POSELSTVÍ PANNY MARIE 25. BŘEZNA 2025

„Drahé děti! V tomto milostivém čase, kdy jste pozvané k obrácení, vás povzbuzuji, děti moje, odevzdejte mi své modlitby, trápení a slzy za obrácení srdcí, která jsou daleko od srdce mého Syna Ježíše. Modlete se se mnou, děti moje, protože bez Boha nemáte budoucnost ani věčný život. Miluji vás, ale bez vás vám nemohu pomoci. Proto řekněte Bohu ano. Děkuji vám, že jste odpověděly na mé pozvání.“ (s církevním schválením)

“V TOMTO MILOSTIVÉM ČASE, KDY JSTE POZVANÉ K OBRÁCENÍ”

Proč jsme znovu povoláni k obrácení?

Protože často chceme obracet, měnit druhé a svět. Zabýváme se druhými, ukazujeme na ně prstem, mluvíme o nich, víme všechno, co se jim přihodilo, co se stalo ve světě. Samozřejmě, není nutně špatné mluvit s někým o třetí osobě nebo události, protože to může být znakem toho, že nejsme lhostejní, že nám záleží na tom, co se s druhými děje. Ale musíme si dát pozor, abychom se příliš nezaměřovali na druhé a nezapomněli na potřebu vlastního obrácení.

Jeruzalémské ženy soucítí s Ježíšem, který nevinně trpí. Ale Ježíš přesto odvrací jejich pohled od sebe k nim samotným: „Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi.“ (Lk 23,28)

Je pokušením mluvit o druhých a myslet si, že obrácení potřebují oni, zatímco sami zůstáváme „mimo příběh“ a nevidíme, že i my jsme osloveni. Pavel píše: „To všechno se jim stalo jako výstražný příklad a bylo napsáno k napomenutí nám.“ (1 Kor 10,11)

V seketské poušti zhřešil jeden bratr. Po poradě poslali pro opata Mojžíše, ale on odmítl přijít. Kněz mu tedy vzkázal: „Přijď, lid tě očekává.“ Mojžíš vstal a šel. Vzal děravý koš, naplnil ho pískem a nesl ho na ramenou. Bratři mu šli naproti a ptali se ho: „Co to je, otče?“ Starý muž odpověděl: „To jsou mé hříchy. Sypou se za mnou. Já jsem přišel soudit hříchy druhých, ale své vlastní nevidím.“

“POVZBUZUJI VÁS, DĚTI MOJE, ODEVZDEJTE MI SVÉ MODLITBY, TRÁPENÍ A SLZY ZA OBRÁCENÍ SRDCÍ, KTERÁ JSOU DALEKO OD SRDCE MÉHO SYNA JEŽÍŠE”

Nejsou tato slova voláním Matky? Cítíme Matčinu bolest kvůli těm, kdo jsou daleko od Ježíšova srdce? Matka nás prosí, abychom jí pomohli, protože trpí kvůli těmto lidem.

Ale proč trpí, když je v nebi? Trpí, protože miluje. Kdo nemiluje, netrpí. Je mu jedno, co se děje s druhými. Takový člověk myslí jen na sebe a na svůj požitek.

Z Mariiných slov, že srdce lidí jsou daleko od Ježíšova srdce, tušíme, že existuje mnoho těch, kdo žijí bez Boha, spoléhají jen na své síly, jen na materiální jistoty, mnoho těch, kdo zapomněli na Ježíše a na mši svatou, kdo vychladli a vzdálili se od Jeho srdce.

Přinášejme své modlitby na Mariiny úmysly – za obrácení srdcí těch, kdo jsou daleko od Ježíšova srdce. Tak projevíme lásku k Matce i lásku k těmto lidem. Stejně tak, pokud trpíme nebo pláčeme kvůli něčemu, uvidíme, že i naše utrpení a slzy získají smysl. Bude nám lehčeji, a – věříme – druhým lépe.

“MODLETE SE SE MNOU DĚTI MOJE”

Proč Panna Maria spojuje modlitbu, Boha, budoucnost a věčný život? Je modlitba opravdu tak důležitá? Rozhoduje o budoucnosti a věčném životě?

Pokud vnímáme modlitbu jen jako vyčleněný – většinou krátký – čas, kdy od Boha něco žádáme pro své zájmy, pak Mariina slova nepochopíme. Modlitba je mnohem víc – je to způsob života. Panna Maria říká: „Bez Boha nemáte budoucnost…“ A modlit se znamená žít s Bohem. Ne sám.

Modlitba je chvíle, kdy rozjímám, naslouchám Božím myšlenkám, ptám se, jak by Ježíš viděl moji situaci, co by udělal na mém místě. Modlitba je způsob, jakým organizuji svůj život – když pracuji, jak by chtěl On, když spravuji peníze, komunikuji s lidmi, řeším problémy, vnímám stvoření.

Modlím se – to znamená: Nechci žít sám, ale chci utvářet svůj život ve vztahu s Bohem. Proto potřebuji čas na modlitbu. Proto potřebuji chodit na eucharistii, přicházet před Ježíše v adoraci, modlit se před křížem, zakoušet Boží milosrdenství ve zpovědi, číst Boží slovo, postit se. Takový život má budoucnost. Takový život vede k věčnému životu, protože důvěřuji Bohu.

“MILUJI VÁS, ALE BEZ VÁS VÁM NEMOHU POMOCI”

Pravá láska trpí. Trpí, protože je bezmocná vůči svobodě milovaného. Panna Maria nás miluje, chce nám pomoci, ale kvůli naší svobodné vůli je bezmocná. Stejně jako rodiče, kteří jsou bezmocní, když jejich dítě jde špatnou cestou. Trpí tím, ale nemohou mu pomoci.

Pamatujme, co Maria říká o svobodě: „Drahé děti, víte, že vás nesmírně miluji a že si každého z vás přeji pro sebe. Ale Bůh dal všem svobodu, kterou já s láskou respektuji a v pokoře se skláním před vaší svobodou.“ (25. 11. 1987)

Maria nás chce vést, ale nechce nás nutit: „Chci vás den ode dne vést stále více v modlitbě, ale nechci vás nutit.“ (14. 8. 1986)

Záleží tedy na nás.

“PROTO ŘEKNĚTE BOHU ANO”

Jak nám tedy Maria může pomoci?

Především vlastním příkladem. Řekla Bohu „ano“: „Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“ Toto „ano“ vyšlo z jejího srdce a otevřelo dveře Božímu příchodu na svět. Maria nám nemůže pomoci a ani my jí, pokud neřekneme: „Ano, Bože, zde jsem!“

fra Marinko Šakota, OFM