Nedokážu si představit svoje kněžství bez Medjugorje. Vstupují mi slzy do očí. Jistě, Ona nás drží ve svých rukou. Medjugorje nám připomíná, že tak jako Pán slíbil, že nás nenechá opuštěné, stejně tak to dělá i Matka.

Během vysokoškolských studií se P. Robert vzdálil od církve. Více než deset let nebyla víra součástí jeho života. Potom, co dostal výpověď ve velké technologické firmě, kde pracoval v marketingu, vrátil se do rodného domu. Znovu začal chodit na mši svatou, protože na tom rodiče trvali, což ho nakonec dovedlo k tomu, že znovu objevil náboženský život.

Měl hluboký zážitek při svátosti smíření. Brzy nato P. Robert začal poznávat povolání k zasvěcenému životu. Jako mladý bohoslovec poprvé slyšel o Medjugorji – místě, kam miliony poutníků z celého světa přicházejí hledat mír, zhojení ran a obrácení skrze poselství Panny Marie, Královny míru.

Po letech, kdy byl vysvěcen na katolického kněze, se konečně vydal na svou první pouť do Medjugorje v Bosně a Hercegovině. To, co zde prožil, navždy změnilo jeho život i kněžství. Pro seriál Fruits of Međugorje, který připravuje Marija Jerkić, řekl, že si nedokáže představit své kněžství bez Medjugorje.

Dále si můžete pročíst jeho osobní svědectví:

Jmenuji se Robert Ryan a jsem knězem chicagské diecéze. Kněžství je moje druhé povolání. Chodil jsem na Michigan State University, kde jsem v roce 2007 získal diplom v oboru marketingu. Přestěhoval jsem se do Austinu v Texasu, kde jsem šest let pracoval pro velký technologický podnik v oblasti prodeje a marketingu.

V té době jsem církev opustil a žil jsem tak 11 let. Vedl jsem silně světský život. Dělal jsem vše pro to, abych své rodiče ponížil a zostudil. 5. října 2012 jsem dostal výpověď a vrátil se do Chicaga. Moji rodiče měli pravidlo, že pokud žiješ pod jejich střechou, musíš chodit na mši svatou. Tak jsem začal znovu chodit na mši spolu s nimi.

Devět měsíců po návratu domů jsem prožil svátost smíření tím nejhlubším možným způsobem. Nehodlal jsem jít, ale nějaký slabý hlásek v mé hlavě mi říkal, že pokud se chci zbavit těch tíživých pocitů, musel bych jít ke zpovědi. A šel jsem, nepřipravený, ale Duch Svatý byl v akci a vytáhl ze mě všechno to smetí. První, co mi kněz řekl, bylo: „Vítej domů!”

O devět měsíců později jsem poznal eucharistickou adoraci a začal jsem se modlit růženec. Přitom všem jsem poprvé slyšel o Medjugorje. Vracel jsem se domů autem rodičů po eucharistické adoraci. Řídil jsem a rodiče měli v rádiu naladěnou katolickou stanici SiriusXM. Tehdy probíhaly přípravy na natočení filmu s názvem „Kopec zjevení”.  Vyhlašovali, že hledají zájemce z řad poutníků. Vážně jsem uvažoval o tom, že se přihlásím, a bylo to poprvé, kdy jsem o Medjugorje vůbec slyšel. Poprvé jsem slyšel, že existují zjevení Panny Marie, která ještě stále trvají, a tak jsem znovu pomalu objevoval svoji víru.

Zajímal jsem se o to a brzy jsem se přihlásil, ale v té době mě Pán pozval, abych se stal knězem. Devět měsíců po té zkušenosti ve zpovědnici jsem byl na duchovních cvičeních, otevřel jsem srdce Pánu a řekl jen: „Jsem ztracený. Nevím, co mám dělat!”

Uslyšel jsem Pána, jak mi z Eucharistie říká: „Buď mým knězem.” Nejdříve jsem řekl: „Ne“ a uváděl jsem Mu všechny důvody, proč nemám ke kněžství povolání. On však opakoval: „Buď mým knězem!”

Bylo 17. ledna 2015, kdy jsem to přijal. O šest roků později jsem byl vysvěcen na kněze – přesně 15. ledna 2021. I tehdy, když jsem byl daleko od církve, měla Maria v mém životě zvláštní místo. I tehdy, když jsem si nebyl jistý, zda věřím v Boha, Maria pro mě přesto existovala. Pevně věřím, že Ona mě vrátila a provázela mě celou touto cestou. Když mě Pán povolal ke kněžství, jak už jsem řekl, právě když jsem uvažoval o odchodu do semináře, tehdy jsem slyšel, že se Panna Maria zjevuje tady v Medjugorje.

