Jsme na začátku adventu, během kterého se chceme připravit na příchod Ježíše. Ježíš se narodil v těle, ale také dnes touží stále přicházet do našich životů: „Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zj 3, 20)

Na příchod Ježíše nás upozorňuje i Panna Maria. Zve nás, abychom byli vnímaví na Ježíšovo „klepání“ a abychom ho slyšeli ve svém nitru a svědomí.

Během svých zjevení nás Panna Maria stále zve k přípravě na příchod Ježíše. V adventním čase vystupuje do popředí postava Jana Křtitele, který se představuje jako hlas volající na poušti: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky.“ (Mk 1, 3). Jan Křtitel přichází z pouště – místa na zemi, ale existuje i poušť v našem nitru. Pouští může být ochlazení mezilidských vztahů, odcizování se jedněch od druhých, lhostejnost, samota nebo dokonce zloba. Nejnebezpečnější pouští je ta, kterou si člověk nese ve svém srdci.

Uvnitř člověka se může stát pouští suché, zhaslé srdce bez světla a naděje.

Člověk se pouště bojí – bojí se setkání se sebou samým, což je zároveň příležitost k setkání s Bohem. Přesto po takovém setkání touží a potřebuje ho. Bohužel prázdnoty, které mezi námi a v nás existují, často vyplňujeme různými způsoby a prostředky. Co všechno děláme, jen abychom nezůstali sami? Komunikační prostředky se množí, ale skutečná komunikace a opravdová setkání mizí. Obviňujeme sociální sítě z toho, že ubývá rozhovorů v rodinách, ale sociální sítě pouze zaplňují prázdnotu, která už v rodinách existuje.

„Chci vás pozvat k modlitbě, aby se advent stal modlitbou rodiny.“ Dnes není nic více ohrožené než rodina. Rodina je lidské, ale také božské společenství na zemi. Bez víry a modlitby nelze rodinu skutečně poznat ani žít. Přežití lidstva závisí na životě rodiny. Rodina je jako svatostánek, protože v ní přebývá Boží přítomnost. Je to domácí církev, malá církev. Bez rodiny by nebyl žádný člověk. Rodina nás utváří, a my existujeme jen díky ní. Není náhodou, že se říká: „Děti vdechují to, co rodiče vydechují.“ Proto je odpovědnost rodičů za výchovu dětí zásadní. Rodiče jsou více než kdy jindy zváni, aby mezi sebou i s dětmi hovořili o Bohu a víře. A především, aby před dětmi vyznávali svou víru a společně se modlili. To posiluje jejich vzájemné společenství a pomáhá udržet rodinu pohromadě i přes všechny těžkosti a pokušení.

MODLITBA:

Panno Maria, Ty jsi žila v rodině a znáš rodinný život. Nejlépe víš, co znamená být dcerou, nevěstou, ženou a matkou. Svěřujeme Tvému přímluvu všechny naše rodiny. Vypros jim sílu a odvahu věnovat čas Bohu ve společné rodinné modlitbě, skrze kterou do rodin přichází požehnání. Zvláště Tě prosíme za všechny nešťastné a neuspořádané rodiny, ve kterých chybí společenství, láska, rozhovor a pokoj. Ty jsi, Panno Maria, ve svém životě zakusila velké věci, které Ti Bůh učinil. Vypros našim rodinám, aby i ony zakusily Boží skutky ve svém rodinném životě prostřednictvím společné modlitby, ve které přichází Bůh. Amen.

zdroj: www.svetlomariino.sk