Častokrát mi říkají: “Apoštolové fyzicky viděli vzkříšeného Ježíše? Setkali se s jeho osobou? Jedli s ním? Viděli ho? Slyšeli ho? Dotkli se ho? Viděli ho vzkříšeného s ranami po utrpení, ale už ne v utrpení. Viděli ho, viděli ho svýma očima. A my? My nevidíme Ježíše fyzicky. Nedotýkáme se jeho osoby. Nejíme s ním. Jak ho vidíme?”

My a apoštolové máme pouze jeden veliký princip, jak vidět a rozumět Ježíše – Ducha Svatého.  Bez Ducha svatého by apoštolové nenapsali to, co psali o Ježíši – živém a vzkříšeném. Bez Ducha svatého by apoštolové nekázali to, co kázali o Ježíši, o tom, co dělal a co řekl. Bez Ducha svatého by nechápali, že Bůh je Otec, ve stanoveném čase, když se naplnil čas, poslal mezi nás svého Syna: narozeného z Panny Marie. Duch svatý je zcela proměnil – Letnice – zde se zrodila církev. A Letnice znamenají: Duch svatý v nich, Duch svatý v nás. Tak se chápe i svatý Pavel, když píše: nikdo nemůže říci “Ježíš je Pán”, “Ježíš je Kristus”, “Ježíš je Syn Boží”, pokud Duch svatý v něm neřekne “On je Pán”. Jako když apoštolové při rybaření uviděli onoho muže na břehu jezera a Jan řekl: “To je Pán” – bez Ducha svatého by to nemohl říct.

V Duchu svatém my vidíme. Vidíme vzkříšeného Pána v Eucharistii. Ten chléb a to víno, proměněné Duchem svatým a slovy živého Ježíše, jsou znamením jeho přítomnosti, realita jeho přítomnosti. Ano, když proměním chléb a víno a podívám se – co vidím? Chléb. Co jím? Chléb. Co vidím? Víno. Co piji? Víno. Co říkám? Můj Pán a můj Bůh – v Duchu svatém. Pak přicházím před tebe, podávám ti tu posvěcenou částečku a říkám “Tělo Kristovo” a ty v Duchu svatém říkáš “Amen”, což znamená “Pane, věřím a přilnu se k tobě”. V Duchu svatém rozumíme jeho přítomnosti v Eucharistii. V Duchu svatém rozumíme jeho přítomnosti v Bibli. V Duchu svatém rozumíme jeho přítomnosti ve křtu. Duch svatý je ten, který tím znamením a těmi slovy vtěluje Pána Ježíše Krista, a my vidíme. V Duchu Svatém se vdáváš/ženíš a stáváš se viditelným znamením neviditelného spojení Ježíše Krista a Církve. V Duchu svatém, když jsem byl mladý, biskup vzýval Ducha svatého, vložil na mě ruce a pomodlil se – v Duchu svatém mě proměnil. V Duchu svatém ho uvidíme v nebi takového, jaký je.

Ale v Duchu svatém zde žijeme a znovu prožíváme jeho přítomnost. Žijeme a znovu prožíváme Eucharistii: slavíme památku – Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání. Ale on zemřel jen jednou. Vstal z mrtvých jen jednou. Památka znamená zpřítomňovat jeho smrt a zmrtvýchvstání zde. Vidím ho, zpřítomňuji ho a pak říkám: “Můj Pán a můj Bůh.” Zde je skutečná a pravá přítomnost Pána Ježíše mezi námi.

Požehnané Velikonoce! Požehnané Velikonoce všem!
A kéž nám Duch svatý, zejména v noci Velikonoční vigilie, dá spatřit vzkříšeného Pána.

Požehnané Velikonoce všem!

Mons. Aldo Cavalli

apoštolský vizitátor se zvláštní úlohou pro farnost Medjugorje