Plody Medjugorje – Maria Luz Lorenzo: Modlila jsem se za obrácení svého muže

5. 11. 2026

Je jedna krásná tradice – napsat dopis sv. Terezii z Lisieux, ve kterém uvedeš, co si přeješ. Poprosíš ji o to a během jednoho celého roku se sestry karmelitánky na tvoje úmysly modlí. Po roce ti pošlou dopis zpět a ty vidíš, je-li to, o co jsi prosil, vyslyšeno. I já jsem napsala takový dopis, ve kterém jsem je požádala, aby se za mne přimlouvaly, abych mohla jet na pouť do Medjugorje se svojí rodinou a aby plodem poutě do Medjugorje bylo obrácení mého muže…

Maria Luz pro seriál Fruits of Medjugorje (Plody Medjugorje) Radiostanice Mir Medjugorje, který připravuje Marija Jerkić, vypráví o své cestě – od modlitby za obrácení manžela do hluboké proměny během rodinné poutě do Medjugorje.

To, co začalo upřímným dopisem svaté Terezii z Lisieux, přerostlo v nezapomenutelné setkání s Božím milosrdenstvím, s láskou Blahoslavené Panny Marie a s řadou milostí, které navždy proměnily jejich manželství a rodinu.

V dalším vyprávění si přečtěte Mariino svědectví a poznejte, jak Panna Maria i nadále proměňuje její srdce i její rodinu…

Jsem Maria Luz i když mi doma všichni říkají María. Jsem z Madridu, ze Španělska, advokátka. Jsem matka dvou překrásných děvčátek a jednoho chlapečka v nebi, manželka Aníbala.

Když jsem poprvé slyšela o Medjugorje, nevěděla jsem ani, jak se to píše, ani, jak se to vyslovuje. V té době, v letech 2019, 2020, mne dost zneklidňovala situace mého muže ohledně jeho duchovního života, protože, i když kvůli mně vždy zachovával úctu k tématu víry, žil od Boha daleko, jako naprostý ateista. Cítila jsem tehdy nějaký neklid a přála jsem si a modlila se, aby i on se mnou sdílel určité zážitky, které jsem v tom období po asi 15 letech duchovní vlažnosti začala prožívat. Chtěla jsem, při novém probouzení, kterým jsem procházela, abychom šli tou cestou společně.

Tehdy jsem při jednom triviálním rozhovoru poznala osobu, která se stala mou přítelkyní. Při tom prvním rozhovoru se mi svěřila a řekla mi, že je konvertitka. Byla to padesátiletá žena, která se vrátila k víře před 7 nebo 8 lety. A tak jsem pochopila, že je naděje na obrácení i ve zralém věku. V tom rozhovoru mi doporučila, abych se modlila za svého muže.

Kromě jiných věcí, o kterých jsme hovořily, mi vyprávěla i o Medjugorje. A když jsem přišla domů, vrátila jsem se pevně rozhodnutá modlit se za svého manžela.

Nejdříve jsem začala zkoumat, co by mohlo být Medjugorje. Ale samozřejmě jsem ani nevěděla, jak se to píše. Pěkně jsem se s tím potrápila. Skončilo to tím, že jsem zhlédla několik videí a věnovala jsem čas poslechu mnoha svědectví o historii Medjugorje a zjeveních Panny Marie a pocítila jsem velikou touhu se sem dostat.

Považovala jsem to však za nemožnou misi, protože bych to musela řešit se svou rodinou, a to by bylo dost komplikované. Poprvé k tomu došlo někdy v letech 2019-2020, při jednom zcela neformálním rozhovoru, který se potom stával stále konkrétnějším.

Poprvé jsem přišla do Medjugorje v roce 2021. Byla jsem ochotná koupit si jízdenky už v roce 2020, ale byla pandemie a všechno bylo uzavřené. Logicky. Začátek mojí historie s Medjugorje nemá mnoho společného s Královnou míru, ale spíše se sv. Terezií z Lisieux. Protože jsem se modlila o její přímluvu, abych jela na pouť s rodinou do Medjugorje. Vzhledem k rodinné situaci ohledně mého manžela a riziku, že by tato pouť mohla uškodit jeho zaměstnání, jsem se obrátila ke svatým v nebi.

