Sousoší sv. Jana Pavla II. a ukřižovaného Krista

V Medjugorii bylo instalováno monumentální sochařské dílo nazvané Milosrdenství – most pokoje, pocházející ze soukromé sbírky „Obrazy víry“, jehož autorem je italský umělec Guido Rainaldi. Toto sousoší zobrazuje dvě velké postavy, v popředí je sv. Jan Pavel II. při vykonávání posledních kroků svého pozemského života a v pozadí je vyobrazen ukřižovaný Kristus v dynamickém objetí. Celé dílo má přibližnou výšku čtyři metry, je vyrobeno z oceli a v Medjugorii bylo umístěno před štítovou zdí žluté dvorany sv. Jana Pavla II., kde zůstane jeden rok. Jedná se totiž o putovní sochu, která bude následně vystavena v Polsku, Austrálii, USA a Mexiku.

Slavnostního odhalení

Slavnostního odhalení a požehnání, které proběhlo v neděli 3. března 2024 po mši svaté, se zúčastnili Mons. Aldo Cavalli, apoštolský vizitátor se zvláštní úlohou pro pro farnost Medjugorje, dále medjugorský farář Fra Zvonimir Pavičić, OFM, autor tohoto díla, umělec Guido Rainaldi, farníci a poutníci.

Slova autora

Jak sám autor při popisu tohoto díla říká: “Spása přichází skrze kříž a ukřižovaného Krista. Jeho památka je všude, na zdech kostelů a škol, na vrcholech zvonic, nad hlavami postelí a na náhrobcích, všechny ty miliony křížů připomínají smrt Ježíše na kříži. Kříž je symbolem lidské bolesti. Neznám žádné jiné znamení, které by tak silně vystihovalo náš lidský osud. Kříž je součástí světové historie. Postava papeže Jana Pavla II. byla vždy inspirací pro umělce, aby více či méně “pravdivě” interpretovali lidskosti papeže Wojtyly, jeho výjimečnost, charizmatičnost, člověka s mnoha talenty, “Petra naší doby”. Byl příkladem pravdy, víry, naděje a lásky, příkladem nejen pro věřící, ale ještě více pro nejisté, morální oporou současnému světu a odrazem Boží lásky. Obě postavy jsou porovnávány v konkrétnosti a specifičnosti výtvarného jazyka. Nepotřebují úvod ani překlady, patří do univerzálního jazyka, jsou umístěny právě v perspektivě univerzality, v možnosti vyjádření, sugesce, horizontů citlivosti, reflexe, abstrakce. Z tohoto důvodu “sakrální umění” vždy navazovalo osobitý a aktuální dialog se svatostí, s religiozitou, se spiritualitou a transcendencí, znovu se potvrzovaly hodnoty a pokládaly se základy pro nové poznání a přijetí toho, co nemůžeme znát. Výraz umělce a dojem pozorovatele se odměřují sdělením sochařského díla. Sochařské dílo nás zve, abychom ho nepovažovali za objekt konzumu, ale jako dar, který máme kontemplativně užívat. Každý umělec v odlišném tichu srdce přijímá tajemství lidského života a vyjadřuje ho nástrojem svého jazyka. Dvě mimořádně významné postavy, reprezentující historii, minulost, kolektivní paměť, víru.”

zdroj: www.radio-medjugorje.com