Papež František předsedal v sobotu 1. února v bazilice sv. Petra prvním nešporám ze slavnosti Uvedení Páně do chrámu, která se připomíná rovněž jako Světový den zasvěceného života. Vyzdvihl slib prostoty jako výraz střídmosti a velkorysosti a varoval před pokřivenými formami náklonnosti.

S odkazem na svátek Obětování Páně, lidově nazývaný Hromnice, který v liturgickém kontextu charakterizuje symbolika světla, papež poukázal na světlo jako závazek skromnosti, čistoty a poslušnosti.

František zdůraznil, že zasvěcená osoba při praktikování skromnosti odmítá sobectví, chamtivosti závislost a místo toho přijímá vše, co ji může povznést: V tomto případě se jedná o střídmost, velkorysost, sdílení a solidaritu.

„Příkladem poslušnosti je Ježíš Kristus a jeho vztah s Otcem,“ zdůraznil František a citoval encykliku sv. Jana Pavla II. „Vita consacrata“. Papež zdůraznil, že poslušnost „se stává darem a zároveň projevem lásky, prorockým znamením pro naši společnost, která má sklon hodně mluvit, ale málo naslouchat: v rodině, v práci a zejména na sociálních sítích“.

„Zasvěcená poslušnost je protilátkou proti takovému osamělému individualismu a jako alternativu prosazuje model vztahu, který se vyznačuje aktivním nasloucháním, v němž po ‚mluvení‘ a ‚naslouchání‘ následuje konkrétní ‚jednání‘, a to i za cenu zřeknutí se svých zálib, plánů a vlastních preferencí,” zdůraznil Svatý otec.

V závěru papež vyzdvihl otázku „návratu k počátkům“, o kterém se dnes v zasvěceném životě hodně mluví. Zdůraznil, že nejde o návrat do jakéhosi muzea, ale o „návrat ke Kristu a k jeho ‚ano‘, které řekl Otci“.

František podtrhl, že dříve než dojde k setkáním u „kulatých stolů“ – která jsou velmi užitečná a potřebná – se nejdůležitější setkání „odehrává před svatostánkem, během adorace“. Upozornil, že „jsme ztratili smysl pro adoraci“, a povzbudil k adoraci Ježíše přítomného v Nejsvětější svátosti. Dodal, že tímto způsobem je také možné znovu objevit zakladatele kongregací a řeholních řádů „jako ženy a muže víry“ a opakovat s nimi v modlitbě a sebeobětování: „Zde jdu, abych plnil tvou vůli, Bože“ (Žid 10,7).

 

zdroj: www.cirkev.cz