45. výročí: ve středu fenoménu Medjugorje je Duch Svatý

1. 7. 2026
|In K zamyšlení
|By Milan Šumpík

U příležitosti 45. výročí zjevení Panny Marie předsedal večerní mši svaté na vnějším oltáři kostela sv. Jakuba fra Miljenko Šteko, kvardián Mezinárodního institutu Antonianum v Římě.

  1. Slavnost Narození svatého Jana Křtitele

Dne 24. června slavila církev slavnost Narození svatého Jana Křtitele. On byl hlasem, který volal na poušti – jak říká Písmo svaté. Jeho úkolem bylo připravit Mu cestu a ukázat na Beránka Božího. Jan Křtitel stál na břehu mezi starým a novým světem, mezi lidskou touhou a Boží odpovědí, jako jitřní hvězda, která mizí, když se objeví slunce.

  1. Boží povolání a hodnota lidského života

Jako široký rozhled, který se otevírá po výstupu na Križevac, nám liturgické texty této slavnosti před očima rozptylovaly hranice všedních dnů a odkrývaly nejhlubší obzory lidského života ve světle Božího slova. Slyšeli jsme, že prorok Izaiáš tlumočil slova, která zaznívala jako vyznání o vlastním poslání: „Hospodin mě povolal od matčina lůna“ (Iz 49,1). Nikdo se nestává prorokem z vlastního rozhodnutí, sám od sebe; nejdříve ho zachvacuje a utváří Boží povolání. A Bůh působil dříve, než si člověk toto povolání začíná uvědomovat. Proto Izaiáš mohl říci, že ho Hospodin utvářel již od matčina lůna a učinil ho svým služebníkem. Podobný motiv zazníval v žalmu: „Ty jsi přece stvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.“ (Ž 139).

Co nám mají říci tato svatopiscova slova? Především říkají, že člověk není náhoda. To vzkazují každému z nás: Ty nejsi náhoda! Nejsi pomíjející jiskra ztracená v nekonečnosti vesmíru. Ty jsi byl vytoužený, známý a milovaný dříve, než jsi vyslovil jediné slovo. Proto církev ve své nauce nebrání nenarozený život kvůli ideologii, ale brání každý život ze svaté úcty k tajemství, které Bůh již zahájil. Ty jsi nevyrůstal v tichosti matčina lůna jen jako shluk nekontrolovaně bujících buněk; rostl jsi jako osoba, které Bůh již určil život. Život, který nyní žiješ. Tady se utvářely tvoje oči, které tehdy ještě neviděly světlo dne, ale Stvořitel je již připravil pro krásu života, kterou dnes žiješ. Proto byl hlas církve výkřikem pro člověka, hymnem pro život, který byl od prvního okamžiku ozářen pohledem milujícího Otce.

Snad právě z nepochopení životních počátků vznikala veliká dramata lidských životů, jako pukliny, které se časem měnily v hluboké propasti. Dnes, když se používají moderní digitální prostředky, se mnozí domnívají, že znají o světě skoro všechno. Naučili se měřit vesmír a jeho prostory, ale ztratili cit pro vlastní duši. Obklopeni informacemi zapomínají na tu nejdůležitější, kterou vyslovil Jan Křtitel: „Po mně přichází Ten, kterému já nejsem hoden rozvázat řemínky u opánků na nohou.“ A kdo to přichází? Křesťanství není pouhou ideou. Ono je událostí. Bůh, který přichází a vstupuje do dějin. Bůh, který se dává. Proto Kristus zůstává kamenem nárožním. Na něm se buď staví, nebo se o něj zakopává. Střední cesta neexistuje. A právě tu mnozí často hledají: víru bez kříže, pravdu bez nároků, lásku bez obrácení a zodpovědnosti a Krista, který neznepokojoval svědomí. „Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte” (Jan 1,26) – řekl by Jan.

