ZAMYŠLENÍ NA DEN – Úterý 17. prosince 2025

Slova svatého evangelia podle Matouše (Mt 1, 1-17): 📖

Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. Abrahám byl otec Izákův, Izák otec Jakubův, Jakub otec Judy a jeho bratří. Juda byl otec Fáresa a Záry – jejich (matka) byla Tamar. Fáres byl otec Chesronův, Chesron otec Aramův, Aram otec Aminadabův, Aminadab otec Násónův, Násón otec Salmónův, Salmón otec Boazův – jeho (matka) byla Rachab. Boaz byl otec Obédův – jeho (matka) byla Rút. Obéd byl otec Jesseův, Jesse otec krále Davida. David byl otec Šalomounův – jeho (matka) byla žena Uriášova. Šalomoun byl otec Rechabeamův, Rechabeam otec Abijáhův, Abijáh otec Asafův, Asaf otec Josafatův, Josafat otec Jorámův, Jorám otec Uzijáhův, Uzijáh otec Jotamův, Jotam otec Achazův, Achaz otec Ezechiášův, Ezechiáš otec Manasesův, Manases otec Ámonův, Ámon otec Jošíjáhův, Jošíjáh otec Jechonjáhův a jeho bratří za babylónského vyhnanství. Po babylónském vyhnanství Jechonjáh byl otec Šealtielův, Šealtiel byl otec Zorobábelův, Zorobábel byl otec Abiudův, Abiud Eliakimův, Eliakim Azórův, Azór Sádókův, Sádók Achimův, Achim Eliudův, Eliud Eleazarův, Eleazar Matanův, Matan Jakubův, Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Dohromady je to tedy od Abraháma po Davida čtrnáct členů rodokmenu, od Davida až po babylónské vyhnanství čtrnáct a od babylónského vyhnanství až ke Kristu čtrnáct.

Myšlenka: 💭

🕊️ „Rodokmen“

Evangelium dnešního dne se může na první pohled zdát dlouhé a vzdálené. Jména, generace, opakující se rytmus. A přesto právě rodokmen stojí na samém začátku evangelia. Bůh nezačíná příběh spásy od ideálu, ale od skutečných lidských dějin.

Jaký má vlastně rodokmen smysl? K čemu je dobrý – zvlášť dnes, kdy se mnoho lidí snaží od svých kořenů odstřihnout a začít „od nuly“? A přesto právě tehdy často nevědí, kým jsou, a celý život se hledají. Bez přijetí minulosti, ať byla jakákoli, není přítomnost ani budoucnost.

Ježíšův rodokmen není dokonalý. Je v něm hřích, selhání, bolest, vyhnanství i lidé s pochybnou pověstí. A přesto se za tuto historii Bůh nestydí. Vstupuje do ní. Přijímá ji. Posvěcuje ji svou přítomností. Ukazuje nám, že i naše zlomené příběhy mohou být místem, kde se rodí spása.

Advent nám připomíná, že Bůh přichází do konkrétních příběhů, rodin a vztahů. Nevolá nás k útěku od minulosti, ale k jejímu přijetí a uzdravení. Právě tam se může narodit nový život.

Pozvání ke konkrétnosti: 🤲

❓ Zastav se dnes na chvíli a poděkuj za svůj vlastní „rodokmen“. Za lidi, události a cesty, které tě formovaly – i za ty těžké.
Popros Boha o milost přijmout svůj příběh takový, jaký je, a objevit v něm Jeho tichou, ale věrnou přítomnost.

Amen