POSELSTVÍ PANNY MARIE 25. KVĚTNA 2025

„Drahé děti! V tomto milostivém čase vás volám, abyste byly lidmi naděje, míru a radosti, aby každý člověk byl tvůrcem pokoje a milovníkem života. Proste, děti moje, Ducha Svatého, aby vás naplnil silou svého Svatého Ducha odvahy a odevzdanosti. Tento čas bude pro vás darem a cestou ve svatosti k věčnému životu. Já jsem s vámi a miluji vás. Děkuji vám, že jste odpověděly na mé pozvání.“ (s církevním schválením)

“V TOMTO MILOSTIVÉM ČASE VÁS VOLÁM, ABYSTE BYLY LIDMI NADĚJE, MÍRU A RADOSTI, ABY KAŽDÝ ČLOVĚK BYL TVŮRCEM POKOJE A MILOVNÍKEM ŽIVOTA“

Panna Maria nám připomíná, že čas, který s ní prožíváme, je časem milosti. Proč to říká? Copak to nevíme? Připomíná nám to proto, abychom na to nezapomněli – protože by se mohlo stát, že toho budeme litovat, až pomine a my si uvědomíme, co jsme propásli. Proto je důležité být si toho vědomi a tento čas co nejlépe využít.

Volám vás. Buďme si vědomi i toho, že jsme povoláni. Snadno si zvykneme na to, že nás Panna Maria volá. Ale je to milost – být voláni k nějakému činu, protože to znamená, že s námi počítá, že jsme pro ni důležití a že můžeme přispět a pomoci jí – své Matce – aby se uskutečnily její plány. Nemějme strach, že je to těžké nebo náročné! Je milostí být povolán. Je to výsada – být součástí Mariina plánu.

Toto povolání spočívá v Mariině přání, abychom se stali lidmi naděje, pokoje a radosti. Smyslem tohoto povolání je stát se pro druhé darem. Je dobré být člověkem naděje, pokoje a radosti – protože to přináší dobrý pocit. Jak krásné je mít naději, pokoj a radost! Ale smysl našeho života a naše úsilí tím nekončí – právě tam začíná.

Základní dynamika Ježíšova jednání je: Co mi činil Otec, to činím vám. Co jsem činil já vám, čiňte i vy jedni druhým. Jako jsem já miloval vás, tak i vy milujte jedni druhé. A Panna Maria kráčí přesně v duchu svého Syna. Máme se stát lidmi naděje, pokoje a radosti nejen pro sebe, ale i pro druhé – aby i oni zakusili dobro, aby se i oni stali tvůrci pokoje a milovníky života. Podle příkladu Ježíše a podle příkladu, který nám dává Maria.

V poslední době si můžeme všimnout, že nás Panna Maria stále častěji volá k tomu, abychom se dávali, pomáhali druhým. Proč? Důvod už byl řečen: podle Ježíšova způsobu myšlení a jednání. Ale možná je tu i další důvod: abychom se postavili duchu této doby – zejména individualismu a sobectví, které ve světě narůstají a hrozí, že převládnou. Logika tohoto ducha je: Hlavně, že je dobře mně – a ostatní mě nezajímají. Nedávno jsem slyšel, jak jeden člověk řekl: Děti? Ne, nechci, aby mi kazily štěstí a požitek.

Jen si představme, kolik by bylo osamělých, neutišených, zklamaných, zoufalých, nešťastných a chudých lidí, kdybychom všichni uvažovali jako tito sobečtí lidé. Co by bylo se světem, s námi všemi, kdyby nebyli lidé, kteří se obětují pro druhé, kteří svou láskou a dobrotou šíří kolem sebe teplo, dobro, pokoj a lásku? Co by bylo s námi, kdyby nebyli lidé, kteří nám odpouštějí a přijímají nás? Zavládla by doba ledová. Umírali bychom smutkem.

Samozřejmě, že není snadné obětovat se, dávat svůj čas a lásku druhým. Není snadné odpouštět, přijímat druhé i kříž, být trpělivý s těmi, kdo neodpovídají našim představám. Ale buďme upřímní: to všechno očekáváme od druhých – a když to dostáváme, činí nás to šťastnými. Tak proč by to nečinilo šťastnými i druhé, když my budeme dávat sebe jim?

I když se nám oběť a dávání, odpouštění, přijetí kříže nebo trpělivost tváří jako těžké a nepopulární – protože nás zbavují pohodlí – není to těžké. Záleží na lásce. Vzpomeňme si na slova Panny Marie: Když nemáte lásku, nic není možné. Když máte lásku, všechno je možné. Někdo řekl: Krásné je být šťastný člověk. Ale ještě krásnější je pomáhat druhým, aby i oni byli šťastní. Mně je dobře, když jsem člověkem naděje, míru a radosti. Je mi krásně. Ale mohl bych být šťastný, kdybych byl šťastný jen já? Není ještě krásnější, nejsme ještě šťastnější, když pomáháme druhým, aby i oni byli šťastní? Pravé štěstí je právě v tom.