To jsem zjistil, když jsem vstupoval do semináře. Během studií jsem byl v jedné modlitební skupině, kde jsme objevili, že jsme se všichni narodili ve dnech mariánských svátků a máme k Panně Marii hlubokou úctu.  Několik z nás již mělo zkušenost s Medjugorje. Tak jsme o tom tématu mluvili a učili se něco nového. Během pobytu v semináři jsem se vždy krátce pomodlil, když jsem obnovoval svoje zasvěcení Marii. Jen jsem říkal: „Jestli mě tam chceš jednoho dne mít, vím, že se o to postaráš.“

Vysvěcen jsem byl v květnu 2021, za koronavirové krize. Tehdy jsem byl na večeři s přáteli kněžími, kteří v Medjugorje byli a přivezli mi růžence a suvenýry. Moji velmi dobří mentoři, kteří měli velké zkušenosti, mě vždycky v tom směru povzbuzovali slovy: „Jestli ti to je souzeno, pojedeš tam.“ A dostali jsme pozvání od přítelkyně Colleen Willard. Telefonovala a nejdříve se ptala našeho přítele, o. Matta, jestli by se k ní nepřipojil na pouť. On odpověděl: „Lituji, ale nestíhám to. Den před vaším odjezdem se vracím ze Svaté země, ale o. Rob je právě tady vedle mě”. A ona na to: „Ach, zeptej se tedy jeho. Ať jede s námi. Právě jsem myslela na to, že bych ho pozvala na jeho první pouť.” A tak jsem dostal dovolení jet do Medjugorje. K pozvání došlo v srpnu a já sem přijel koncem září 2021. Je zajímavé, že zatímco jsem očekával potvrzení letu, neočekávaně mi o. Matt poslal zprávu. Jeho cesta do Svaté země byla zrušena. Přišel jsem za ním a řekl mu: „Hele, jestli chceš, já to mohu zrušit.” A on odpověděl: „Ne, Panna Maria tam chce tebe.”

Tak jsem sem poprvé přijel s Colleen a Johnem Willardovými v září 2021. Moje první zkušenost z Medjugorje… Můj duchovní vůdce v semináři mi často doporučoval, abych den začínal takto: „Pane, osvoboď mě od mých očekávání, abych přijal ten dar, který Ty dnes pro mě připravuješ.“ Stejné to bylo s Medjugorije, to byla moje modlitba: „Pane, jen mě osvoboď od očekávání. Matko Maria, vím, že je vše pod Tvou kontrolou. Prostě otevírám srdce pro všechno, co mi připravuješ.”

Do té doby jsem viděl jen několik dokumentárních filmů a pár videí na YouTube. Pročetl jsem knihu “Moje srdce zvítězí” (Mirjany Soldo). Sám jsem chtěl zakusit a vidět, co mi připravují Pán Ježíš a Panna Maria. A tady je cítit mír, hmatatelný mír, jak je tomu pokaždé na místech, kde byla Panna Maria.

Vzpomínám si, když jsme přistáli v Dubrovníku, John a Colleen mi dali úkol, abych se modlil růženec, až budeme vjíždět do Medjugorje. Modlil jsem se. Odbočili jsme a uviděli v dálce kostel sv. Jakuba. Bylo to, jako by se neočekávaně objevily hradby. Zavládl mír a v srdci jsem pocítil: „Ok, Ona tady je! Ona tu je!”

Stále jsem se snažil pochopit, kdo jsem jako kněz… Myslím to doslova, tři měsíce jsem byl knězem a někdy při mši jsem ještě uvažoval: „Počkej, co je teď potřeba dělat s rukama? Stále jsem se snažil tohle všechno pochytit. Přišel jsem sem a všechno bylo pozitivní. Druhý večer jsme byli pozváni na zjevení u Marije. Byl jsem velmi rozrušený, ale sám sebe jsem uklidňoval: „Ok, Pane, jen mě osvoboď od všeho očekávání!”

Přišli jsme k vizionářce Mariji, všichni kněží seděli v posvátném prostoru a já se snažil zůstat klidný, oběma nohama na zemi, s vědomím, že chci přijmout to, co mi Pán a Panna Maria připravili. Modlili jsme se růženec, a pak nastala chvíle, kdy se najednou dalo všechno pocítit. Vzduch se změnil. Všechno se proměnilo. Zůstal jen ten určitý mír, všechno bylo prostě jiné. Podíval jsem se na Mariji, která rozhodně někoho viděla.

Rozhodl dívat se dívat tam, kam se dívá ona. Dívám se proti posvátnému místu. A najednou jsem se začal třást a nemohl jsem přestat. První, co mi proletělo hlavou, bylo: „Je to mozková mrtvice? Ne, není. V pořádku.“ Ale v tu roztřesenou chvíli jsem začal vidět obrysy ženy se závojem. A skrze ni bylo vidět 13. zastavení křížové cesty –  jak Ježíše snímají z Kříže. A mrtvé tělo našeho Pána se najednou stalo dítětem v rukou té ženy se závojem. A slyším hIas v srdci. Mariin hlas. Říká: „Všechny své syny kněze takto držím.” A konec. Myslím si: „V pořádku.“ Měl jsem v minulosti nějaké silné mystické zážitky, takže jsem neztrácel kontrolu. Byl jsem klidný, prostě „je to v pořádku“.

Později ten večer jsem byl v restauraci Columbo a hovořil o tom s Johnem a Colleen. Už jsem začínal být poněkud netrpělivý. Ptal jsem se, proč jsem tady? Proč si Panna Maria přála, abych sem jel já? Co bych měl dělat?