A výslovně jsem žádala, aby se můj muž vyzpovídal, přistoupil ke svatému přijímání a biřmování. Uvedla jsem všechny tyto detaily proto, abych viděla, jestli se to všechno splní, a odevzdala jsem to Božímu milosrdenství a přímluvě sv. Terezie z Lisieux.

A potom jsem po roce dostala dopis zpět a ono se nic z toho nestalo. Ale náhodou jsem jednoho 25. února, 25. den v měsíci je důležitý, narazila na jeden inzerát, tedy informaci o pouti do Medjugorje, a odvážila jsem se a koupila jízdenky. Samozřejmě jsem ten nápad musela předložit doma, což bylo poněkud šílené, protože pouť byla naplánována ve Svatém týdnu 2021. Ve Španělsku stále ještě všichni nosili masky a bylo mnoho omezení pohybu, proto pro mne nebylo snadné to navrhnout. Nakonec jsme se na tu cestu vypravit odvážili.

Během této poutě ve Svatém týdnu 2021 se toho stalo mnoho. Byl to, myslím, jeden z nejlepších týdnů mého života vzhledem k plodům, které jsme později zažili.

Vždycky říkám, to musím říci, že já v Medjugorje vždycky silně cítím duchovní boj. Vím, že je to kousíček nebe, místo, které celý svět vnímá jako oázu míru, místo kde nacházíš mír. Ale já osobně, chci říci i to, pokud někdo prožívá totéž, cítím zvláště ten boj, silný duchovní boj.

Tedy, cílem poutě bylo obrácení mého muže. Myslela jsem, že sama nemám duchovní potřeby, že Panna Maria se mnou nebude mít žádnou práci a že ten nejlepší dar, který by mi Panna Maria mohla dát, je, že můj muž přijme víru.

Mou největší posedlostí během pouti bylo, aby se můj manžel poprvé po mnoha letech vyzpovídal. Medjugorje je zpovědnice světa… A já, každým dnem jsem byla stále zoufalejší, protože ten okamžik nijak nepřicházel.

Moje dcery a já jsme se samozřejmě vyzpovídaly, ale chyběl nám ten hlavní člen rodiny. Chtěla jsem se vrátit domů se splněným úkolem. A jak dny plynuly, byla jsem stále neklidnější, včetně vnitřního boje, že mne Panna Maria neslyší. Protože se zdá, že má něco pro druhé a pro mne ne. Ale na konci pouti se všechno proměnilo.

Když jsem se uvolnila a odevzdala se, rozhodla jsem nechat Boha být Bohem a já že budu žít v lásce Panny Marie. Protože pevně věřím, že tě sem Panna Maria zve, protože pro tebe něco má. A když jsem já „pustila kormidlo z rukou“ a odevzdala se, tehdy se věci změnily.

Do komunity Cenacolo jsme šli při této pouti dvakrát. Poprvé jsme slyšeli svědectví a já si všimla na svém manželovi významné změny. Na nás všechny, včetně mých dcer, udělalo svědectví chlapců velký dojem.

Byli jsme i v ženské komunitě, poslouchali jsme i jiná svědectví. Bylo to velmi krásné. A také jsme tam šli na obřady velikonočního bdění. To byl náš poslední den. Další den byla zpáteční cesta do Španělska. Já jsem stále ještě měla velikou starost, protože z mých plánů se neuskutečnilo skoro nic.

I během toho když jsme byli v Cenacolu na slavnosti, která byla překrásná, protože, mezi chlapci z komunity je bdění tak krásné, se svíčkami, a všechno vybízí ke chvílím ticha s Bohem. A tehdy jsem pochopila, jak je můj muž hluboce zkoncentrován na obřady. Uklidnila jsem se a řekla: ‘Všechno jak Bůh dá’.

