POSELSTVÍ PANNY MARIE 25. ČERVNA 2024

„Drahé děti, raduji se s vámi a děkuji Bohu, že mi dovolil, abych byla s vámi, abych vás vedla a milovala vás. Děti moje, mír je ohrožen a rodina napadána. Zvu vás, děti moje, vraťte se k modlitbě v rodině. Postavte Písmo svaté na viditelné místo a čtěte ho každý den. Milujte Boha nade všechno, aby vám bylo dobře na zemi. Děkuji vám, že jste odpověděly na mé pozvání.“

“RADUJI SE S VÁMI A DĚKUJI BOHU, ŽE MI DOVOLIL, ABYCH BYLA S VÁMI, ABYCH VÁS VEDLA A MILOVALA VÁS”

Panna Maria se raduje. Ale proč se s námi raduje?

Není to právě proto, že se na vigilii, v předvečer výročí zjevení, mnoho jejích dětí shromáždilo v Medjugorii? Že velký počet dalších lidí vyslyšelo její mateřské pozvání a každý večer se modlili novénu na Podbrdu? A také, že jich bylo opravdu mnoho. K tomu musíme připočíst i velké množství lidí po celém světě, kteří se modlili ve svých domovech, rodinách a modlitebních skupinách.

Panna Maria je vděčná. Děkuje Bohu, že ji dovolil, aby byla s námi. Nedává nám tímto jasné poselství, abychom i my konali vše ve svém životě s Bohem a ne sami ze sebe? Panna Maria nekoná nic bez Boha. Dokud žila na zemi, vždy takto jednala a stejně tak jedná i nyní v nebi.

Proč se Panna Maria zjevuje a proč je stále s námi?

Sama Matka nám dává odpověď: „Abych vás vedla a milovala vás.“

Proč je potřeba, aby nás někdo vedl? Proč nás Panna Maria chce vést?

Zvláště na Západě jsou lidé, kteří nechtějí, aby je někdo vedl, neboť si myslí, že pomoc nepotřebují, vystačí si sami. Když se podíváme hlouběji, vidíme, že bez druhých žít nemůžeme. Už od narození, kdy jsme celé dětství vychováváni, až do dospělosti, kdy rovněž potřebujeme druhé k životu. Žijeme díky pomoci druhých, lékařů, profesorů, řidičů autobusů, strojvedoucích, obchodníků a mnoha dalších. Potřebujeme přijímat pomoc od druhých, ale je mnoho těch, kteří s druhými žít neumí, například v manželství, v dobrých sousedských vztazích, v práci. Panna Maria nám chce pomoci, abychom se naučili žít s Bohem a bylo nám dobře na zemi.

Proč potřebujeme, aby nás někdo miloval? Proč nás Panna Maria miluje?

Bez lásky nemůžeme žít. Jestliže víme, že nás někdo miluje, začínáme se uzdravovat, přestáváme ztrácet naději, začínáme být silní a odvážní. Matka nám říká, abychom nezapomněli, že nás miluje, protože tak budeme mít jistotu, odvahu a pokoj.

“DĚTI MOJE, MÍR JE OHROŽEN A RODINA NAPADÁNA”

I my vidíme, že mír ve světě je ohrožen a Panna Maria si je toho vědoma ještě více. Jeden z hlavních důvodů proč je mír ohrožen je, že zapomínáme na Boha. Jestliže člověk žije bez Boha, zůstává sám. Vzpomeňme si na první a druhou světovou válku a na následky, které pociťujeme ještě dnes. Jestliže člověk ze svého života vyřadí Boha, snadno pak vyřadí i člověka a přírodu.

Dnešní ideologie si nepřeje rodiny, a kdo ví, kolik služebníků této ideologie si uvědomuje, že rodina je vlastně Božím dílem. Bůh si přál, aby Adam a Eva žili společně, aby jeden druhému pomáhali. A také si přeje, aby nežili jen sami pro sebe, ale pro Něho. Kdo je proti rodině, spolupracuje se Zlým.

“ZVU VÁS, DĚTI MOJE, VRAŤTE SE K MODLITBĚ V RODINĚ”

Matka Tereza jednou řekla: „Rodina, která se modlí, zůstává spolu. Modlí-li se muž se ženou společně v rodině, znamená to, že nechtějí žít sami jen ze svých sil, ale společně s Bohem. A jestliže se modlí i společně se svými dětmi, ukazují dětem, jak se má žít. Jak stát pevně na zemi, celistvě. Nejen pracovat, ale také se modlit. Nežít jen pro tělo, ale také pro duši. Nepečovat jen o tělo, ale také očišťovat svou duši.“

Společná modlitba v rodině posiluje víru všech, spojuje rodinu, přináší teplo domova, probouzí lásku k Bohu i k bližnímu.

