Pravý odpočinek je jedině pokoj u Boha

Paula Tomić

Pravidelně toužebně očekáváme léto, protože ono symbolizuje odpočinek, uvolnění, vzdálení se od všedních dnů a čas, kdy konečně uděláme něco, na co během roku nemáme čas. Ve skutečnosti pak ten vysněný letní plán dopadne úplně jinak.

Pravda je, že se dočkáme poněkud uvolněnějšího rytmu dne, protože se alespoň nemusíme snažit uhodnout, v kolik hodin má být které z dětí ve škole a kdy je které dítě potřeba odvážet a dovážet ze školních nebo mimoškolních aktivit. To ostatní je víceméně ještě náročnější, protože je veliké horko. Horko je venku, horko je v přehřátém automobilu. Přitom je chladno v obchodech a uzavřených klimatizovaných kancelářích a ty náhlé šoky teplotních změn o několik desítek stupňů Celsia člověka ještě více zatěžují, vyvolávají nachlazení a ztuhlost některých částí těla, které jsou vystaveny vlnám chladného klimatizovaného vzduchu. Zvýšený provoz je na cestách, hraničních přechodech i při společenských událostech…

Těšíš se, že se osvěžíš mořskou vodou, ale očekávají tě návaly na pláži a na parkovištích. Lidé podobní zombiím vystavují svá potetovaná těla v hanebných plavkách na pražícím poledním slunci a nedbají na upozornění o škodlivosti UV záření a spáleniny, které to silné slunce vyvolává v době od 11 do 17 hodin – jako by nevěděli, že kůže si všechno pamatuje, vše vpíjí a hromadí, a pak se divíme, kde se bere vzrůst počtu zhoubných kožních onemocnění.

S tím návalem na plážích je spojený i hluk hudby, která burácí ze všech stran, a šťavnaté nadávky, které se skládají do jednoduchých vět. Složitější se už neužívají, protože se při rozhovoru zásadně ještě dopisuje nebo hovoří s někým jiným na mobilu. Nával je v obchodech, v kavárnách i na koncertech, které se pořádají skoro každý večer v tvém blízkém nebo vzdáleném okolí. Špatně se spí, protože se chodí spát pozdě, nebo nemůžeš usnout díky horku a nebo proto, že tě štípou komáři… Hlavně po očekávání toho „odpočinkového“ léta je brzy slyšet: „Jen ať už to léto skončí a ta horka přejdou!“ Tak takoví jsme my lidé – stále sníme o něčem jiném, očekáváme něco jinak, doufáme v něco dokonalejšího. A to „něco“ je vždycky stejné nebo horší než ono „teď“.

Psychologie definuje zdravou osobu jako osobu, která je schopná žít tady a teď s Bohem. A to je ve skutečnosti veškerá moudrost. Když jsi s Bohem za všech okolností, máš všechno. Protože nakonec je všechno pomíjivé a jenom Bůh zůstává. A to říká i Panna Maria v posledním poselství: „Radujte se, dítka, a buďte radostní i v těžkostech a budete mít sílu, protože si budete vědomi, že jste pomíjiví, a budete umět Bohu všechno odevzdávat.“ (poselství 25. 6. 2026) Moudrost života je být radostný v tom, co máš, a umět Bohu odevzdávat to, co žiješ. To dává sílu a smysl tvé existenci, a to vytváří zápisy ve věčnosti, která jediná není pomíjivá. Panna Maria je moudrá učitelka, která vidí tu naši neznalost a dezorientaci v prostoru a čase našeho života.

My lidé stále tak nějak očekáváme nějakou dokonalou dobu a nějaké dokonalé podmínky. Čekáme i na to, až se budeme cítit připravení a zdraví, abychom něco udělali, něčím pohnuli, něco proměnili… a ve skutečnosti ten dokonalý okamžik neexistuje. I v Bibli vidíme, že Ježíš nikdy neměl dokonalé lidi ani dokonalé situace; naopak, pracoval s hříšníky, bázlivými a nemocnými lidmi na okraji společnosti… Neměl dokonalé ozvučení a sály na promluvy, ale uměl si pomoci na kopcích, na loďkách… A nakonec skončil jeho život zcela nedokonale, úplně hanebnou smrtí ukřižováním. A co to Ježíš měl, co my nemáme? Měl úplnou odevzdanost do Boží vůle! Měl plný souhlas s Božím „nyní“. Měl plnou důvěru v Otce. A proto měl pokoj.

Základní předpoklad odpočinku je pokoj. Pokoj kolem nás, ale ještě více pokoj v nás.

I já jsem byla několik dní odpočívat. I když to skutečně bylo uvolnění, bez povinností, bez návalů lidí, protože jsme pobývali v jednom malém, odlehlém místě na Pelješaci, kde jsme byli skoro sami na pláži, přesto jsem tu neprožila pravý odpočinek. Prožila jsem ho v modlitbě na modlitebním setkání s bratry a sestrami. Ve vděčnosti, slavení a písni, ve společenství otevřených srdcí, která dovolí Bohu, aby do nich vyléval svou milost. A všechny milosti jsou předem zabalené do jednoho velikého, nadpřirozeného pokoje, který ti ztiší všechny starosti, zklidní veškerou úzkost, rozpustí veškerý strach, zklidní všechny křeče v těle, uklidní srdce a dá ti pocítit, že jsi opřen o tu Věčnou skálu, milován tím Věčným Životem, ochranně svázán a přitahován provazy Věčné lásky. A pochopila jsem, že jsem si více odpočinula za tu půlhodinu hlubokého prožívání toho Pokoje, kterým je sám Bůh, a který ti může dát jenom Bůh, než za všechny dny jakkoli promyšlené dovolené.

Proto, moji drazí čtenáři, jestli se teprve připravujete na letošní dovolenou, jestli ještě plánujete odpočinek na toto léto, jestli vymýšlíte něco ohromného, abyste naplnili svůj prázdný život a prázdné srdce – tady máte nejdokonalejší cestu, jak si skutečně odpočinout: „Hledejte Boží pokoj a jděte za ním, a On dá pokoj vašim duším. Pravý odpočinek je odpočinek v Bohu – proto na svých dovolených nevyhledávejte vnější zábavu, ale hledejte Boha a jeho tvář, a potom z odpočinku a radosti duše vzejde i odpočinek těla.”

Zdroj:  https://www.medjugorje-info.com/paula-tomic/pravi-odmor-je-jedino-mir-u-bogu

Přeložila: -mš-