! V tomto čase milosti, kdy mi Nejvyšší dovoluje, abych vás milovala a vedla cestou svatosti, vás satan chce zaplést do pout neklidu a nenávisti. Nedovolte mu, aby získával nadvládu, ale, dítka, bojujte o svatost každého života. Děkuji vám, že jste odpověděly na mé volání.“ (s církevním schválením)

“V TOMTO ČASE MILOSTI, KDY MI NEJVYŠŠÍ DOVOLUJE, ABYCH VÁS MILOVALA A VEDLA CESTOU SVATOSTI, VÁS SATAN CHCE ZAPLÉST DO POUT NEKLIDU A NENÁVISTI“

Víme, že Medjugorje je Mariina škola, kde nás učí, jak žít evangelium. V tomto poselství nám připomíná – protože zapomínáme – že doba, ve které žijeme, je milostivá. I když je těžká a napjatá, plná konfliktů a válek, přesto je to doba milosti, protože Bůh dovolil Marii, aby nás milovala a vedla ke svatosti. Kdo si uvědomuje, že žije v čase milosti, nenechá ho jen tak proklouznout, ale bude se snažit jej žít naplno.

Jako kdysi Adama, Evu a Ježíše se i dnes satan snaží odvést nás od Boha a svést na svou stranu. Dnes má obzvláště za cíl “zaplést nás provazem neklidu a nenávisti“. V okolí Medjugorje se o někom, kdo má sklony ke lži, říká: „To je pěkný kličkař!“ Satan je otcem lži. On je ten, kdo zamotává.

Každý, kdo pracoval s provazem, ví, jak se může snadno zamotat. Touto obraznou řečí nám Panna Maria chce otevřít oči, co s námi satan zamýšlí: chce nás “zamotat“ tak, abychom už nepoznali, co je dobré a co zlé, co je správné a co ne, co je pravá cesta a co falešná. Satan nás může zamotat natolik, že nepoznáme, že jsme vůbec zamotaní. Mnozí lidé si dnes myslí, že jsou svobodní, ale ve skutečnosti jsou uvězněni ve zlu, zaslepeni zlem.

Jak to satan dělá? Skrze neklid a nenávist. Když je v člověku neklid – například proto, že byl zraněn – zamotá se, nedokáže rozlišit, co je pravda a co jeho domněnka či lež. Ještě horší je to, když je v něm nenávist, která ho oslepí a zcela ho zamotá do zla, že začne zkresleně vnímat druhé a je slepý vůči vlastnímu stavu.

“NEDOVOLTE MU, ABY ZÍSKÁVAL NADVLÁDU, ALE, DÍTKA, BOJUJTE O SVATOST KAŽDÉHO ŽIVOTA“

Maria neříká: „Nedovolte satanovi, aby vládl.“ Říká: „Nedovolte mu, aby zvítězil, protože dobře ví, že jsme lidé, tedy slabí, a že satan je velmi mazaný.“ Nemůžeme zabránit tomu, aby satan působil ve světě, ale můžeme mu zabránit, aby zvítězil v nás a mezi námi. Satan se bude vždy snažit – nikdy nebudeme zcela chráněni – ale přesto můžeme nedovolit, aby zvítězil.

Příklad:

Někdo mi ublíží nebo mi způsobí křivdu. Přirozeně se rozruším, rozzlobím. To je lidské. Ale v tu chvíli je třeba si dát pozor, aby satan nevyužil tu situaci, mou bolest, a neinfikoval mě nenávistí a nepřátelstvím. Pokud se mu to podaří, zvítězil. Ale pokud zůstanu zraněný – což je normální – a nedovolím zlu, aby mě přemohlo, aby mě vedlo k nenávisti, a místo toho se v modlitbě snažím o vnitřní uzdravení a svobodu, pak satan nezvítězil.

Jak toho dosáhneme? Bojem. Boj znamená nenechat se unášet proudem, ale plavat proti němu. Víme, že jen živá ryba plave proti proudu. Boj znamená, že můžeme něco změnit – že nesmíme být pasivní. Existují dva druhy boje: boj proti něčemu a boj za něco. Maria chce, abychom bojovali za svatost života, za každý život.

Jaký je rozdíl mezi těmito dvěma boji?

Umělci často zobrazují Nanebevzatou Marii s pohledem a tváří upřenou k nebi, se složenýma rukama na hrudi a s hadem pod nohama. To je Mariin boj. Když šlape po hadovi, nezdá se, že by ho cíleně drtila, jako by to dělala lhostejně, bez boje, bez snahy nebo touhy ho porazit. Přesto po něm šlape. Přesto vítězí.

Proč k němu takto přistupuje? Neměla by se víc snažit hadovi čelit, bojovat s ním a dát tak příklad v boji proti zlu?

