Eucharistická Kristova přítomnost a láska neustále inspirují lidské srdce i mysl. Množství písní a uměleckých děl různého druhu se snaží tuto nevyslovitelnou lásku, která se neustále daruje, vyjádřit, přiblížit a zprostředkovat.

Zde přinášíme část tohoto bohatství v chvalozpěvech, aby se z nich mohl křesťanský duch inspirovat a napít, a aby v nich nacházel pomoc k osobnímu setkání a duchovnímu růstu.

Chval, Sióne, Spasitele (sv. Tomáš Akvinský)

Chval, Sióne, Spasitele,
chval Pastýře, Živitele,
v hymnech, písních hlas svůj zvyš.
Kolik máš sil, tolik se snaž,
tak veliká je jeho krása,
že ji chválit nestačíš.

Živý chléb, jenž život dává,
dnes právem a slavně se vzdává
naší chválou Bohu čest.
Ten chléb nad večerním stolem
lámal dvanácti apoštolům
sám náš drahý Pán a Host.

Buď mu chvála plná, jasná,
slavnost krásná, srdci vlastní,
vroucí radost v nitru zní.
Nech dnes první stolování,
které ustanovil Pán sám,
úctu naši naplní.

Hostina nového Krále
Beránka nám darem dala,
konec starých obřadností.
Hle, nový čas staré střídá,
pravda stíny hned rozptýlí,
světlo noc ze světa hostí.

Co sám Kristus obětoval,
chtěl, by kněz vždy obnovoval
na památku jeho ran.
Tak nás Církev vyučuje,
že se chléb a víno mění
v oběť spásy pro každý den.

Křesťan vírou vyznává,
že se chléb v tělo stává,
víno v krev se proměňuje.
Co zrak nevidí a hlava neví,
víra pravá dosvědčuje,
co moc Boží uskutečňuje.

Pod rozličnými způsobami,
znaky – ne však podstatami –
skryt je pravý živý Bůh.
Tělo se jí, krev se pije,
Kristus celý stále žije
v každé z obou těchto druh.

Když jej přijmeš, celý jest,
neláme se, nedělí se,
celý se vždy přijímá.
Tisíce ho přijímají,
však ho celého všichni mají,
z celku nic se neubírá.

Dobří i zlí jej přijímají,
však rozdílný úděl mají:
život nebo zatracení.
Život dobrým, smrt hříšným –
hle, jak rozdílný má účinek
jedno svaté přijímání.

Když se chléb svátostný láme,
v každé části přijímáme
tělo Páně v plnosti.
Podstata je nezměněná,
jen v podobách viditelná,
trvá mocné působení svátosti.

Hle, chléb z nebe, chléb andělů,
stal se lidem chlebem živým,
nezneuctěme jeho dar.
Předobrazen v Izákovi,
naznačen v obětním beránku,
v maně dané na poušti kdysi.

Pastýři dobrý, chlebe pravý,
smiluj se, ó, nejlaskavější,
Ježíši, pas nás, chraň nás v zdraví,
vezmi nás do výše slávy,
ať též spatříme zemi živých.

Vše víš a vše můžeš:
zde nás sytíš jako své děti,
tam ať stoluje a usedne
každý z nás jak dědic svatý,
bratr občanů blažených.

Zpívejte, ústa, tajemství vznešené (sv. Tomáš Akvinský)

Zpívejte, ústa, tajemství
těla Páně vznešeného
i jeho Krve nejdražší,
kterou z milosrdenství
vylil Syn Otce věčného
pro spásu lidstva celého.

Nám se ve svém slitování
z čisté Panny daroval,
v svém mezi lidmi působení
pravdu věčnou zjevoval
a po dokonání díla
důkaz lásky zanechal.

Při posledním večeření
s bratřími spočívajíc,
při zákonem daném hodování,
pokrm i nápoj požehnajíc,
v chlebu a víně k přijímání
své tělo i krev nám dal.

Slovem svým tělo z chleba činí,
víno v krev se proměňuje,
srdce věrné to vyznává,
co smysl chápat nedokáže,
víra pevně potvrzuje
a pravdu jistou odkrývá.

Nejsvětější této svátosti
vzdejme úctu i poklonu,
starožitné obřady ustupují
novému nyní zákonu;
co smysly nestačí pochopit,
víra snímá závoje klamu.

Otci, Synu přemilému
buď čest a velebení,
chvála, dík i sláva jemu,
buď i dobrořečení;
a Duchu z obou vycházejícímu
rovná čest a uctění.

Amen

zdroj: www.svetlomariino.sk