POSELSTVÍ PANNY MARIE 25. ÚNORA 2025

„Drahé děti, ať je vám tento jarní čas povzbuzením k osobnímu obrácení, abyste se svými životy modlily a milovaly Boha nade vše za všechny, kteří to potřebují. Děti moje, buďte mýma rukama míru a modlitby, buďte láskou pro všechny, kteří nemilují, nemodlí se a nepřejí si mír. Děkuji vám, že jste odpověděly na mé pozvání.“ (s církevním schválením)

“AŤ JE VÁM TENTO JARNÍ ČAS POVZBUZENÍM K OSOBNÍMU OBRÁCENÍ, ABYSTE SE SVÝMI ŽIVOTY MODLILY A MILOVALY BOHA NADE VŠE ZA VŠECHNY, KTEŘÍ TO POTŘEBUJÍ”

Zvláště od Ježíše, ale i od Panny Marie, se dozvídáme, že příroda je školou, ve které se můžeme mnoho naučit o duchovnosti. Když chce Ježíš svým posluchačům vysvětlit, co je Boží království, používá obrazy z přírody. Totéž činí Panna Maria, když nám v tomto poselství mluví o obrácení.

Pokud chceme, aby se obrácení uskutečnilo v našem životě a pokud chceme pochopit, co obrácení znamená, podívejme se na přírodu. Zvláště ji pozorujme s příchodem jara. Březen je měsícem „obrácení“, tedy změny. Počasí se „obrací“, mění. Zimní období, charakterizované chladem, stále více slábne a jarní teplo sílí. „Obrácení“ je viditelné na stromech i na loukách. Zimní strnulost se proměňuje v nový život.

Panna Maria zdůrazňuje osobní rozměr, protože obrácení potřebuji já, ne druzí. Často si myslíme opak, že já se měnit nemusím, ale druzí ano. Takové myšlení brání obrácení. A když někdo necítí potřebu obrácení, uzavírá se „Slunci“, Božímu působení, a tím i příchodu nového života.

Představme si, že by se příroda na jaře nechtěla „obrátit“. Že by řekla „ne“ stále sílícímu slunečnímu teplu. Nedochází na jaře při splnění všech podmínek přece k tomu, že se celé stvoření otevírá? A co člověk? Otevře se, i když jsou splněny všechny podmínky?

Panna Maria uvádí cíle obrácení:

• abychom se svými životy modlili a milovali Boha nade vše
• za všechny, kteří to potřebují

Když se někdo obrací, mění se jeho život, a tím i jeho přístup k Bohu a k bližním. Už není zaměřen jen na sebe, své starosti a potěšení, ale mnohem více myslí na Boha a na člověka v nouzi. Bůh se mu stal natolik důležitým, že mu věnuje více času a pozornosti než dříve. Nejenže den začíná a končí modlitbou, ale jeho modlitba se stává hlubší, stává se srdcem. Boží slovo nečte a neposlouchá jako něco, co se ho netýká, ale rozpoznává se v něm jako v zrcadle. Jeho pohled je vnímavější k lidem v nouzi, jeho srdce otevřenější a ochotnější jim pomoci. Z povrchního a lhostejného věřícího se stává aktivní a angažovaný.

“DĚTI MOJE, BUĎTE MÝMA RUKAMA MÍRU A MODLITBY, BUĎTE LÁSKOU PRO VŠECHNY, KTEŘÍ NEMILUJÍ, NEMODLÍ SE A NEPŘEJÍ SI MÍR”

Když se v životě věřícího uskuteční obrácení, změní se jeho mentalita, způsob myšlení. Obrácení se stává viditelným již v jeho modlitbě. Takový člověk se už nemodlí jen za sebe a své potřeby. Mariina poselství si nejen přečte a odloží stranou, ale v jejích slovech vnímá její srdce, její potřeby a touhy. Například v tomto poselství tuší Matčin naléhavý hlas, který ho vybízí k angažovanosti s ní pro spásu světa. Proto mu záleží na tom, aby jí pomohl uskutečnit její plány. Ví, že nemůže změnit celý svět, ale stejně jako Maria věří, že pro Boha není nic nemožné. Sám sebe vidí jako Božího a Mariina spolupracovníka. Všechno, co dělá, nečiní sám ze své vůle, ale stále více dovoluje Bohu a Panně Marii, aby skrze něj působili. A tak se stává „Mariinýma rukama“.

