Nuncius Aldo Cavalli: „Medjugorje je místem milosti, které si Bůh vybral k setkání s člověkem“

15. 1. 2025

Přinášíme vám rozhovor s apoštolským vizitátorem, arcibiskupem Aldem Cavallim, kterého papež František vyslal do Medjugorje, farnosti údajných zjevení. Mons. Aldo je ten, který jako první čte poselství připisovaná „Královně míru“ a povoluje jejich zveřejnění.

„Medjugorje je obyčejné místo, bez čehokoli zvláštního, a díky milosti se stalo duchovním místem, kam přicházejí lidé z celého světa. Přicházejí a tam se začínají modlit“. V rozhovoru pro vatikánská média to uvedl osmasedmdesátiletý arcibiskup Aldo Cavalli, rodák z italského Lecca, který celý život strávil ve službách Svatého stolce na nunciaturách a kterého papež František v listopadu 2021 vyslal jako apoštolského vizitátora do malé vesničky v Bosně a Hercegovině, která se za posledních čtyřicet let stala jedním z nejnavštěvovanějších mariánských center na světě. Rok 2024 byl pro Medjugorje důležitý, jelikož loni v květnu zveřejnilo Dikasterium pro nauku víry nové normy o údajných nadpřirozených jevech, které usnadňují udělování souhlasu s pobožností, aniž by Svatý stolec zavazovaly k prohlášení o nadpřirozenosti. A v září byla vydána nóta s názvem Královna míru, věnovaná duchovní zkušenosti z Medjugorje, která mariánskému fenoménu přiznává „nulla osta“, tedy nejvyšší uznání mezi těmi, které nové normy předpokládají. Od té doby jsou „údajná poselství“, která vizionáři dostávají, zveřejňována „s církevním schválením“.

Již několik let žijete ve farnosti Medjugorje a setkáváte se s poutníky. Jaké jsou vaše zkušenosti?

V Medjugorji jsem nikdy předtím nebyl. Ale jsem Ital a jako mnozí z mé země jsem se setkával s těmi, kteří se tam vydali. Vždycky jsem si všiml, že tito lidé, když se vrátili z Medjugorje, byli více angažovaní na duchovní a lidské úrovni: v církvi, v katechezi, v konání dobra. Byli mnohem angažovanější než předtím. Teď už tam žiji tři roky. Je to normální místo, bez čehokoli zvláštního, a díky milosti se stalo duchovním místem, kam přicházejí lidé z celého světa. Přicházejí a začínají se tam modlit. Vstupují do společenství s Pánem Ježíšem a doprovází je Panna Maria. Je to prostá modlitba, kdy chtějí změnit svůj život, žít lépe než dosud, chtějí vyřešit nebo dobře zvládnout problémy, které mají. Je to změna, která se nazývá obrácení, k němuž dochází zejména ve svátosti smíření. To se běžně děje v Medjugorji.

Co vás při pohledu na množství poutníků zaujme?

Přicházejí zde lidé mladí i dospělí. Přicházejí bez jakéhokoli sponzorství. Všichni přicházejí s jediným cílem: setkat se s Bohem a Pannou Marií. Nenacházejí nic, co by mohli vidět nebo navštívit. Jako náboženská turistika jsme na nule. Ale tady se mladí i dospělí začínají modlit. Když jsem zde před třemi lety v únoru přijel, stál jsem mezi venkovními lavičkami za kostelem. Přišla latinskoamerická rodina s patnáctiletým chlapcem, který byl rebel, opravdový rebel. Už po pěti minutách se šel vyzpovídat a rodiče se na něj překvapeně dívali. Je to místo milosti, které si Bůh vybral k setkání. Papežovo povolení znamená: jděte, jděte, jděte. Vydejte se tam, protože je to místo milosti, kde se setkáte s Bohem a Bůh se setká s vámi.

Díky novým normám, které podnítil papež František, se nyní postup při zkoumání a rozhodování o těchto případech více zaměřuje na duchovní plody.

Dikasterium pro nauku víry zkoumalo dva body, které lze doložit. První se týká plodů. Do Medjugorje přijíždějí tisíce a tisíce lidí z celého světa. Letos přijely dva miliony dospělých a mladých lidí. Téměř padesát tisíc kněží se přijelo modlit, obrátit. Dalšími velmi důležitými plody jsou pak mnohá povolání. Tolik lidí se zde modlí. Druhým prvkem, který byl zkoumán, byla poselství. Každé poselství bylo porovnáno s naší vírou a zjistilo se, že poselství s ní korespondují. Vidíme velmi pozitivní plody a pozitivní poselství pro víru, což nám umožnilo říci, že Medjugorje je místem milosti.

Vy osobně se podílíte na zveřejnění poselství, která jsou vydávána jednou měsíčně. Co se děje konkrétně?

Je to velmi jednoduché, když je nějaké poselství, ten, kdo ho dostal, ho zapíše a pošle mi ho v jazyce, ve kterém píše, což je chorvatština. Okamžitě mi to přeloží do italštiny. Tento proces je velmi zajímavý. Jsou v něm minimálně dvě velmi důležitá lidská zprostředkování, proto vždy mluvíme o „údajných poselstvích“, i když jim projevujeme přízeň, a to až do té míry, že na konci poselství napíšeme: „s církevním schválením“. Ale pozor, poselství se nazývají „údajná“, protože procházejí dvěma lidskými zprostředkováními. Panna Maria nepíše, píše osoba, která je přijímá. Druhým zprostředkováním je překlad z chorvatštiny do italštiny. Jsou to dva zcela odlišné jazyky. Prohlašujeme, že poselství je v pořádku, že odpovídá víře, a zveme k jeho četbě a rozjímání o něm, protože je pozitivní. Ke Zjevení nic nepřidává, ale obohacuje. Pomáhá lépe žít víru v dnešní době.

