Poutníkům z Polska do Medjugorje bylo poskytnuto ubytování v Baťově osadě
Mirjana Krešić v neděli 12. července v Borovu Naselju pohostila 13 polských poutníků, kteří na kolech putují ze severu Polska do Medjugorje. Nejenže jim umožnila, aby se osprchovali a postavili si stany, ale dala jim i jídlo, vyprala jim prádlo a vypravila je na další cestu. (Borovo Naselje je osada s továrnou tvořící od roku 1954 součást východochorvatského Vukovaru. Osadu založil v roce 1931 československý koncern Baťa)
Příběh s fotografiemi poskytla Hrvatska katolička mreža (mediální platforma Chorvatské biskupské konference).
Po nedělní mši svaté Mirjana Krešić navázala kontakt s 13 polskými poutníky, kteří potřebovali ubytování. Byl mezi nimi i otec Radosław Piotrowski, biskupský zmocněnec pro mládež, který sdělil, že vyjeli z města Siedlce na severu Polska a do tohoto místa ujeli již asi 1100 km.
„Žádali jen o kousek místa a možnost osprchování,“ řekla Mirjana a dodala, že hned v srdci pocítila podnět a touhu jim pomoci. Po krátké domluvě s matkou svého zesnulého manžela se rozhodla je přijmout: „Podívaly jsme se na sebe a věděly jsme, že těm lidem pomůžeme, jak jen budeme moci, a poskytneme jim, co máme. Tak jsme se domluvily, aby šli za námi. Viděla jsem jim v očích překvapení i radost. Po 1100 km, které ujeli, potřebovali odpočinek a občerstvení – aby se trochu osvěžili a osprchovali,“ vyprávěla paní Krešićová.
Když přišli na dvůr, postavili si stany. Mirjana jim s pomocí tchyně a přítelkyně připravila jídlo, pití a vyprala oblečení. Vypráví, jakou měla radost, že jim mohla pomoci, i když ji v jednu chvíli zachvátila panika, že nebude mít dostatek jídla. „Protože nechodím v neděli nakupovat, měla jsem jeden chléb a 40–50 vajec. Nabídla jsem jim ale i všechno ostatní, co jsem měla v lednici.“
Polský kněz řekl, že bude jíst jedině tehdy, když se k nim Mirjana, její tchyně a přítelkyně připojí. Tak se společně pomodlili, povečeřeli a povídali si. I když Mirjana a její tchyně umí jen špatně anglicky, nijak jim to nebránilo ve vzájemném rozhovoru a seznámení.
„Bylo tu vysvětlování rukama i nohama,“ vyprávěla se smíchem.
Dnes jsou lidé dost uzavření sami do sebe a zřídka se někdo odváží takovým způsobem otevřít někomu dveře svého domova a pomoci. Ale Mirjana říká, že ona vyrostla na vesnici, kde je normální pomáhat známým i neznámým.
„Moje babička říkávala: „Nikoho nenechávej odejít hladového ani žíznivého. Nikdy nevíš, kdy budeš sama potřebovat pomoc, a vždycky se najde dobrá duše, která ti pomůže v těžké situaci.“
Poutníci ze Slavonie pokračovali Bosnou k Medjugorje, kam plánovali dojet ve čtvrtek 16. července.
Jejich cyklistická pouť se nazývá „Projekt Povolání“, protože se cestou modlí za kněžská a řeholní povolání, ale i za nová manželská společenství a za osobní úmysly.
Klaudie Radomska zdůrazňuje, že tato pouť dokonale spojuje sport a spiritualitu, a tak dává naději a vytváří společenství. Osobně se modlí za nalezení vlastního životního povolání.
Šestadvacetiletý Marcin Kowalczyk se vydal na pouť z vděčnosti za obrácení před osmi roky na přímluvu Panny Marie z Medjugorje a modlí se za Boží plán ve svém životě.
Adam Szczepanik je na životní křižovatce. Dokončil střední školu, cítí se ztracený a chce Panně Marii odevzdat svoje starosti a rozhodnout se o svém povolání – zda ho Bůh volá k řeholnímu životu, manželství a rodině, nebo na nějakou jinou životní cestu.
Kéž je ochraňuje Všemohoucí Bůh a Panna Maria z Medžugorje!
přeložila: -mš-
