Do Medjugorje jsem jezdívala jako malá s rodiči. Vždycky to byl výlet v rámci dovolené v Chorvatsku. Nikdy jsem však neslyšela o tom, že se tam pořádá akce jako je Mladifest, do té doby, než jsem na jednom celostátním setkání potkala Dominika Gottwalda, který mi začal vyprávět svoje zážitky z tohoto festivalu. „Cink“ přišla mi v lednu zpráva: „Kačenko nechceš do Medju?“ 😊 No a já po krátkém váhání, řekla, proč ne a teď je 19 hodin večer 29. července a já sedím v autobuse a vyrážíme z Brna ještě s dalším autobusem směr Medjugorje. Naše výprava začala společnou modlitbou růžence s prosbou o ochranu na naší pouti.

Po noci na sedadle v autobusu za ranního rozbřesku jsme všichni vítali zastávku nedaleko Makarské na chorvatském známém poutním místě Vepric. Vepric je malé mariánské poutní místo zasvěcené Matce Boží Lurdské. Mimo jiné se tu nachází jeskyně inspirovaná Lurdami, osazena oltářem a sochou Panny Marie. Naše výprava tu společně s dalšími dvěma výpravami z Čech slavila mši svatou. Dobrým bonusem bylo několik hodin koupání u moře, kvůli povinné přestávce autobusů. Okolo 17 hodiny jsme nasedali zpátky do autobusů již směr Medjugorje. Domácí nás vřele přivítali, následovala společná večeře a někteří měli ještě sílu se vydat poděkovat Panně Marii na Horu Zjevení Podbrdo za ochranu na cestě.

Druhý den, tedy 31. července jsme se vypravili do nedaleké Tihaljiny, kde se ve zdejším kostele nachází známá socha Panny Marie. Ve stínu za kostelem u malé kapličky jsme společně oslavili mši svatou ve vzpomínce na sv. Ignáce z Loyoly, který měl ten den svátek. Krásným duchovním zážitkem bylo setkání s polskými poutníky v kostele u sochy Panny Marie za zpěvu písně Madono (Každý z nás), která se nesla sounáležitě celým chrámem. Odtud jsme pokračovali do známého starobylého Mostaru. Ale jak už to bývá, v životě nás někdy potkávají i nepříjemné zážitky. Na cestě do Mostaru řidič osobního auta nešťastně předjížděl a narazil do jednoho z autobusů. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale zkrátilo to náš výletní čas o dobré dvě hodiny. Malou útěchou nám poté byla zmrzlina od vedoucího výpravy Domči. V Mostaru jsme se mohli posilnit místní kuchyní, navštívit mešitu, známý Starý most nebo se osvěžit v řece Neretvě.

Ve čtvrtek 1. srpna, ještě před samotným zahájením Mladifestu, jsme navštívili nádherné vodopády Kravica. Večer po šesté začal program 35. Mladifestu společnou modlitbou růžence na prostranství za hlavním kostelem v Medjugorii. Shromáždili se tu tisíce mladých lidí i s ostatními poutníky z celého světa. Zahájení dále pokračovalo mší svatou. Papež František nám poslal povzbuzující slova, abychom naslouchali Božímu slovu, nosili s sebou evangelium a poté byli „hlasateli naděje, lásky a pokoje ve světě“. Proběhlo také oficiální přivítání všech mladých z 80 zemí světa, kteří na Mladifest přijeli. Zahajovací mše se také zúčastnilo přes 600 kněží. Osobně si ze mší svatých odnáším nejlepší vzpomínky na krásná zpívaná ordinária za doprovodu vlajících vlajek nejrůznějších národů. V závěru vždy následovala společná adorace. Po skončení programu jsme se před kostelem s ostatními národy připojili zpíváním národních písní k oslavě své účasti a radosti z Mladifestu.