A John, svým osobitým, klidným způsobem, řekl: „A zeptal ses Jí na to?”

Řekl jsem: „Ne.” A on dodal: „Ještě se jí zeptáš.” O dva dny později jsme byli pozváni na zjevení u Ivana. Zatímco jsme čekali, opět jsme se modlili růženec. Stál jsem hned vedle Ivana. Zase jsem byl nervózní, rozrušený… A znovu se objevil ten pocit, který tě celého překryje důvěrou: „Ona je tu.“ I tentokrát jsem se díval tam, kam se díval Ivan. Nic se nedělo. Netřásl jsem se. Jen jsem zavřel oči. V ten okamžik jsem v hlavě viděl obraz: Nejsvětější Srdce Ježíšovo, Neposkvrněné Srdce Mariino a Čisté srdce sv. Josefa. A všechna naše srdce souhlasně tloukla. Slyším, jak ke mně Panna Maria promlouvá: „Nikdy nezapomeň, že jsi kněz mého Syna, vždycky si můžeš odpočinout v našich Srdcích.” A konec.

Vrátil jsem se do Chicaga. Dokud jsem byl v semináři, spřátelil jsem se se sestrami karmelitkami v Nebrasce, které mi chtěly ušít ornát jako dar ke svěcení. Doma už na mě čekala krabice od nich.

Překotně jsem ji rozbaloval, plný očekávání. A když jsem ji otevřel, uviděl jsem krásné zlato-bílé mešní roucho s ruční výšivkou na zadní straně: Nejsvětější Srdce Ježíšovo, Neposkvrněné Srdce Panny Marie a Čisté srdce svatého Josefa. Ten ornát visí v mé kapli, kde se denně modlím. Stále mi připomíná, že mám odpočinek hledat ve společnosti Panny Marie, našeho Pána, našeho ochránce. Protože kněžství opravdu není lehké. Mám ho rád. Nevyměnil bych je za nic na světě. Je pro mě tím největším, největším darem; drahocennou perlou. Jsou to pro mě nejkrásnější a nejbláznivější dny, jaké bych si nikdy nemohl ani vymyslet. Něco neskutečného. Jsou ale také těžké dny, ve kterých si musíš vědomě připomínat, že každý nový den se rozhoduješ pro život. Dnes se rozhoduješ pro to, být svatý. Dnes se rozhoduješ být dobrým knězem. A i když je to rozhodování těžké, má mi připomínat, že patřím právě sem. Je to neuvěřitelné, ale co jsem se vrátil z Medjugorje, nedokážu si svoje kněžství představit bez Medjugorje.

Nedokážu si představit své kněžství bez Ní. I při mé první mši, která se uskutečnila o několik měsíců dříve, jsme já a moje matka zasvětili mé kněžství Panně Marii a Ona mě skutečně provází krok za krokem. A ještě něco mimořádného. Jako by to všechno ještě nebylo dostatečně mimořádné, zařídila Panna Maria, abych na pouť jezdil pravidelně každý rok.

A pokaždé, když sem přijedu, jako bych dostal injekci, která mne drží a upevňuje ve věcech, které jsou důležité.  Nemyslím na povrchnosti každodenního života. Mluvím o věčném životě a tady se jedná o velmi důležité věci. O ty pravé, za které se vyplácí bojovat.

Nedokážu si představit svůj život bez Medjugorje. Slzy mi vstupují do očí. Opravdu, Ona nás drží ve svých rukou. Medjugorje nám připomíná, že právě tak, jak nám Pán slibuje, že nás neopustí, tak to neudělá ani naše Matka. Můj duchovní vůdce v semináři, o. Larry Hennessy, definuje lidskou osobu jako neopakovatelný okamžik nechybující Boží lásky.

A dnes je všechno tak zmatené. Svět se nám snaží namluvit, že jsou lidé bezcenní. A někdy to i sami můžeme pocítit. Ale i když ses někdy cítil být bezcenným, že jsi ztracený, zlomený, všelijaký, bez ohledu na to, jestli jsi kněz, žiješ v manželství, jsi mladý člověk nebo kdokoli jiný, nejsi bezcenný.

Už sama ta skutečnost, že se Matka Boží tolik o nás tolik stará, že nám říká, jak se za nás modlí, že nás miluje a prosí i tebe, abys Jí pomohl, ti ukazuje, jak jsi důležitý. Ve svých poselstvích stále říká: „Potřebuji vaše modlitby a děkuji vám, že jste odpověděli na mé volání.” Ty jsi klíčový v Božím plánu. Jsi milovaný.

A pokud je potřeba ti to připomínat, nebo pokud už ti to není potřeba dál připomínat, přijď sem a tvůj život už nikdy nebude stejný.

Zdroj: https://radio-medjugorje.com/vijesti/medjugorje/fruits-of-medjugorje-vlc-robert-ryan-ne-mogu-zamisliti-svoj-zivot-bez-medugorja

Přeložila: -mš-

____________________________________________________________________________________________