ZAMYŠLENÍ NA DEN – Pátek 2. ledna 2025

Slova svatého evangelia podle Jan (Jan 1, 19-28): 📖

Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: “Kdo jsi?” Vyznal to a nezapřel. Vyznal: “Já nejsem Mesiáš.” Zeptali se ho: “Co tedy jsi? Eliáš?” Řekl: “Nejsem.” “Jsi ten Prorok?” Odpověděl: “Ne.” Řekli mu tedy: “Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?” Řekl: “Já jsem hlas volajícího na poušti: `Vyrovnejte cesty Pánu’, jak řekl prorok Izaiáš.” Ti poslaní byli z farizeů. Zeptali se ho: “Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?” Jan jim odpověděl: “Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.” To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

Myšlenka: 💭

🕊️ „Vyznal a nezapřel.“

Jan Křtitel stojí před otázkami, které míří přímo k jádru jeho identity: Kdo jsi? A jeho odpověď je překvapivě prostá. Neříká, kým by mohl být, ani kým by chtěl být. Nezveličuje svou roli. Vyznává pravdu o sobě – a nezapírá ji.

V dnešním světě je silné pokušení budovat si obraz, dokazovat svou důležitost, skrývat slabost. Jan jde opačnou cestou. Odmítá tituly, které mu lidé nabízejí, a zůstává věrný tomu, co mu bylo svěřeno: být hlasem, ne středem pozornosti.

„Já jsem hlas volajícího na poušti.“ Jan ví, že jeho úkolem není, aby se lidé dívali na něj, ale aby skrze něj slyšeli Boha. Právě tato pokora mu dává svobodu a autoritu. Kdo se nesnaží hrát roli Mesiáše, může skutečně ukazovat na Krista.

Evangelium nás jemně vede k otázce: umím i já pravdivě pojmenovat, kým jsem – před Bohem i před lidmi? Dokážu přijmout své místo bez závisti, strachu a potřeby se obhajovat? Pravda o sobě není slabost, ale prostor, kde může působit Bůh.

Pozvání ke konkrétnosti: 🤲

❓ Zkus si dnes v tichu položit otázku: „Kdo jsem před Bohem, bez masek a rolí?“
A pros ho o milost, abys dokázal vyznat pravdu o sobě – a nezapřít ji – v pokoře a důvěře.

Amen