Kristus přichází nejen proto, abychom mu zpívali, ale aby plně vstoupil do našich životů. To je okamžik společenství. S celou církví vyznáváme, že je to Beránek Boží, který snímá hříchy světa, který zve na hostinu a přichází uzdravovat. S celou církví vyznáváme Beránkovu všemohoucnost, všemohoucnost jeho slova, které uzdravuje duši i tělo. Kristus přichází ve svatém přijímání do srdce věřícího, a nakolik je srdce připraveno a k dispozici, natolik se odehrává setkání s božským hostem, kterého nevidíme fyzickýma očima, ale poznáváme ho vírou.

Doba po svatém přijímání je dobou nejintimnějšího setkání duše s jejím Bohem skrze Ježíše Krista. Tento čas je doprovázen eucharistickými chvalozpěvy a děkovnými písněmi, ale také hlubokým tichem, kdy duše, zcela odevzdaná svému Spasiteli, vstupuje do hlubokého pokoje. Při setkání s Uzdravitelem je duše uzdravena během slov pronesených před přijímáním: „Řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.

Uzdravení je podstatným rozměrem svatého přijímání. Je to nejprve vnitřní uzdravení víry, lásky a naděje. Dostáváme potřebné milosti pro život a životní situace a přijetí utrpení, pokud je to Boží vůle.

Musíme si přiznat, že při mši svaté a modlitbě za uzdravení se stalo něco, co se stát nemělo. Zanedbali jsme modlitbu za uzdravení nebo jsme jí věnovali velmi málo času. Věřící odcházejí ihned po svatém přijímání. Nemají na to čas! A právě v tomto okamžiku, po svatém přijímání, bychom měli mít čas. Musíme zůstat s Ježíšem, aby v nás mohl působit svým spásným způsobem.

MODLITBA

Pane, Ježíši Kriste, vítej v mém srdci! Všechno je připraveno na tvůj příchod. Raduji se. Vítám tě. V této chvíli chci žít jen pro tebe, jako jsi ty žil a zemřel pro mě. Všechno ti odevzdávám a zůstávám v tobě v tiché radosti. Amen

JDĚTE V POKOJI

Mše končí modlitbou a požehnáním církve. Poslední slova kněze jsou: Jdi v pokoji. To není jen zavedený termín, který nám umožňuje opustit kostel a vrátit se do života, ale tato slova ještě jednou shrnují vše, co se odehrálo při mši svaté a co se bude dít dál.

Eucharistická hostina je hostinou pokoje mezi Bohem a člověkem a mezi lidmi. Pokud tento rozměr chybí, pokud se mír neuskutečňuje, pak se musíme zamyslet nad pravým smyslem a účelem eucharistie. Pokud by člověk nebyl ochoten odpustit nebo nebyl připraven prosit Boha o odpuštění, vyloučil by se z eucharistické oběti. Pokud by se jí účastnil, jednalo by se o zneužití.

Člověk přichází na tuto hostinu ve svatebním rouchu, které Bůh připravuje a nabízí na začátku eucharistické slavnosti. Proto není omluvou, pokud se někdo ocitne na slavnosti bez svatebního, milostivého roucha. Když odcházíme z kostela, když odcházíme ze mše svaté, každý z nás by měl být hlasatelem pokoje. Odchod v pokoji je biblickou touhou a touhou po požehnání. Zároveň je to ten nejkrásnější úkol, který může být člověku dán. Bůh od nás nežádá nic, co by sám nebyl připraven dát. Proto, když nám dal pokoj a spasení, chce, abychom ho přinášeli dál.

„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. A ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady, a kdyby se napili něčeho smrtelného, neuškodí jim to; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví“ (Mk 16, 15-18).

zdroj: www.svetlomariino.sk