“POSTAVTE PÍSMO SVATÉ NA VIDITELNÉ MÍSTI A ČTĚTE HO KAŽDÝ DEN”

Panna Maria je konkrétní. Chce, abychom postavili Písmo svaté v našem domě na viditelné místo. Tak jako je televizor na viditelném místě, takže ho hned zpozorujeme, když vejdeme do domu, tak také Písmo svaté musí být na viditelném místě.

Každý den musíme číst Písmo svaté. Nejen v neděli, když slyšíme Boží slovo v kostele, ale každý den číst v rodině Boží slovo.

Je pravdou, že Božímu slovu nemusíme vždy rozumět a můžeme ho číst nevědomě a povrchně. Ale přesto je důležité, abychom ho začali číst. Možná, že mu nebudeme rozumět, ale čtěme ho. Buďme vytrvalí. Ať nás nic nezastaví. Ani pokušení, která budou jistě přicházet.

Není důležité jen poslouchat Boží slovo. Důležitá je půda, do které slovo Boží padá. Naše srdce je půdou. Rozsévač rozsévá semeno. Bůh promlouvá svojí řečí, ale je otázkou, do jaké půdy padá semeno. Důležité je si připomenout, že v nás může být půda kamenitá, trnitá, ale může být také plodná.

Druhým příkladem pro přijetí Božího slova může být ořech. Ořech má svou skořápku, která je navenek tvrdá a uzavřená. Ale když skořápku rozlouskneme, uvnitř najdeme jádro. Jestliže Boží slovo čtu nebo ho slyším, může mi připadat jako skořápka ořechu – tvrdé, nepochopitelné, nedůležité. Někdy ho nechápu, nic mi neříká, nepozoruji nic zvláštního. Ale najednou se ve mě něco otevře a zpozoruji něco, co mi do nynějška bylo skryté a neviditelné. Boží slovo se mi stává potravou.

“MILUJTE BOHA NADE VŠECHNO, ABY VÁM BYLO DOBŘE NA ZEMI”

Pán Ježíš staví lásku k Bohu na první místo: „Miluj Boha celým svým srdcem,“ a dále: „Miluj svého bližního, jako sám sebe.“

Proč to Ježíš říká? Proč si to přeje Panna Maria, abychom nejprve milovali Boha, a abychom ho milovali nade všechno? Proč si přeje, aby láska k Bohu byla na prvním místě, před láskou k sobě a k bližnímu?

Poselství je jasné. Často mluvíme o lásce v různých rovinách, ale nevíme, co to pravá láska vlastně je. V západní Evropě jsme silně vystaveni individualismu a egoismu a často slyšíme: „Miluj nejprve sebe!“ Což znamená: „Mysli nejprve na sebe a nestarej se o druhé.“ Žijeme a přemýšlíme tak, že nás druzí vlastně nezajímají, neboť nejdůležitější jsme my samotní.

Víme, jaké jsou následky takového myšlení ve společnosti, v Církvi. Jednoduše nám není dobře na zemi a ani nebude. Naše mezilidské vztahy se stávají chladnými a stále více se vzdalujeme jeden od druhého, myslíme jen na sebe, na svůj užitek, ztrácíme cit pro svého souseda, pro bližního, který nás potřebuje. I když jsme sice po materiální stránce bohatí, ztrácíme to nejkrásnější, tedy teplo v mezilidských vztazích, lidskou blízkost, nezištné přátelství, radost být s druhými.

Proč se Ježíš ptá Šimona: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“

Protože jen tak se Šimon stane Petrem, rybářem lidí, skálou, vůdcem komunity. Teprve když v něm bude Ježíšova láska, tj. pravá láska, bude moci vykonat Ježíšův příkaz: „Pas moje beránky.“

Jen tehdy, když dorosteme do Ježíšovy lásky, budeme moci pást Ježíšovy ovce, budeme pravými rodiči, vychovateli, doktory, kněžími. Budeme těmi, kteří vyšli ze sebe samých a myslí na druhé. Druzí se pro nás stanou důležití. A tak nám nebude zatěžko cokoli vykonat. A tak bude dobře na zemi nám i těm, kteří jsou vedle nás.

Fra Marinko Šakota, OFM