Dne 4. března si církev připomíná svátek svatého Kazimíra, polského prince a litevského velkoknížete, který místo světské koruny zvolil duchovní hodnoty. Svou zbožností, pokorou a službou chudým zanechal trvalý odkaz všem křesťanům.

Kazimír se narodil 5. října 1458 v Krakově jako syn polského krále Kazimíra IV. a Alžběty Habsburské. Od dětství byl veden ke zbožnosti a pevné morálce. Ve třinácti letech měl možnost stát se uherským králem, ale odmítl boj o trůn s tím, že nechce korunu zbarvenou krví poddaných.

Místo světského života zvolil asketickou cestu – spával na zemi, nosil kající oděv a pravidelně se postil. Měl hlubokou úctu k Nejsvětější svátosti a Panně Marii, jíž zasvětil svůj život. Rozhodl se pro slib panické čistoty, který považoval za největší dar. Kazimír se navzdory své oddanosti Bohu aktivně podílel na vládních záležitostech a zastával se chudých. Na výtky, že se příliš snižuje k prostým lidem, odpovídal: „Kristus, Syn Boží, král všech králů, sestoupil z trůnu nebes a stal se chudým, aby nás obohatil.“

Časté nemoci ho oslabovaly a ve 25 letech podlehl tuberkulóze. Zemřel 4. března 1484 v Grodnu. O 120 let později bylo jeho tělo nalezeno neporušené a na jeho prsou ležel rukou psaný chvalozpěv k Panně Marii.

Svatý Kazimír byl kanonizován v roce 1602 a stal se patronem Polska a Litvy. Jeho život je příkladem toho, že skutečné království spočívá v lásce, pokoře a službě druhým, nikoli v bohatství či moci.

zdroj: www.cirkev.cz