POSELSTVÍ PANNY MARIE 25. LEDNA 2025

„Drahé děti, v tomto milostivém roce vás volám k obrácení. Dejte Boha, drahé děti, do centra svého života a plody budou láska k bližnímu i radost ze svědectví. A svatost vašeho života se stane pravdivým svědectvím víry. Děkuji vám, že jste odpověděly na mé pozvání.“ (s církevním schválením)

JAKÉ JE PRVNÍ POSELSTVÍ PANNY MARIE?

Prvním poselstvím Panny Marie nejsou její slova, ale její příchod na zemi a její přítomnost. To nás povzbuzuje k tomu, abychom se ptali: Proč Panna Maria přichází k nám lidem z nebe na zem? Jaký je důvod jejího příchodu?

Svým příchodem mezi nás a svou přítomností nám chce Panna Maria říct: „Přišla jsem vám pomoci, protože pomoc je pro vás velmi potřebná. Sami to nezvládnete. Jste mé drahé děti, miluji vás. Jste pro mě velmi důležití, záleží mi na vás.“

Z jejího příchodu a přítomnosti můžeme poznat, jaká Panna Maria je:

• Není lhostejná a není jí lhostejné, co se s námi děje.
• Žije s Bohem v nebi, je naplněná pokojem, ale není pokojná. Ani nemůže být, pokud my nejsme pokojní, pokud nejdeme správným směrem.

Na tomto příkladu se učme, co je to pravá láska, a podle toho hodnoťme i sami sebe.

Další otázka, na kterou hledáme odpověď: Je příchod naší nebeské Matky na tuto zem pro nás důležitý nebo je nám to jedno? Odpovídáme na její pozvání nebo ne?

“V TOMTO MILOSTIVÉM ROCE VÁS VOLÁM K OBRÁCENÍ”

Panna Maria následuje výzvu papeže Františka, aby se tento rok stal rokem milosti. Dělá to proto, že miluje a respektuje církev, protože je její Matkou. Nepřišla jen tak na neutrální místo, ale vybrala si medjugorskou farnost a farnost je základní jednotkou církve. Dělá to proto, že touží po obnově církve a skrze ni po obnově světa.

Proč obrácení?

Protože nám tento milostivý rok připomíná první Ježíšovo volání: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Mk1,15).

Jedním z příkladů obrácení je mladší, tedy ztracený syn, který odešel od svého otce, ze svého domova a vydal se do cizí země. Ze svobodného člověka se stal otrok a slepec. Jeho obrácení začalo ve chvíli, když „přišel k sobě“, když si uvědomil, co udělal. Poté se rozhodl vrátit se k otci, což znamenalo návrat domů.

Potřebujeme obrácení?

Ano, každý z nás. Všichni jsme se totiž vzdálili od Boha, od modlitby, od sebe navzájem. Dnes je mnoho zkoušek, mnoho výzev, mnoho pokušení, které nás buď přivádějí nebo odvádějí od Boha a modlitby. Důsledkem je, že nejsme „doma“, ale stali se slepci a otroky. Proto vyslyšme pozvání naší Nebeské Matky a vydejme se na cestu obrácení. „Přicházejme k sobě“, rozpoznávejme ve svém srdci, jak jsme vzdáleni od Ježíše, od modlitby, od Božího slova, od svých bližních, od svých sousedů, od potřebných, od těch, kteří trpí.

“DEJTE BOHA, DRAHÉ DĚTI, DO CENTRA SVÉHO ŽIVOTA A PLODY BUDOU LÁSKA K BLIŽNÍMU I RADOST ZE SVĚDECTVÍ”

Tato slova Panny Marie nás staví před otázku: Co nebo kdo je středem našeho života?

A odpověď můžeme najít v našich domovech: Je jím televize nebo mobilní telefon?

Proto ptejme se sami sebe: Kdo nebo co je středem mého nitra? Komu nebo čemu náleží první místo v mém srdci? Komu nebo čemu věnuji největší část svého dne? Kde se nachází mé srdce? Na co je zaměřené? Po čem touží, co si přeje? Co je pro mé srdce nejdůležitější? Co nikdy nechce vynechat?

Obrácení znamená dovolit Bohu, aby byl znovu středem našeho života. A kdy zjistíme, že se jím opět stává?

Když začneme den modlitbou a poděkováním Bohu za nový den. Když se hned na začátku dne odevzdáme a svěříme Bohu sebe i své bližní. Když jako Panna Maria řekneme: „Hle, tady jsem, Pane, ať se mi stane podle tvého slova.“ Kéž se v tento den stane tvá vůle. A když večer děkujeme Bohu za uplynulý den, když čteme Písmo svaté (můžeme si také vzít čtení z daného dne). Když potřebujeme nedělní mši svatou.

Bude-li Bůh středem našeho života, plodem pak bude láska k bližnímu a radostné svědectví o zkušenosti víry. Pokud nám toto chybí, znamená to, že Bůh ještě není středem našeho života. Modleme se proto za to, aby se tak stalo.

“A SVATOST VAŠEHO ŽIVOTA SE STANE PRAVDIVÝM SVĚDECTVÍM VÍRY”

Nyní už víme, co je to svatost, kdy Panna Maria klade důraz na pojem „pravdivé svědectví“.

Pravdivé znamená, že toho nemůžeme dosáhnout vlastními silami, musí to přijít samo. Je-li pravdivé, nesnažíme se, nepřetvařujeme se. Pokud se náš život stal svatým, prostoupeným Bohem, pokud je Bůh skutečně středem našeho života, nebudeme moci dělat nic jiného než vydávat pravdivé svědectví o zkušenosti víry.

Vzpomeňte si na své rodiče nebo prarodiče, nepřemýšleli nad tím, jak svědčit. Neplánovali žádné projekty. Jednoduše žili víru. Celý jejich život byl autentický. Nebyl rozdělený na prožívání víry (navštěvování kostela) a pak na nějaký jiný život.

Otázka je tedy jasná: Jsem svědkem víry a je mé svědectví autentické?

Pokud tomu tak není, toto je pro nás milostivý čas, abychom se svědky víry stali.

fra Marinko Šakota, OFM