POSELSTVÍ PANNY MARIE 25. PROSINCE 2025

„Drahé děti! I dnes – kdy mi Bůh dovolil, abych vám ve svém náručí přinesla malého Ježíše, Krále míru, aby vás naplnil žárem lásky a pokojem, aby každé srdce bylo podobné Jeho srdci v tomto milostivém čase – buďte odvážní a stateční obránci lásky vašeho Boha, aby vám dal v tomto milostivém čase svůj pokoj. Děkuji vám, že jste odpověděly na mé volání.“ (s církevním schválením)

“I DNES – KDY MI BŮH DOVOLIL, ABYCH VÁM VE SVÉM NÁRUČÍ PŘINESLA MALÉHO JEŽÍŠE, KRÁLE MÍRU, ABY VÁS NAPLNIL ŽÁREM LÁSKY A POKOJEM, ABY KAŽDÉ SRDCE BYLO PODOBNÉ JEHO SRDCI V TOMTO MILOSTIVÉM ČASE“

Maria nám opakuje, že tento čas je milostivý. Proč je milostivý, chápeme z jejích následujících slov – protože jí Bůh dovoluje, aby nám ve svých rukou přinášela Ježíše.

Proč nám Maria tak často opakuje – v tomto poselství dokonce dvakrát – že tento čas je milostivý?

Protože milost může snadno projít kolem nás, aniž bychom si jí všimli. Milost totiž není hlučná, ale tichá. Pravděpodobně až na věčnosti pochopíme, jaká by to byla škoda a jaké opomenutí, kdyby milost prošla kolem nás, aniž bychom ji rozpoznali. Z tohoto důvodu velký teolog Hans Urs von Balthasar říkal: „Pro Medjugorji existuje jen jedno nebezpečí – že nebude rozpoznáno.“

Maria říká: „Ježíš je Král míru.“ Král je ten, kdo vládne. Ježíš je král, ale ne nad druhými – chce být králem v nás. Ježíš je králem v nás tehdy, když v nás vládne jeho láska. Láska vládne tehdy, když je silnější než negativní myšlenky a pocity.

Ježíšova láska je tak veliká a silná, že i nás chce „naplnit žárem lásky a pokojem“. Pravá láska chce, aby i druzí milovali, aby i v druhých byl mír. Když je v srdci žár lásky, uskutečňuje se to, co řekla Maria: „Když máte lásku, všechno je vám možné.“

• Tehdy jdu s radostí na mši svatou.
• Tehdy jsem aktivní ve své farním společenství.
• Tehdy i já chci pomáhat druhým, aby byl mír v jejich srdcích a rodinách.

Plodem lásky je pokoj, mír.

Cíl, ke kterému nás chce Ježíš, Král míru, vést je, aby se každé srdce stalo podobným jeho srdci.

Jak se můžeme stát podobnými Ježíšovu srdci?

Existuje latinské rčení “Similis simili gaudet“, což znamená: “Podobné se raduje z podobného“. Jinými slovy – podobné poznává podobné, podobné přitahuje podobné. Když se naše srdce stane podobným Ježíšovu srdci, přitahuje nás to, co přitahuje Ježíše. Tehdy jednáme ve všem tak, jak jedná Ježíš.

Bůh nečekal, až se my lidé polepšíme, aby k nám přišel, ale přišel k nám proto, abychom se stali lepšími. Jestliže Bůh v Ježíši udělal první krok, jsme podobní Ježíšovu srdci tehdy, když ani my nečekáme, až druzí udělají první krok k nám.

Jsme podobní Ježíšovu srdci, když nečekáme, až se druzí změní, abychom je pozdravili, abychom s nimi mluvili, abychom je navštívili, ale když řekneme:

• Já pozdravím první.
• Já odpustím první.
• Já půjdu za tím člověkem a budu s ním mluvit.

Ježíš ví, že Zacheus je hříšník, ale neodmítá ho, protože jeho láska je větší než Zacheovy hříchy. Když Petr vyznává, že je hříšník, Ježíš ho neodmítá, ale dokonce mu dává důležitý úkol – bude rybářem lidí.

Z toho plyne, že Ježíšova láska je větší i než naše hříchy. Jsme podobní Ježíšovu srdci tehdy, když je i v nás láska větší a silnější než hříchy a slabosti druhých lidí. Jsme podobní Ježíšovu srdci, když dokážeme překročit slabosti druhých a odpustit.

Je dobré se modlit: „Ježíši, tichý a pokorný srdcem, učiň mé srdce podle srdce svého.“

“BUĎTE ODVÁŽNÍ A STATEČNÍ OBRÁNCI LÁSKY VAŠEHO BOHA, ABY VÁM DAL V TOMTO MILOSTIVÉM ČASE SVŮJ POKOJ“

Není to zvláštní myšlenka – bránit Boží lásku? A to odvážně a statečně. Proč?

Boží láska je v nás. Apoštol Pavel říká: „Boží láska je rozlita v našich srdcích skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ (Řím 5,5)

Ale v nás není jen láska. Působí v nás i mnoho jiných sil:

• závist,
• nenávist,
• nesnášenlivost vůči druhému,
• nepřijetí druhých,
• sobectví,
• tvrdohlavé rozhodnutí druhé nezdravit, nemluvit s nimi,
• neodpustit,
• přesvědčení ega, že já mám pravdu a druhý se mýlí…

Musíme v sobě bránit Boží lásku, protože zlo je silné. Když – odvážně a statečně – bráníme Boží lásku v sobě, znamená to, že nedovolujeme zlu, aby nás přemohlo.

A zároveň – Boží láska bude bránit mě. Ale bude mě bránit jen tehdy, když je silná. Pokud je slabá, bránit nemůže. Apoštol Pavel nám dává příklad: „Všechno mohu v tom, který mě posiluje.“ (Flp 4,13)

Toto je cesta k pravému míru, k pravému pokoji.

pro ICMM fra Marinko Šakota, OFM