ZAMYŠLENÍ NA DEN – Pátek 19. prosince 2025

Slova svatého evangelia podle Lukáše (Lk 1, 5-25): 📖

Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz z Abiášovy kněžské třídy; jmenoval se Zachariáš. Jeho manželka pocházela z Árónova rodu a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. Neměli však děti, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. Když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem kněžskou službu, padl na něj podle kněžského řádu los, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo. Celé množství lidu se modlilo venku v hodinu té oběti. Tu se mu zjevil anděl Páně stojící po pravé straně kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš uviděl, lekl se a padla na něj bázeň. Anděl mu však řekl: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno ani jiný opojný nápoj nebude pít, bude plný Ducha Svatého už od mateřského lůna a mnoho izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu. Půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem, neposlušné k smýšlení spravedlivých a připravil Pánu ochotný lid.” Zachariáš řekl andělovi: “Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a (také) moje žena je v pokročilém věku.” Anděl mu odpověděl: “Já jsem Gabriel. Stojím před Bohem a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a sdělil ti tuto radostnou zvěst. Teď však zůstaneš bez řeči a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní ve svůj čas.” Lid čekal na Zachariáše a divil se, že se v chrámě zdržuje tak dlouho. Když pak vyšel a nemohl k nim promluvit, poznali, že měl v chrámě vidění. Dával jim znamení a zůstal němý. Když se skončily dny jeho služby, vrátil se domů. Po těch dnech jeho žena Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců. Říkala si: “To mi učinil Pán, když mě milostivě zbavil pohanění před lidmi.”

Myšlenka: 💭

🕊️ „Tvá modlitba je vyslyšena.“

Tato věta zaznívá v situaci, kdy by ji Zachariáš už možná ani nečekal. Modlil se léta, prosil, doufal… a čas plynul. Nakonec se zdálo, že Bůh mlčí. A přece právě ve chvíli, kdy Zachariáš koná svou všední, věrnou službu, přichází odpověď. Ne okamžitá, ne podle lidských představ, ale přesně ve chvíli, kterou Bůh zná jako tu pravou.

Často se podobáme Zachariášovi. Modlíme se, ale když odpověď nepřichází hned, začínáme pochybovat, unavovat se, někdy dokonce rezignovat. Evangelium nás dnes učí, že Boží mlčení není Boží nepřítomnost. Je to prostor zrání, ticha a důvěry. Bůh nezapomíná – On čeká na čas, kdy dar unese naše srdce.

Zachariášova němota není trestem z pomsty, ale pozváním ke ztišení. Když přestaneme mluvit, začneme slyšet jinak. Možná i my potřebujeme v některých věcech umlknout, přestat Bohu vysvětlovat, jak by měl jednat, a dovolit mu, aby jednal po svém.

Bůh slyší modlitby, i ty, které v nás už dávno utichly. I ty, které jsme odložili jako „nerealistické“. Nic z toho, co jsme Bohu svěřili s důvěrou, se neztratilo. Všechno má svůj čas – a ten Boží je vždy časem milosti.

Pozvání ke konkrétnosti: 🤲

❓ Zkus se dnes v tichu vrátit k modlitbě nebo prosbě, kterou už možná neneseš s nadějí. Řekni Bohu: „Pane, uč mě důvěřovat tvému času.“
A dovol mu, aby i tam, kde už nic nečekáš, mohl začít jednat.

Amen