Velmi zajímavé také je, že mi můj manžel dal pro tuto pouť tři podmínky: že nebude s nikým mluvit, nebude se modlit a nebude tančit. A na konci mše, vzpomínám si na každou scénu, se modlil růženec, uzavřel hluboká přátelství, která trvají dodnes.

A po skončení obřadu, tedy slavnosti, chlapci z Cenacola, potom co sklidili oltář, všichni začali tančit. Byla to tedy oslava Ježíšova vzkříšení. Nejvýznamnější slavnost, kterou jsem skutečně poprvé osobně zažila jako velikou slavnost katolického světa. A tehdy jsem najednou viděla svého muže, jak pozvedá ruce, tančí, zpívá, jako by ho nakazila všechna síla, kterou chlapci z komunity šířili.

Byla to bezmezná radost, která pro mne v tu chvíli nebyla zásadní, protože se ještě nevyzpovídal. A jako poslední dar Panny Marie, při večeři, někdo, kdo je nám dnes velmi drahý, jeden ze synů Cenacola, mému manželovi řekl: ”Nedělej si starost. Až se vrátíme do Madridu, seznámím tě s knězem, u kterého se znovu prvně vyzpovídáš.”

Tak to i bylo. V Božím čase, cestou Panny Marie, pozorně. Tak žijeme dodnes. Dnes jsou poutě už úplně jiné než ta, na kterou jsme jeli tehdy poprvé. Toto je moje čtvrtá pouť do Medjugorje, včetně jedné poutě pouze pro manžele, což bylo také jako křižovatka v našem rodinném životě.

Manžel mne již předběhl. On byl v Medjugorje již šestkrát. Ale dobře, on je miláček Panny Marie, tak ho necháváme. Dnes je všechno velmi jiné. Teď se na příjezd připravujeme jinak, a když už jsme tady, prožíváme všechno jako rodina a velmi intenzivně.

Skutečně věříme, že Panna Maria má pro každého z nás něco. Teď když můj muž už ten krok vykonal, i já se dívám hlouběji do svého nitra a hledám, co má Matka pro mne. I moje dcery se dívají, co má Matka pro ně.

Tedy ta první pouť, abychom ji nějak popsali, byla za obrácení mého muže. Dnes je darem pro každého z nás. Každý z nás má jiné zážitky, každý přijímá různé dary. Já osobně, od té první pouti a zejména festivalu mládeže před dvěma roky, na kterém jsme byli všichni jako rodina, jsem na duchovní úrovni prožila velmi silnou proměnu.

Pocítila jsem, že mne Panna Maria připravuje, abych se vyrovnala s hlubokými ranami, které jsem nosila v srdci a které jsem úplně zanedbala, protože jsem byla tolik zaměřená na manželovo obrácení. Nebyla jsem si vědoma, co se nachází v mém nitru. A dnes samozřejmě chápu, co Panna Maria pro mne má. Ona mi pomáhá na této důležité cestě, kterou jsem se vydala.

Při této pouti, jako pokaždé, jsme vystoupili na Kopec zjevení, který pro mne znamená místo největšího pokoje. Přes všechen duchovní boj, který tady cítím, který jde nahoru-dolů, nahoru-dolů, emocionálně i duchovně, ten kopec je pro mne místem pokoje.

Tento rok jsem přijela s rozhodnutím, že Panně Marii předám jeden náramek plný ran, které ona již zná a na které jsem já už poněkud pozapomněla, nechtěla jsem se s nimi vyrovnávat.

Při každé pouti za tyto tři roky mne Panna Maria nějak vedla, připravovala mne, připomínala mi, že Ona je tady a že tu byla stále, včetně těch minulých situací, které jsem prožívala velmi bolestným způsobem. Jsou pro mne bolestné ještě i dnes, protože mi způsobily hluboké rány. Tak mi Panna Maria před dvěma lety při onom Mladifestu věnovala trochu něžnosti a připravila mne na to, co teprve přicházelo.

