Ahoj, mé jméno je Dominik a pokud začínáš číst tento text, tak se to fakt podařilo… Centrum je na světě. To je jen začátek, je nás pár, ale velké věci, které se mají podařit nezáleží jen na nás, ale i na Tobě, který jsi přišel sem.

Oproti mým kolegům a možná i tobě jsem asi Medju nováček. Můj příběh se začal psát teprve nedávno, v roce 2019. A to společně s otcem Josefem Červenkou, který jen tak mimochodem zmínil, že jede na Mladifest… Co to je? Kde to je? Teď to už asi vím… Nicméně v tu dobu jsem to fakt nevěděl a slovo Mladifest jsem slyšel prvně, což je na jednu stranu asi škoda, na druhou stranu asi to tak mělo být. (Mladifest je festival mládeže, který se koná každoročně v Medjugorjii)

V Medjugorjii jsem prožil něco překrásného, něco co bych přál každému mladému křesťanovi. Něco z čeho mohu brát ještě do teď. Ale přivezl jsem si odtud odhodlání, že jako já jsem slovo Mladifest nikdy neslyšel, tak jej neslyšelo i spoustu lidí kolem mě, což je fakt obrovská škoda, tak příští rok sem přitáhnu spoustu dalších lidí.

Avšak co se stalo ve světě na konci téhož roku 2019 si jistě většina z nás pamatujeme. A proto jsem byl nucen v dalších dvou letech 2020 a 2021 tento Festival vynechat, i když v roce 2021 sem otec Josef jel s hrstkou lidí z Česka. Na konci léta 2021 mi otec Josef přátelsky vyčetl, že jsem dal přednost jiné akci před návštěvou Panny Marie.

Nicméně v roce 2022 když mi otec Josef přál k mým březnovým narozeninám, tak mě zároveň i vyzval k přihlášení na letošní Mladifest, nelenil jsem a hned jsem se přihlásil… Asi řada z Vás/Nás ví co se stalo. (Otec Josef po krátké a těžké nemoci dne 13. 4. 2022 zemřel). Ale má touha jet na Mladifest nezanikla. A tak jako mě otec Josef pozval pár dní po mých narozkách, tak začal skrze mě zvát druhé lidi, s pomocí jeho, matky Boží jsme se tam vydali. Teď už se tomu jen usmívám, kluk který seděl na lavičce a zaslechl slovo Mladifest, kluk, který tam byl jednou v životě..

Nepovažoval jsem se nikdy za člověka, který by nějak nechtěl hořet pro Pána. Ale Medju mi ukázala, že když oheň hoří sám pro sebe, tak to je škoda. Oheň by mohl ohřát i druhé lidi, ohřát nejen je, ale ohřát i pokrm, který budou jíst. A proto, když jsem byl v Medju podruhé ve svém životě, tentokrát už jako ten, kdo tam přivezl další desítky lidí, stál jsem a díval jsem se kolem sebe, na tu radost, na tu lásku, která byla vedle mě. Tak jsem si řekl, to si přece nemohu nechat pro sebe. A i když budu ten nejšťastnější rodič na světě, když zde budu stát a mé děti budou radostně tančit kolem a jednou prožijí to co já. Tak i to je málo a chci, aby zde tančili i děti mých přátel a možná i TY?
Nejsme zde jen sami pro sebe, samotní jsme nic.

Zpátky do roku 2022, byl to pro mě opravdu těžký rok, nejprve zemřel otec Josef, končil jsem vysokou školu, kde moje státnice dopadly hodnocením neprospěl. Mé otázky začínaly „PROČ?“ „Proč jsem to neudělal já, vždyť se tak snažím. Bože proč chceš abych se pak znova přes prázdniny učil?“ Ještě ani do teď úplně nechápu důvod, ale říkám jen DĚKUJI. Asi mi to zpětně dalo více, než kdybych v červnovém termínu měl hodnocení prospěl. Ostatně celou Medju jsem za toto obětoval (ano v září jsem…. No nebudu říkat, že úplně zazářil, ale už moje slzy nebyly ze smutku, ale z dojetí).

V roce 2019 slovo dalo slovo a já děkuji otci Josefovi, že mě do Medju vzal a i když už není mezi námi, tak velké jeho přání bylo, aby v Česku vzniklo medjugorské informační centrum. A já věřím, že třeba aspoň jednomu člověku tyto mé věty pomohou a bude s námi tuto iniciativu budovat, neboť to není o mě, je to o Panně Marii, která nás vede ke svému Synu.
Je to o nás.

Dominik Gottwald