  1. Duchovní fenomén Medjugorje

Bratři a sestry, farníci a poutníci, mělo hlubokou symboliku to, že právě v den svatého Jana před 45 lety začala zjevení, tedy přesněji události, které udělaly Medjugorje známým po celém světě – jak to pěkně zdůrazňovala vatikánská Nóta o duchovní zkušenosti související s Medjugorje již v článku 3: „Bezprostřední účinek fenoménů spojených s Medjugorje byl velký a vzrůstající počtem ctitelů v celém světě a množstvím osob, které sem putují z nejrůznějších krajin.“

V závěrech tohoto mimořádně významného dokumentu, pod číslem třicet osm, byla napsána, řekl bych, nejdůležitější věta, že „ve středu“ tohoto duchovního fenoménu Medjugorje Duch Svatý plodně působí pro dobro věřících. Ta věta nebyla jen nějakou vedlejší myšlenkou či výrazem; byla souhrnem určité ucelené teologické vize nadpřirozeného působení v této historii. Nemluvila o diskusích, znameních nebo lidských očekáváních. S jistotou zaměřovala náš pohled k tomu, co bylo podstatné: k pro nás plodnému působení Ducha Svatého. Na dobro, které mluvilo samo za sebe a které bylo nepopíratelné: v milionech zpovědí, v návratu ztracených k víře, v obnovených rodinách, v duchovních povoláních, v lidech, kteří po dlouhém bloudění znovu našli cestu ke Kristu. To se děje „ve středu“ tohoto fenoménu, jak učí církev. Ne na jeho okraji, ne mimo něj, ale v samotném jeho středu!

  1. Logika Božího zjevení

K tomu i liturgická čtení tohoto dne otevírala horizont, ze kterého se mohla jasněji a hlouběji sledovat duchovní cesta, kterou již celá desetiletí kráčí Medjugorje. Toto místo milosti nepřináší jiné evangelium, ale připomíná to první a jediné. A činí to jako biblický šepot vánku, který často a v mnohých pomalu dusí počáteční povrchní zvědavost a rodí ochotu k obracení. Tady nebyly v centru pozornosti teorie, ale prostá slova: modlitba, půst, zpověď, eucharistie, Písmo svaté, obrácení. Slova, která někteří bohužel považovali za již natolik známá, že kolem nich procházeli téměř lhostejně a ignorovali je jako žíznivý poutník jdoucí kolem pramene, netušící, že by zde mohl uhasit žízeň po nejhlubším smyslu.

Právě v té nenápadné prostotě se projevovala logika Božího zjevení: Věčné a nevýslovné pravdy byly darovány člověku slovy, kterým mohl rozumět, ale nikdy je nemohl do konce vyčerpat. Z historie víme, že si Bůh nepodmaňuje člověka násilím. Nenutí ho důkazy. Nepřekřikuje ho hlukem. On zval tichým vánkem. Trpělivě a nenásilně. Jako povolal Jana Křtitele. Jako povolal proroky. Jako povolal apoštoly. Jako povolával i tehdy – a na tomto místě jsme byli svědky právě této milosti pozvání a povolání.

Četli jsme v uvedené Nótě: „Mnohým lidem se život proměnil potom, co přijali Medjugorje spiritualitu do svého každodenního života (poselství, modlitbu, půst, klanění, mši svatou, zpověď…) a díky tomu se rozhodli pro kněžské nebo řeholní povolání. Někteří cítí, že v Medjugorje přijali konečné potvrzení povolání, které už nějakou dobu uzrávalo. Také je mnoho případů nalezení zvláštních povolání mimo Medžugorje, ale v souvislosti se skupinami inspirovanými spiritualitou a čtením knih souvisejících s těmito zkušenostmi. Tak je to psáno v čísle 5 v Nótě o Medjugorje.

  1. Význam mariánské spirituality

V evangeliu ze slavnosti Narození svatého Jana Křtitele jsme slyšeli, že sousedé a příbuzní zůstali zaražení nad jeho jménem. Divili se. Chtěli ho nazvat po otci, podle měřítek lidských očekávání a ustálených návyků, ale Bůh měl jiný plán. „Jeho jméno je Jan“ (Lk 1,63). Tím začínal život člověka, jehož velikost byla v tom, že nepřitahoval pozornost na sebe.

Nebylo právě to i nejhlubším smyslem každé pravé mariánské spirituality – i té, která se zrodila zde v Medjugorje? Maria nezadržuje pohled na sebe. Ona stále ukazuje k Synu. A když mluvíme o poselstvích, Jejím nejdůležitějším poselstvím nadále zůstává to z Kány Galilejské: „Cokoli vám řekne, to učiňte.“ V tom byla obsažena i celá Její mise. Ne nahrazovat Krista, ale vést k Němu, otevřít cestu k Němu.