Od minulé pouti do této jsem duchovně výrazně uzrála, vyrovnala jsem se s temnotou své duše a srdce, se svými ranami i svou bolestí. Nalezla jsem svou novou podobu a procházím procesem úplného odevzdání se Ježíši Kristu a pokračování v míru, abych mohla jít dále přes kříž, který teď už nenosím sama, ale předala jsem ho Jemu. I v celém tomto procesu má Panna Maria stálou úlohu, to je Matka, kterou potřebuji.

Stále jsem říkala, že je Panna Maria dokonalá matka, ale teď říkám, Panna Maria je dokonalá matka, a cítím to i v srdci. A já jsem matka, úplně nedokonalá, protože i já na své dcery přenáším nedostatky, které nosím jako dcera. I proto jsem na tuto pouť přišla ochotná říci Panně Marii: ‘Matko, teď už vím, co jsi mi říkala před dvěma roky.

Stále ještě nosím mnoho bolestných věcí ze svého života a v mnohém jsem již jiná než před dvěma roky, ale ty, Matko, to všechno víš. A proto jsem ti přišla odevzdat tento proces uzdravování, který trvá poslední dva roky, a zanechat u tebe svoje slzy.

A další den jsme byli na mši v Tihaljině a tam jsem se zlomila, protože jsem v srdci přesně cítila, jak mi Panna Maria říká, ‘nech mi tady svoje slzy’. Rozplakala jsem se a plakala jsem dlouho.

A samozřejmě, když jsme stoupali na Kopec zjevení, modlila jsem se růženec. Při výstupu na mne přišla řada, abych přečetla poslední modlitbu, modlitbu na Kopci zjevení, která je dost dlouhá. Je na několika stránkách. Přicházela jsem tam nahoru se svým obvyklým bojem: ‘No, uvidíme, co se stane, uvidíme, jestli mne Panna Maria vyslyší.´

Já tady dost bojuji, ale myslím, že je to dobré. Začala jsem se modlit do mikrofonu vysílačky pro celou skupinu, protože už víte, že je to místo modlitby a ticha. Tak jsem i já poslouchala lidi ze své skupiny jen prostřednictvím sluchátek. Začala jsem se modlit a přišla chvíle, kdy jsem už nemohla dál.

Každá jednotlivá věta této modlitby se mne hluboce dotýkala! Jakoby na každou jednotlivou větu Panna Maria čekala, že já ji vyslovím. Zvláště jedna věta mne dojala, ta doslovně zněla: ‘život mě těžce ranil’. A bylo pro mě velmi těžké tehdy tu modlitbu vyslovit. Uvědomovala jsem si, že mne poslouchá celá skupina. Všichni si pomyslí, ‘co je s tou ženou, proč je tak zmatená, proč nemůže pokračovat dál?’

A tehdy jsem pocítila, že ta chvíle byla znamením něžnosti mojí nebeské matky, která je i moje matka na zemi. Že přijímá moje slzy a nevadilo jí, že já jsem se tehdy hroutila, nevadilo jí, že jsem nemohla pokračovat dál, že se mi chvěl hlas, že jsem oněměla, protože se mi sevřelo hrdlo. Ona mi říkala, ‘Nedělej si starosti, dcero, dej mi svoje slzy, protože já vím, čím jsi prošla, vím, co jsi prožila za tyto dva roky. Zanech svoje slzy tady, abys mohla jít dál.’

Po této modlitbě jsem na Kopci udělala co doposud ještě nikdy. Zůstala jsem sama. Normálně býváme nahoře spolu jako rodina, ale tentokrát jsem zůstala sama. Byla jsem nahoře skoro hodinu a celou dobu jsem plakala. Tak jsem odevzdala Panně Marii svoje slzy, zanechala jsem Matce svoje slzy a jdu dál s radostí a vědomím, že je na této cestě se mnou, že žiji správně a že bude stále při mně. A s nadějí očekávám, že zjistím, co se stane od teď do naší další poutě.

Přeložila: -mš-

Zdroj: https://radio-medjugorje.com/vijesti/medjugorje/fruits-of-medjugorje-maria-luz-lorenzo-molila-sam-za-obracenje-svog-muza