Možná to zní zvláštně, ale způsob, jakým Maria poráží ďábla, je zcela opačný než přímý boj. Maria se nezabývá hadem. Had tam je, ale pro Marii jako by nebyl. Její pohled nesměřuje na něj, ale k Bohu. Celá její bytost – tvář, oči, ruce – touží po Bohu. Je Mu zcela odevzdaná. Plně se Mu vydala. Záleží jí jen na Bohu. A právě to je vítězství nad zlem – protože Zlý touží jen po boji! „Slez z kříže!“ křičeli na Ježíše. „Slez a bojuj, postav se tomu, co se ti děje!“

Zlý svou mazaností chce člověka zatáhnout do boje podle svých pravidel, podle logiky „oko za oko, zub za zub“. Když člověk přijme tuto hru, zlo se šíří a ďábel se raduje. Jak mu muselo být milé, když Petr tasil meč a chtěl bránit Ježíše!

Nanebevzatá Maria nás nechce vést k boji proti satanovi, ale k rozhodnutí pro Boha a k tomu, abychom Ho postavili na první místo ve svém životě. Volá nás ke svatosti – a to je pravý boj proti satanovi. Opačně než satan, který chce válku a nenávist, Maria nás volá, abychom se modlili a postili srdcem, abychom se otevřeli a plně se odevzdali Bohu.

V boji proti satanovi, který ničí všechno krásné a dobré v člověku, mají věřící pouze dvě zbraně: kříž a růženec. Protože zlo se nepřemáhá zaťatými pěstmi, ale otevřenýma rukama v modlitbě, ne vedením války z trůnu, ale umíráním na kříži. Válku nelze zastavit válkou, nenávist nelze porazit nenávistí. Jedině láskou.

Toto poselství v sobě skrývá mnoho. Co znamená za svatost každého života? Nejprve: co je svatost?

Je snad svatost odpovědí na Ježíšovu výzvu: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48)? Přítel Robert Lax se jednou zeptal Thomase Mertona: „Tome, co chceš od života?“ Merton odpověděl: „No, asi chci být dobrým katolíkem.“ Lax na to: „Ne, to nestačí. Měl bys chtít být světcem.“ Je Ježíš tvrdý na líného služebníka proto, že zakopal svěřený talent a nemůže růst? Mnozí křesťané dnes jako by nechtěli být dokonalí, jako by jim stačilo být průměrnými.

Co znamená za svatost každého života?

Nejprve to znamená za svatost vlastního života, ale i za svatost životů lidí kolem nás – těch, s nimiž žijeme a pracujeme. Maria je pro nás příkladem, vzorem v boji za svatost každého života. Už 44 let za nás bojuje, žije pro nás, dělá vše, aby nám pomohla. To je láska. To je smysl jejích slov: „Bůh mi dovoluje, abych vás milovala.“

Ale toto „každého života“ obsahuje i další význam. I příroda je živá. A dnes je právě příroda vážně ohrožena. Kdo ji ohrozil? Člověk. Bůh svěřil člověku svět, aby ho spravoval, rozvíjel. Dal mu schopnosti a dary. Ale historie ukazuje, že se člověk stává nebezpečným pro sebe i svět, pokud zapomene jednu věc: že není stvořitel, ale stvořený a že nad ním je Stvořitel.

Proto je Boží slovo tak důležité. „Slyš, Izraeli!“ je trvalá Boží výzva. Kniha Genesis nás učí, že ruku v ruce mají jít schopnosti člověka a jeho morální odpovědnost. Člověk disponuje genetickými daty, umělou inteligencí… a s tím se často cítí jako stvořitel. Ale víme: když člověk zůstane sám, bez vědomí Stvořitele, překračuje meze a stává se ničitelem. Bible (Strom poznání dobra a zla) říká, že lidské schopnosti musí být vyvážené morální odpovědností.

Co je to morální zákon v nás?

Například: jsem v přírodě a uslyším volání o pomoc. Někdo je v nebezpečí. Pocítím dvě touhy:

• pomoci (instinkt stáda – i zvířata si pomáhají)
• nepomoci, protože se bojím o sebe (instinkt sebezáchovy)

Ale pocítím i třetí:

• měl bych pomoci, dokonce musím, tedy poslechnout první impuls a překonat strach

Je Boží slovo a hlas církve snahou omezit svobodu vědy? Nebo je to ochrana Boží svobody a lidské důstojnosti? Boží slovo a modlitba mohou zachránit člověka před sebou samým – a zachránit i přírodu. Jeden vědec kdysi řekl, že každá laboratoř by měla mít kapli – aby vědec nejprve vstoupil do kaple, a pak až do laboratoře.

Ano, rozumem dokáže člověk zázraky – třeba atomovou bombu. Zázrak, že? Ale záleží, z jakého úhlu to posuzujeme: z pohledu toho, kdo ji svrhl, a nebo toho, na koho dopadla. Když je rozum jedinou normou, výsledek bývá nerozumný – jako ničení přírody (říká se, že do roku 2050 bude v oceánech víc plastu než ryb).

Člověk může ztratit morální schopnost, ztratit cit pro dobré a zlé. Jeho svědomí může otupět, být pokřivené. Nemusí ani poznat, že ho satan zapletl do provazu neklidu a nenávisti.

Tady je naše příležitost odpovědět na pozvání Matky! Každý z nás má šanci – milostivý okamžik – bojovat za svatost! Máme možnost volby. Jaká milost!

pro ICMM fra Marinko Šakota, OFM