Fra Tomislav Jelić: Eucharistie – dálnice do nebe

Bratři a sestry, vyslechli jsme biblická čtení, která nám Církev na dnešní den předkládá. V prvním čtení Pavel, tehdy ještě Šavel, žádal velekněze o listy ze synagogy v Damašku, aby mohl tamní křesťany pozatýkat, postavit před soud a některé snad i zahubit.

Taková nenávist ke křesťanství, k Církvi a ke křesťanské víře existuje i dnes. Projevuje se s různou intenzitou podle toho, o jakou zemi jde. I v dnešní době přibývá těch, kteří pro svou víru trpí. Ne proto, že by se dopustili něčeho špatného, ale jednoduše proto, že jsou věřící. Když se podíváme na statistiky mučednictví a pronásledování, vidíme, že křesťanská víra je tou nejpronásledovanější na světě. Přibližně 90 procent všech současných mučedníků jsou křesťané!

Prvotní církev se modlila, i když byla pronásledována. Jeden z hlavních pronásledovatelů, Šavel, se vydal křesťany hledat, aby tyto původní Židy, kteří přijali Krista, předvedl před soud. Slyšeli jsme ale, jak na této cestě došlo k jeho zázračnému obrácení, a pak i ke křtu. Pavel pak začíná o Ježíši svědčit. Ten, který Ho pronásledoval a nenáviděl, o Něm najednou vydává svědectví!

Proto se i my dnes musíme modlit za pronásledovatele Církve a víry, aby se Pán dotkl jejich srdcí a aby se situace začala měnit. Stejně tak ale musíme mít odvahu svědčit o své víře i my sami, vytrvat a nebát se! Kolem nás je dnes tolik nejrůznějších zkoušek, které se týkají víry. Musíme však být odvážní! Jsme povoláni k odevzdanému životu, který bude svědectvím, a Pán Bůh nám v tom chce pomáhat!

V evangelium jsme slyšeli, že Ježíš mluvil k Židům, kteří se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tenhle může dát svoje tělo k jídlu?“ Eucharistie je i dnes kamenem úrazu pro mnohé věřící. A ti, kteří se k víře nehlásí, ji nedokážou pochopit už vůbec.

V anketě, která proběhla asi před sedmi lety, se zjistilo, že 70 procent věřících v Americe se domnívá, že to, co přijímáme ve svatém přijímání, je pouze symbol Těla a Krve Kristovy, nikoli Jeho skutečné Tělo a Krev! To znamená, že ve skutečnou Ježíšovu přítomnost věří pouhých 30 procent katolíků! To je zdrcující! A lidí mladších 40 let je to číslo ještě nižší. Statistiky ukazují, že ve skutečnou Kristovu přítomnost v Eucharistii věří jen 24 procent mladých.

My jsme přitom slyšeli, že Ježíš jasně říká: „Mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj.“ Ne nějaký symbol, ale skutečnost! Pokud bychom tedy setrvávali u toho, že je to jen nějaký symbol, těžce hřešíme a fatálně odpadáme od víry Církve.

V nedávné době byl prohlášen za svatého jeden mladík – Carlo Acutis. Narodil se v roce 1991 a zemřel velmi mladý v roce 2006. Je známý také jako „Boží influencer“. Zanechal nám velmi silné a prosté poselství o Eucharistii. Pro nás katolíky je nesmírně důležité, aby nám byli světci inspirací, abychom na věci nahlíželi jako oni, objevovali duchovní skutečnosti a přistupovali k nim s úctou. Oni nám v tom pomáhají. Rád bych proto připomněl několik jeho nejznámějších myšlenek o Eucharistii.

Carlo říkal: „Eucharistie je moje dálnice do nebe.“ Tím chtěl říci, že pravidelná účast na mši svaté a svatém přijímání vede člověka k Bohu tou nejbezpečnější, nejsnadnější a nejrychlejší cestou, jakou můžeme dojít do hlubokého společenství s Ním.

Také říkal: „Čím více přijímáme Eucharistii, tím více se budeme podobat Ježíši. Budeme jako On.“ Eucharistie nás proměňuje, abychom byli stále podobnější Kristu.

Dále poznamenal: „Lidé stojí ve frontě na koncert, ale před svatostánkem nestojí nikdo.“ Tím kritizoval lhostejnost vůči skutečné Kristově přítomnosti v Eucharistii. O co více bychom se měli snažit a toužit po vstupence, abychom mohli být před Ježíšem v Jeho blízkosti!