Víme, že žádné soukromé zjevení, tedy ani žádné z mariánských zjevení, ke Zjevení nic nepřipojuje. Jaký postoj bychom měli zaujmout a jakým rizikům bychom se měli vyhnout? Někdy totiž hrozí, že se necháme strhnout přílišnou zvědavostí po „tajemstvích“, poněkud apokalyptickou zvědavostí.

Dikasterium pro nauku víry loni v květnu zveřejnilo normy, které jsou zásadní pro pochopení rozhodnutí o Medjugorji. Připomnělo, že především Zjevení, Boží slovo, je pouze Bible a že toto Zjevení skončilo Apokalypsou. To nic neubírá na skutečnosti, že Duch svatý může využívat poselství a soukromá zjevení svěřená lidem, která slouží k lepšímu uskutečňování jediného pravého Zjevení. Nic z toho ke Zjevení nepřidává, ale může to být užitečné. V tom spočívá význam poselství. Mohou být užitečná k tomu, aby se dnes realizovalo Zjevení, které Hospodin učinil jednou provždy.

Poznal jste medjugorské vizionáře? Setkal ses s nimi?

Ano. A mohu říci, že jsou to prostí lidé, mají své rodiny, mají problémy, které má každá rodina.

Promiňte, že vás přerušuji. Někdo vznesl námitku, že se nikdo z nich nestal knězem nebo řeholnicí…

Ale každý má své povolání. Jsou to prostí lidé, dobří lidé. Nemám k tomu co říct. Vídáme se často, chodíme spolu na kávu. Jsou to lidé, kteří rostou ve víře, každý svým způsobem, a stále víc a víc v moudrosti. Udržuji s nimi kontakt. Nestali se kněžími ani řeholníky a každý z nich má své vlastní poslání, svůj vlastní rodinný život.

Co jste se za ty tři roky ve farnosti Medjugorje naučil?

Že je tam milost. Naučil jsem se, že Bůh nás svou milostí vždycky provází. Naučil jsem se, že Bůh má v našem životě plán a doprovází nás. Miluje nás.

V Medjugorji se Panna Maria nazvala „Královnou míru“. Toto poselství je v dnešní době stejně aktuální jako kdykoli předtím.

Jedno z prvních údajných poselství z roku 1981 je v tomto ohledu velmi hluboké. Říká se v něm: Mír, mír, kéž zavládne mír. Pozor, ne mezi námi, ale především mezi Bohem a námi a pak také mezi námi. To je zásadní. Když Židé vyšli z Egypta, Bůh jim prostřednictvím proroka Mojžíše řekl, že pokud chtějí žít ve svobodě, musejí dodržovat určitá pravidla, kterými jsou to přikázání. Bůh je pro mír zásadní. V přikázáních je nám řečeno několik málo věcí, podle kterých máme žít: respektuj život a nezabíjej, rodina je základ, respektujme se navzájem. Pokud takto žijeme, žijeme v míru. Pokud naopak takto nežijeme, dochází k válkám.

Další charakteristikou, která činí poselství z Medjugorje zvláště aktuálními, je skutečnost, že k údajnému zjevení došlo v zemi, kde vedle sebe existují různá náboženství a která byla v nedávné době poznamenána strašlivým násilím. Existují poselství, která se tohoto tématu dotýkají. Co k tomu můžete říci?

Slovo, které používáme, je dialog. Dia logos, dialog mezi námi, ale logos znamená: představuji vám svou identitu, představuji vám svůj způsob života, myšlení, víry, jednání. Ty mi předkládáš svou identitu. V dialogu se navzájem poznáváme, každý si zachovává svou identitu. Pokud ztratíme svou identitu, přestaneme vést dialog. Pak nastává tragédie. Existují různá náboženství, různé způsoby života. Musíme vést dialog. A zde v Medjugorji máme jasnou identitu: Pán Ježíš Kristus je pro nás jediným Pánem.

Nové normy, které loni v květnu zveřejnilo Dikasterium pro nauku víry, jsou výrazem pastoračního ducha papeže Františka a odpovídají postoji velké pozornosti vůči víře prostých lidí a lidové zbožnosti. Jak důležitý je tento aspekt?

Musíme klást velmi silné referenční body víry. Lidovou víru obohacuje umístění Matky Boží a absolutního referenčního bodu, Pána Ježíše Krista. Matka Boží, která nás k tomuto setkání doprovází. Když přijdou prostí lidé se všemi svými problémy, setkají se s Matkou Boží, která trpěla jako oni. Obraz Panny Marie Bolestné je téměř v každé farnosti. Ona, která trpěla jako my, a doprovází nás k Pánu Ježíši, který nám dává sílu dobře žít. Změnit život neznamená opustit rodinu, opustit práci. Když se vracíme do svého dřívějšího života, jsme vnitřně proměněni. Víte, že s Pánem můžeme čelit problémům. Zde je víra prostá. Zde je růženec, eucharistie a eucharistická adorace. Loni v létě jsem měl před sebou třicet až čtyřicet tisíc mladých, kteří setrvávali při adoraci v naprostém tichu. Tam, v tom proměněném chlebu, je skutečná, podstatná přítomnost Pána Ježíše Krista. On se dívá na mě, já se dívám na něj, on mluví ke mně, já mluvím k němu. Kolik lidí mi řeklo: tam jsem slyšel, jak ke mně Pán promlouvá.