P. Jan Slepička: Panna Maria

Všechno, co katoličtí křesťané vyznávají o Panně Marii, vychází z toho, co vyznávají o Ježíši Kristu. Platí to i naopak – co církev učí o Panně Marii, osvětluje její víru v Ježíše Krista (srov. KKC 487) Pokud tedy biskupové na efezském koncilu v roce 431 přiřkl Marii titul Bohorodička (Θεοτόκος), znamená to, že potvrdili víru církve, že Ježíš byl pravý člověk a pravý Bůh. Panna Maria je tedy nerozlučně spjata se svým synem, vždy přiváděla lidi k němu (srov. J 2, 5) a neopustila ani v okamžicích největší bolesti. (srov. J 19, 25) Liturgie církve také ve svých modlitbách vyjadřuje pevné sepjetí matky a syna, jak lze vidět na příkladu vstupní modlitby ze slavnosti Matky Boží, Panny Marie: „Bože, tys vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za Matku Spasitele lidského pokolení; dej, ať poznáváme, že ta, která nám zrodila původce života, stále se za nás u něho přimlouvá.“

Vše, co je v Panně Marii dobrého, přijala od Boha, který je plnost všeho dobra. Bůh mohl své vykupitelské dílo provést mnohými způsoby, ale chtěl spolupráci člověka a na prvním místě si vyvolil Pannu Marii, aby byla matkou Spasitele. K tomuto vznešenému úkolu si Bůh Pannu Marii postupně připravoval, ale už na počátku jejího života ji uchránil od poskvrny dědičného hříchu, byla tedy od počátku plná Boží milosti (srov L 1, 28; KKC 491). Tento Mariin vznešený úkol vedl některé lidi dokonce k tomu, že by chtěli Matce Boží přiřknout titul „spoluvykupitelka“, ten však neodpovídá přesně charakteru její spolupráce, ba naopak by mohl ve vnímání lidí oslabit vykupitelské dílo Ježíše Krista, který je tím jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi (srov. 1Tm 2, 5). Lépe je Marii možno nazývat velkodušnou společnicí a pokornou služebnicí Pána (LG 61) či první spolupracovnicí Ježíše Krista na díle spásy, jak jí oslovoval papež Lev XIII.

Někdy se v kruzích katolické církve setkáme s nepatřičným vyvyšováním Panny Marie, proto je důležité připomenout slova druhého vatikánského koncilu: „Žádný tvor totiž nemůže být nikdy kladen na jednu rovinu s vtěleným Slovem a Vykupitelem. Avšak jako mají na Kristově kněžství rozličným způsobem účast jak posvěcení služebníci, tak věřící lid, a jako se Boží dobrota skutečně vylévá na tvorstvo různým způsobem, tak ani jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji.“ (LG 62) Nicméně církev velmi vřele doporučuje, aby se věřící utíkali k Panně Marii a aby pod její mateřskou ochranou vroucněji přilnuli ke svému Prostředníku a Spasiteli.