ZAMYŠLENÍ NA DEN – Sobota 27. prosince 2025

Slova svatého evangelia podle Jana (Jan 20, 2-8): 📖

Prvního dne v týdnu běžela Marie Magdalská k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil.

Myšlenka: 💭

🕊️ „Učedník, kterého Ježíš miloval.“

Toto označení může na první pohled působit zvláštně. Měl Ježíš své oblíbence? Miloval Jana víc než ostatní? Evangelium nás ale vede jinam. Neříká, že Ježíš miloval Jana více, ale že Jan si byl této lásky vědom. Nejde o výlučnost, ale o vztah, který je prožívaný srdcem.

Jan běží ke hrobu, vidí prázdnotu a přesto – uvěří. Jeho víra se nerodí z důkazů, ale z lásky. Ten, kdo se cítí milován, dokáže číst Boží jednání i tam, kde ostatní vidí jen prázdno a zmatek. Láska otevírá oči víry.

Ježíš nemiloval Jana víc než Petra, Tomáše nebo kohokoli jiného. Miloval každého celým srdcem. Rozdíl je v tom, že Jan se této lásce nebránil, neskrýval se před ní, ale dovolil jí, aby ho formovala. A právě proto „viděl a uvěřil“.

Pozvání ke konkrétnosti: 🤲

❓ Zeptej se dnes sám sebe: „Věřím opravdu, že mě Ježíš miluje osobně, konkrétně, právě takového, jaký jsem?“
Zkus dnes Bohu v tichu říct: „Pane, chci se učit přijímat tvou lásku.“ Možná právě tehdy začneš vidět věci novým pohledem.

Amen