Říkal také: „Slunce ozařuje svět, ale Eucharistie ozařuje duši!“ Tím zdůraznil duchovní sílu a význam této svátosti. Co znamená slunce pro tento svět, to znamená Eucharistie pro tvou i mou duši! Pro Carla nebyla Eucharistie pouhým symbolem, ale skutečným živým Ježíšem! Proto chodil na mši svatou každý den, jak jen mu to okolnosti dovolovaly. Tato překrásná slova nejen říkal, on jimi skutečně žil, žil Eucharistii, což ho činilo výjimečným. Mše svatá pro něj byla každodenní přirozeností. Jako teenager na ni chodil téměř denně a pravidelně přistupoval ke zpovědi. Eucharistie pro něj nebyla jen nedělní povinností, ale setkáním s živým Ježíšem! Říkával, že bez ní není den úplný. A to prožívají všichni, kterým Pán otevřel oči. Bez Eucharistie tvůj den postrádá plnost, kterou by měl mít!

Carlo byl přesvědčen, že lidé často hledají štěstí na nesprávných místech – v zábavě, popularitě či úspěchu – zatímco skutečná naplněnost se náchází právě v Eucharistii. Proto používal přirovnání k dálnici. Není to žádná komplikovaná cesta, nýbrž přímá stezka, která vede k setkání s Bohem.

Třetím rozměrem jeho života bylo spojení technologie a víry. Carlo byl nadaný programátor a vytvořil internetovou mezinárodní výstavu o eucharistických zázracích po celém světě. I tím chtěl ukázat, že víra není jen nějakou přežitou záležitostí z minulosti, ale živá skutečnost, která trvá, a že se Ježíš skrze tyto eucharistické zázraky projevuje světu i dnes. Internet byl pro něj nástrojem evangelizace. Na jeho věk to bylo tehdy neobyčejné. Jak dnes využíváme sociální sítě my? Využíváme je k evangelizaci, aby i druzí poznali Krista?

Čtvrtou věcí byla jeho konkrétní láska k bližním. Eucharistie ho neuzavírala do pouhé pasivní zbožnosti, ale vedla ho k činnosti. Pomáhal chudým, zastával se vrstevníků, kteří byli šikanováni, a byl velmi citlivý k utrpení druhých. Jeho logika byla prostá: pokud přijímáš Krista, musíš Ho poznat i v lidech kolem sebe. Kristus nás totiž formuje ke svému obrazu – proměňuje nejen náš vztah k Bohu, ale i k lidem kolem nás.

Carlo zkoumal eucharistické zázraky, které se ve světě udály. Jedním z nejstarších a nejznámějších je rozhodně zázrak v Lancianu v Itálii. Tamní řeholník pochyboval o skutečné přítomnosti Ježíše v Hostii, ale během proměňování se Hostie viditelně změnila v kousek lidského masa a víno v krev. Pozdější vědecké analýzy ukázaly, že se jedná o tkáň lidského srdce a krevní skupinu AB. To byl i pro Carla jasný důkaz, že Eucharistie není pouhý symbol. Bral vážně Ježíšova slova: „Mé tělo je pravý pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný.“

Vidíme tedy, bratři a sestry, nakolik my skutečně přijímáme Ježíšova slova. Nakolik je pro nás Eucharistie živou skutečností? Jak se připravujeme na setkání s eucharistickým Kristem? Vždyť to je vrchol našeho setkávání s Ním! Eucharistie je to nejvznešenější, čím můžeme potěšit Boha! On se touží sjednotit s tebou i se mnou. Přeje si vstoupit do našeho života a stát se s námi jedním tělem a jednou duší. Modleme se, aby se tato skutečnost zjevila i nám. Aby nám spadly slupky z očí podobně jako Pavlovi, který si myslel, jak je pravověrný, a jak je správné křesťany pronásledovat – dokud se mu nezjevil Kristus a neřekl: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ Pavel pronásledoval křesťany a myslel si, že je Kristus mrtvý. Stejně tak si, bratři a sestry, i dnes mnozí křesťané myslí, že  Ježíš je někde daleko a je mrtvý. On je přitom tak živý, a tak přítomný mezi námi a s námi!

Prosme Pána v tichosti srdce, ať nám otevře oči pro svou reálnou přítomnost v Eucharistii. Amen.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=XHix5xZnYaE&t=5046s  (Kázání při mši svaté v rámci večerního modlitebního programu v Medjugorji)

Přeložila: -mš-