ZAMYŠLENÍ NA DEN – Čtvrtek 15. ledna 2026

15. 1. 2026
|In Události
|By Šimon Rutta

Čtvrtek 1. týdne v mezidobí 🟩

Slova svatého evangelia podle Marka (Mk 1,40-45): 📖

K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: “Chceš-li, můžeš mě očistit.” Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: “Chci, buď čistý!” A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: “Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.” On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže (Ježíš) už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili lidé odevšad.

Myšlenka: 💭

🕊️ „Chceš-li, můžeš…“

Malomocný nepřichází k Ježíši s nárokem ani s požadavkem. Přichází na kolenou. Tělesně i vnitřně se sklání. Ví, že sám nemá řešení, že je odkázán na milost. Pokleknout znamená uznat pravdu o sobě: jsem slabý, zraněný, potřebující. Právě tato poloha srdce otevírá prostor, kde může Bůh jednat.

Jeho prosba je krátká, ale hluboká: „Chceš-li, můžeš.“ Neříká: „Musíš.“ Neříká: „Udělej to takto.“ Dává Ježíši svobodu. Věří v jeho moc, ale zároveň přijímá jeho vůli. To je víra, která se neopírá jen o zázrak, ale o vztah.

Tyto dvě roviny patří k sobě: pokora na kolenou a odevzdanost Boží vůli. Bez pokory se modlitba mění v nárokování. Bez přijetí Boží vůle se z ní stává snaha Bohu vysvětlit, jak by měl jednat. Malomocný nás učí, že pravá modlitba je důvěra, která nechává poslední slovo Bohu.

Pozvání ke konkrétnosti: 🤲

🙏 Zeptej se dnes sám sebe: Umím před Bohem skutečně pokleknout – nejen tělem, ale srdcem? A dokážu říct: „Pane, věřím, že můžeš… ale chci přijmout to, co chceš ty“? Zkus dnes v modlitbě Bohu nepředkládat řešení, ale odevzdat se jeho vůli.

Amen

Informační centrum MÍR Medjugorje