I přesto, že jsme chodili spát dost pozdě, se někteří z nás následující ráno vypravili krátce po šesté k soše Panně Marii na Podbrdo. Svěřovali jsme své prosby v modlitbě růžence spolu s dalšími poutníky. Celých šest dní jsme se mohli účastnit podobného programu, a to od 9 hodin modlitba, katecheze a svědectví, ve 12 hodin modlitba Anděl Páně. Odpoledne od 16 hod. svědectví, od 18 hod. růženec a v 19 hod. mše svatá. Večer po setmění jsme se mohli pozdravit se sochou Panny Marie, kterou mezi účastníky provázelo procesí společně se zástupem vlajek ze zemí, které na Mladifest přijeli. Vždy mi naskočí husí kůže, když vidím tolik různých světových vlajek pohromadě shromážděných za dobrým účelem, tady k oslavě Panny Marie. Je to pro mě velká dávka zářivé energie soudržnosti národů.

Sobota 3. srpna, po celodenním programu, patřila modlitbě před křížem se svíčkami. Byl to jeden z mnoha nezapomenutelných zážitků, který jsme mohli v Medju prožít. Všechna světla a reflektory zhasly, byla tma, ticho a nad oltářem svítil jen kříž. Po chvíli se za zpěvu chval Pánu začaly od kříže zapalovat svíce a postupně se šířilo světlo mezi účastníky. Byl to opravdu dechberoucí okamžik, který nenarušila ani přicházející bouřka a déšť.

Nedělní dopoledne jsme oslavili národní mši svatou v malé vesničce Majčino Selo s ostatními poutníky z České republiky. Prý nás bylo asi 14 autobusů. Ve vzpomínce na našeho organizátora, zemřelého otce Červenku, který by v tento den oslavil narozeniny, zazněla jeho oblíbená píseň Červíčku Jákobův. Díky tomu, že letos přenášela události Mladifestu televize Noe, jsme mohli poslat již známé pozdravy domů. Odpoledne se konala společná grilovačka naší výpravy s již tradiční akcí s názvem Zachariáš😊. Společně jsme se tak mohli více poznat a sdílet své dosavadní zážitky.

Vrcholem celého naplněného týdne pro mě byl závěrečný noční výstup ke kříži na horu Križevac. Někteří z nás ani nešli spát a na cestu se vydali kolem druhé hodiny ráno. Před cestou nahoru jsme se společně pomodlili křížovou cestu a pak následovaly kilometry vzhůru do kopce. Od rozednívání zhruba kolem půl páté začala společná modlitba růžence a v 5 hodin ráno závěrečná mše svatá nahoře u kříže společně s ostatními účastníky Mladifestu. S vycházejícím sluncem na obzoru to byl opravdu silný zážitek s velkým pocitem Boží přítomnosti.

Do Medjugorje jsem popravdě nejela s žádným velkým očekáváním. Byla to pro mě spíše výzva, jednak i proto, že jsem prvoplánově nejela s žádnou blízkou kamarádkou a moc jsem do poslední chvíle nevěděla ani o lidech, kteří jedou se mnou. V Medju už jsem byla, na nějakém světovém setkání také, nezbývalo než svěřit svoji cestu Panně Marii a vydat se na svoji pouť. A ráda bych tu poděkovala za každého človíčka, kterého jsem měla možnost na své pouti v Medju potkat. Poznala jsem spoustu nových milých tváří a každý den jsem se cítila součástí jedné velké rodiny. Vyslechla několik svědectví o nelehkých životech lidí z různých koutů světa. A všechno dopadlo jak nejlépe mohlo. Nejvíce mi utkvěla slova jedné promluvy, kdy kněz říká: „Neboj se, neboj se, tak jak to slyšela Maria od Anděla z nebe, neboj se lásky, neboj se nejistoty, neboj se utrpení, neboj se samoty, neboj se především pravdy, neboj se nového, neboj se veřejného mínění, neboj se toho co dnes řeknou na Instagramu, Tik toku, neboj se, Anděl Páně je s tebou. A myslím, pro ni nelehká, odpověď Panny Marie je čisté „ať se mi stane“.

Svou pouť do Medju jsem pojala spíše jako poděkování za pomoc a útěchu od Panny Marie v době po nedávném odchodu mých prarodičů, kdy mi nebylo psychicky úplně nejlíp a jediné co mi pomáhalo byla blízkost růžence a modlitba k Panně Marii. Panna Maria je naší pomocnicí v každodenním životě, proto se nebojme ji svěřit své cesty.

Kateřina Chrbolková, 8. srpna 2024 Hlinsko