Fra Slavko Barbarić, OFM: Zakoušení Boha při Mši svaté

Všechno směřuje právě k tomu, aby mše svatá byla zakoušením Boha, který se zjevil ve svém Synu jako milosrdenství a odpuštění, jako obnovitel a lékař a jako ten, kdo svěřuje velké věci těm, kdo jsou prostí a otevření.

Ve svém poselství z 16. května 1985 nám Panna Maria řekla:

“Drahé děti! Vyzývám vás k vroucnější modlitbě a k naslouchání mši svaté. Chci, aby pro vás byla mše svatá zážitkem Boha. Chtěla bych říci zvláště mladým: buďte otevření Duchu svatému, protože Bůh vás chce přitáhnout k sobě v těchto dnech, kdy satan působí! Děkuji vám, že jste přijaly mé pozvání.“

Přicházím na mši svatou z lásky?

Pro mnoho křesťanů představuje v jejich každodenním životě účast na mši svaté velkou obtíž. Hledáme a nalézáme všechny druhy výmluv, proč nejít na mši svatou, přijímáme je a používáme je jako platné důvody pro vynechání mše.

Vizionářka Marija Lunetti jednou řekla: „Kdybych si měla vybrat mezi zjevením a mšísvatou, vybrala bych si mši.”

Poselství z 21. listopadu 1985 ukazuje, jak to všechno můžeme překonat:

“Drahé děti! Chci vám říct, že tento čas je zvláště pro vás z farnosti. Když je léto, říkáte, že máte hodně práce. Nyní není práce na polích. Pracujte na sobě! Přicházejte na mši svatou, protože toto je pro vás čas darů. Drahé děti, je dost těch, kteří přicházejí pravidelně, i přes nedostatek času, protože mě milují a chtějí mi svou lásku projevit zvláštním způsobem. Od vás žádám, abyste mi projevili lásku tím, že přijdete na mši svatou, a Pán vás bohatě odmění. Děkuji vám, že jste přijaly mé pozvání.“

Být zaneprázdněný a mít překážky

Už jsme se zmínili o tom, jak snadno nacházíme důvody, proč nebýt na mši svaté. Všechny tyto důvody bychom mohli shrnout do jednoho základního – Bůh není v životě člověka na prvním místě! Toto místo pro Boha je obsazeno jinými hodnotami a na Boha není čas. Když Bůh není středem života, je člověku vnucováno něco jiného, modla, a člověk tomu slouží. Má na to čas a sílu a všechno ostatní, zejména náboženské, ztrácí hodnotu. Pokud dal někdo ve svém životě na první místo lásku k penězům, touhu po moci, slávě, sobectví a podobně, pak nejenže nemá čas na modlitbu a setkání s Bohem, ale Boha zcela vyloučil ze svého života. A o této destrukci se zmiňuje Panna Maria ve svém poselství. Nesytit se duchovně z důvodu velkého množství práce není nic jiného než sebeklam, který vede člověka k duchovní malátnosti, ke stavu, kdy nemůže ani milovat, ani odpouštět, ani být milosrdný, a proto nemůže být schopen milovat, přijímat a vážit si života.

Pracujte na sobě

Každé setkání s Bohem musí zahrnovat také pozvání ke změně života. Často říkáme, že je to pravda, že Bůh nás miluje takové, jací jsme, a bez jakýchkoli podmínek. Láska má hluboce zakořeněnou touhu, aby se milovník a milovaná osoba snažili být den za dnempodobnějším jeden druhému. Z životodárné Boží lásky k nám se věřícímu rodí potřeba podobat se Bohu co nejvíce, a proto nemůže dělat nic jiného, než se chtít měnit a růst v lásce a svatosti, v milosrdenství a odpuštění a být stále otevřený pozvání ke spolupráci s Bohem. Růst v podobě k Božímu obrazu, který je hluboce vryt do našich duší a srdcí, je hlubokou lidskou touhou a potřebou. Impuls k osobnímu růstu musí být nesen láskou, hlubokou touhou a vnitřní potřebou být co nejvíce podobný tomu, koho milujeme. Největší nespravedlností, kterou si člověk může způsobit, je právě zanedbání osobní práce na sobě samém.

Pracujte na sobě. Toto Mariino pozvání přišlo právě v době, kdy na polích, v nivách a na vinicích nebylo tolik práce, nebo už úplně skončily. Každý, kdo pracuje nebo kdysi pracoval na poli nebo na své zahradě, těmto slovům dobře rozumí. Kdo chce přinášet dobré ovoce, nemůže se spokojit jen s hledáním dobrého semene, ale musí také důkladně pracovat. Jakýkoli neutržený plevel nebo jiné špatné semeno ohrožuje a ničí úrodu. Ti, kdo povrchně pracují na svém poli, nebudou mít bohatou úrodu. Lidé, kteří nevědí, co to znamená, ať si jednoduše vzpomenou, jak přesná a důkladná musí být práce na strojích a technických pomůckách obecně, jak správný provoz strojů závisí na mnoha podmínkách a jak i sebemenší porucha stroj ohrozí nebo úplně zastaví.

Impuls je důležitý

V tomto poselství nacházíme motiv inspirovaný mateřstvím, kdy nás Panna Maria žádá, abychom přišli na mši svatou z lásky k ní. To je motiv, který často vede děti k tomu, aby z lásky ke své matce konaly dobro. Každý z nás byl v situacích, kdy neměl vůli nebo chuť něco udělat, a pak nás maminka požádala, abychom to udělali nebo neudělali z lásky k ní. Zde na chvíli končí všechny otázky, překonáváme všechny překážky, přijímáme to, co je pro nás nepřijatelné, chápeme, co je nepochopitelné, a odpovídáme na mateřskou lásku.

Mše svatá je tajemstvím Boží přítomnosti. Vstoupit do tajemství, prožít v tajemství radostné setkání, oddychnout si, napít se a nasytit se tajemstvím není vždy snadné a ani jednoduché. Na začátku je velmi důležité jít na mši svatou a vytrvat z lásky k matce. Část medjugorských farníků to pochopila a chodí na mši svatou každý den nebo velmi často, bez ohledu na to, jaké je počasí a kolik je práce. A jednoho dne půjdeme na mši svatou z osobních důvodů, motivovaní láskou k lásce boží, která ani v eucharistii není dostatečně milovaná.

Maria nezapomíná ještě na jeden podnět, který je důležitý pro každé dítě – Přijďte, budete odměněni! Poslední a nejhlubší odměnou je jistě setkání a život s Bohem, není větší odměny. Na začátku duchovní cesty a růstu je však slovo “odměna” spojeno spíše s individuálními touhami a potřebami. Růst má svůj čas a nic se nesmí přeskočit. Jednou se svatý Petr zeptal Ježíše: „Hle, všechno jsme opustili a šli za tebou. Co z toho budeme mít?” Ježíš mluví o množství domů, bratří, sester a konečně o věčném životě v Bohu, což Petr nakonec správně pochopil (srov. Mt 19,27).