Jednou se jistý novinář pokusil vyprovokovat Matku Terezu: „Matko Terezo, teď je vám sedmdesát let. Až zemřete, svět bude vypadat stejně jako před vámi. Po veškeré námaze, kterou jste vynaložila, co se ve světě změnilo?“ Bez sebemenší netrpělivosti a s odzbrojujícím úsměvem mu odpověděla: „Víte, nikdy jsem nechtěla změnit svět. Jen jsem se snažila být kapkou čisté vody, ve které se může odrážet Boží láska. Připadá vám to jako malá věc?“ Jak se často stávalo, v místnosti zavládlo ticho. Nikdo se neodvážil nic říct.

Matka Tereza se znovu obrátila k novináři a řekla mu: „Proč se i vy nepokusíte být kapkou čisté vody? Pak bychom byli dva. Jste ženatý?“ „Ano.“ „Řekněte to i své manželce. Pak budeme tři. Máte děti?“ „Ano, tři.“ „Povězte to i svým dětem. Pak nás bude šest.“

Kolik křesťanů dnes nenásleduje Pannu Marii a Matku Terezu, ale inspiruje se lidmi, které ovládl duch tohoto světa? A tento duch, zvláště individualismus a sobectví, proniká i do jejich životů, takže říkají: „Co já mám společného s ostatními? Mám svůj život. Druzí mě nezajímají. Jejich problémy a starosti jsou jen jejich.“ Kolik křesťanů tento duch svedl a ovládl? Kolik se jich uzavřelo do svých domovů, nechtějí mít s druhými nic společného a stali se nástroji sobectví? Kolik z nich žije v „zimě“, v chladu vůči ostatním?

Je třeba dbát o své zdraví, ale kolik lidí věnuje nespočet času a peněz jen na své zdraví a do detailu se stará o své tělo? Je důležité mít pokoj v sobě a ve své rodině, ale kolika lidem záleží jen na tom, aby měli pokoj oni sami? Je třeba se starat o svou rodinu, pracovat a vydělávat peníze, ale kolika lidem jde jen o jejich vlastní blahobyt?

Panna Maria nás chce uchránit před tímto duchem, který je zcela v rozporu s Ježíšovým učením, a proto nás zve k jinému jednání: k angažované lásce k lidem. Věřící, v němž vládne tato láska, není lhostejný, není mu jedno, jak se mají ostatní, ale myslí na ně, záleží mu na nich a snaží se něco dělat. Neptá se, proč se druzí neangažují, ale přebírá iniciativu. Tak se stává Mariinýma rukama pokoje a modlitby.

Panna Maria nás učí, že druhé můžeme milovat už tím, že se za ně modlíme. Když se věřící modlí za ty, kdo nemilují, nemodlí se a nechtějí pokoj, už tím projevuje lásku k nim. To je samozřejmě jen začátek lásky. Modlitba ho má vést k činům.

Vyvstává otázka: Koho následuji? Kdo je mým vzorem a měřítkem mého chování? Budu následovat lidi, které ovládl duch tohoto světa, a nechám se nakazit jejich sobectvím, nebo půjdu za Pannou Marií a stanu se jejíma rukama pokoje a modlitby, její láskou k lidem? Budu žít jen pro sebe, pro své krátkodobé požitky, starat se jen o své zdraví a tělo, jen o svůj klid a peníze? Nebo nepromarním tuto milostiplnou chvíli, kterou mi Panna Maria dává, a pomohu Matce, která tiše, ale naléhavě volá, abychom jí pomohli?

Jaro, které je před námi, nám přináší nádherná poselství. Kéž bychom je uměli číst…

fra Marinko Šakota, OFM