“PROSTE, DĚTI MOJE, DUCHA SVATÉHO, ABY VÁS NAPLNIL SILOU SVÉHO SVATÉHO DUCHA ODVAHY A ODEVZDANOSTI“

Zůstává však otázka: Jak uskutečnit to, o čem jsme mluvili? Panna Maria nám prozrazuje tajemství: Modlete se! Nic není bez modlitby. Proč? Protože bychom se brzy unavili, kdybychom spoléhali jen na vlastní síly, které jsou často slabé. A zde se ukazuje smysl modlitby: Modlit se znamená prosit Boha o sílu. Všechno, co činíme, máme činit s Bohem.

To je směr zcela opačný než ten, který nabízí satan – od počátku chtěl, aby Adam a Eva žili bez Boha, autonomně. Nabízel: Stanete se jako bohové. Důsledky těch, kdo mu uvěřili a šli tímto směrem, známe dobře: od mocného Říma přes Napoleona, Hitlera, Stalina a komunismus až po dnešní ideologie. Všichni tito „bohové“ padli a zanikli. Totéž čeká i modernismus, který se teď jeví jako mocný.

Nestačí mít vědomosti – potřebujeme sílu. A proto Panna Maria chce, abychom prosili Ducha Svatého, protože Duch dává sílu – a síla spočívá v odvaze a odevzdanosti. Odvaha je vnitřní síla, která nám pomáhá jít životem bez strachu, nebát se překážek, které se zdají těžké nebo nemožné. A odevzdanost je síla, s níž svěřujeme sebe i vše, co máme a činíme, do Božích rukou. Stručně řečeno: mít odvahu znamená odevzdat se Bohu, aby nás vedl.

Maria má zkušenost s Duchem Svatým – a proto je pochopitelné, že nás k modlitbě k Němu vede. Méně zřejmé však může být, proč nás vede k modlitbě za odvahu a odevzdanost. Na první pohled to může znít zvláštně – ale Maria mluví ze své zkušenosti. Kdo byl odvážnější než ona, když se vydala na dobrodružství s Bohem a přijala Jeho nabídku – přestože byla zasnoubená s Josefem – počít dítě, a to Božího Syna?! Kdo byl odvážnější než ona, když otěhotněla bez manžela a žila v prostředí, které ji bylo připraveno za to ukamenovat?!

A je snad větší příklad odevzdanosti než její slova: „Hle, služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“?! Podle měřítek dnešního světa by byla považována za „slabou“. Ale právě ona přemohla mocné tohoto světa, protože byla odvážná a vše odevzdala Bohu. A proto nás učí svému tajemství – abychom i my byli schopni vítězit nad zlem.

“TENTO ČAS BUDE PRO VÁS DAREM A CESTOU VE SVATOSTI K VĚČNÉMU ŽIVOTU“

Panna Maria nám odhaluje hloubku a smysl tohoto času milosti: je darem – zázračným, nezaslouženým, Božím i jejím. A tento dar nám není dán jako odměna za nějaké naše zásluhy. Jeho smyslem je být pro nás příležitostí a pobídkou, abychom se vydali na cestu svatosti k věčnému životu.

A zde se rodí otázky: Nejsme tímto darem privilegovaní? Má vůbec někdo jiný takovou milost jako my? Jak s tímto darem zacházíme? Nakolik je tento milostivý čas naším krokem ke svatosti – a nakolik jen prázdným přešlapováním?

“JÁ JSEM S VÁMI A MILUJI VÁS“

Jak prostá slova! Tak prostá, že bychom je mohli snadno přehlédnout. Ale to by byla velká chyba. V této prostotě se skrývá hluboké poselství. Já jsem s vámi. To znamená: Nebojte se, nejste sami! Existuje větší povzbuzení?

Miluji vás. Existuje větší štěstí než vědět a cítit, že nás Matka miluje, že nejsme sirotci, ani náhodní lidé na tomto světě? A i když si někdy pomyslíme, že nás společnost – sobecká, odmítající a pohrdající – nechce a nejraději by, aby křesťané zmizeli, přece není větší radosti než vědět, že nás někdo miluje, že s námi někdo počítá, že nás někdo potřebuje – a tím někým je Matka Maria!

Jaká škoda a jak promarněný život by to byl, kdybychom šli světem malí pod hvězdami a tuto radost nesdíleli s druhými…

pro ICMM fra Marinko Šakota, OFM