A co otevírá tu cestu? V řeči v Antiochii apoštol Pavel připomínal, že Jan byl hlasatel, který připravoval cestu Mesiášovi a vyzýval k obrácení (srov. Sk 13,24). I dnes potřebujeme právě to slovo – obrácení – slovo, které nám Panna Maria tolikrát darovala. Nóta o Medjugorje to vyjadřovala takto: „Zdá se, že obrácení je jádrem poselství Panny Marie.“ (č. 42)

  1. Odkaz Svatého Otce

Bratři a sestry, první encyklika papeže Lva XIV., Magnifica Humanitas, končí modlitbou a odevzdáním. Poté co sledoval výzvy doléhající na současného člověka, pozvedl Svatý Otec na závěr pohled k Té, která již prošla cestu víry a která ve svém srdci nesla Slovo života. Proto své poslední myšlenky svěřil Marii: „Svěřuji tuto touhu Matce Kristově, Ženě Magnifikat, aby provázela naše kroky…“ V těchto papežových slovech zaznívalo něco hluboce křesťanského a hluboce lidského. Jako dítě spontánně hledá matčinu ruku, tak i věřící hledal Mariinu přímluvu.

  1. Svědectví a poděkování

Jako Bůh každému člověku na zemi daroval matku, aby ho nosila pod srdcem, krmila, těšila a provázela prvními kroky života, tak ve své prozřetelnosti daroval církvi a každému věřícímu i nebeskou Matku na cestě víry. Pozemská matka dává život tělu; Maria, jak učí náš Katechismus, se nám stává „Matkou v řádu milosti“.

Miliony poutníků přicházejících do Medjugorje prožily tuto milost. Jako svítilnu, která zůstává hořet v noci vzpomínek, jsem i tehdy v sobě nesl slova jednoho člověka, který tady našel to, co léta hledal na špatných cestách. On řekl: „Měl jsem miliony na účtu, stadiony skandovaly moje jméno a všechno. Měl jsem všechno, co tento svět může nabídnout, ale v sobě jsem měl úplnou prázdnotu… V Medjugorje jsem pochopil, že se moje duše nemůže krmit penězi a slávou. Tam jsem poprvé v životě poklekl, vyplakal se ze svých omylů a pocítil jsem, že mě má Bůh rád takového, jaký jsem. To byl okamžik mého skutečného zrození.“ (Paddy Kelly).

A novinářka, která sem přišla proto, aby napsala reportáž o lehkověrných lidech, napsala: „…když se mě dotkla ta nevysvětlitelná milost, moje hrdost se změnila v prach. Viděla jsem sebe v zrcadle pravdy – byla jsem rozhořčená, prázdná a ubohá ve své nedůvěře. Moje pokání nebylo záležitostí rozhodnutí, byl to výkřik zachráněného utopence.“ (Heather Parsons).

Drahá Panno Maria, Královno Míru, díky Ti za každou viditelnou i neviditelnou milost, která se snesla na tuto kamenitou krajinu! Díky Ti za všechny naše slzy, které jsi přetvářela v modlitbu, i za modlitby, které jsi s přímluvou pozvedala před Boží tvář, i za mír, který jsi vracela sem, kde už nebyl. Díky Ti, že už celá desetiletí bdíš nad našimi vizionáři, svědky, farníky, kněžími, kteří zde slouží, poutníky, mladými i starými, nemocnými i zdravými. Proto se tehdy večer z našeho srdce pozvedala jenom jedna prostá věta, tichá jako večerní zvony nad Medjugorje, která se zde často zpívá: Panno Maria, Matko moje!

Amen!

Zdroj: https://radio-medjugorje.com/istaknuto/homilija-fra-miljenka-steke-na-uocnicu-45-obljetnice-gospinih-ukazanja-u-medugorjuhttps://radio-medjugorje.com/istaknuto/homilija-fra-miljenka-steke-na-uocnicu-45-obljetnice-gospinih-ukazanja-u-medugorju

Přeložila: -mš-