ZAMYŠLENÍ NA DEN – Pondělí 15. prosince 2025

Pondělí po 3. neděli adventní 🟪

Slova svatého evangelia podle Matouše (Mt 21, 23-27): 📖

Když přišel Ježíš do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu s otázkou: “Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc?” Ježíš jim odpověděl: “Také já se vás zeptám na jednu věc. Když mi na ni odpovíte, i já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Odkud byl Janův křest? Z nebe, anebo od lidí?” Ale oni mezi sebou uvažovali: “Řekneme-li ‘z nebe’, namítne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ Řekneme-li však ‘od lidí’, musíme se bát lidu, protože všichni pokládají Jana za proroka.” Odpověděli tedy Ježíšovi: “Nevíme.” A on jim řekl: “Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám.”

Myšlenka: 💭

🕊️ „Nevíme.“

Velekněží a starší lidu přicházejí za Ježíšem s otázkou, která na první pohled zní poctivě. Ve skutečnosti však nehledají pravdu, ale záchranu vlastní pozice. Pravdu tuší, možná ji dokonce znají, ale bojí se ji vyslovit. A tak raději řeknou: „Nevíme.“

Tento postoj není jen jejich. Kolikrát se i já podobám farizeům? Vím, co je správné, cítím to v srdci, ale přiznat to by znamenalo změnu. A změna bolí. Tak raději volím bezpečné „nevím“, které mě zatím k ničemu nezavazuje.

A často se to netýká jen vztahů s lidmi, ale i vztahu s Bohem. Tolikrát prosím: „Pane, ukaž mi cestu.“ A když se v tichu ozve jemný hlas, který mě zve, začnu pochybovat, odkládat, znovu a znovu si klást otázku, zda je to opravdu ono. A mezitím plyne čas, který už se nevrátí.

Pozvání ke konkrétnosti: 🤲

❓ Zkus se dnes zastavit a upřímně se zeptat: „Kde v mém životě říkám Bohu „nevím“, i když tuším odpověď?“
Popros o odvahu pravdu nejen poznat, ale také ji přijmout a vykročit podle ní, i když to nebude pohodlné.

Amen

Informační centrum MÍR Medjugorje