ZAMYŠLENÍ NA DEN – Středa 4. února 2026

Slova svatého evangelia podle Marka (Mk 6,1-6): 📖

Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho (lidí) ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josetův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.

Myšlenka: 💭

🕊️ „Ježíš šel do svého domova.“

Návrat domů bývá zvláštní. Místo, kde nás znají „odjakživa“, kde mají jasno, kým jsme byli – a často i kým prý máme zůstat. Ježíš přichází tam, kde ho viděli vyrůstat, kde ho mají zařazeného. A právě tam naráží. Ne proto, že by chyběla jeho moc, ale proto, že chyběla otevřenost srdce.

Lidé slyší moudrost, vidí skutky, a přesto se pohoršují: „Copak to není ten tesař?“ Známé se stává překážkou. Když si myslíme, že už o Bohu, o druhých – nebo i o sobě – všechno víme, zavíráme dveře novosti, kterou chce přinést.

Evangelium říká něco zarážejícího: Ježíš tam nemohl udělat mnoho zázraků. Ne proto, že by nechtěl, ale protože nevěra uzavírá prostor. Zázrak nezačíná mocí Boha, ale ochotou člověka uvěřit, že Bůh může jednat i tam, kde jsme si zvykli na „obyčejnost“.

Pozvání ke konkrétnosti: 🤲

🙏 Zeptej se dnes: Kde ve svém „domově“ – v rodině, práci, vztazích nebo i v sobě samém – říkám Bohu: „Tady tě znám, tady už nečekám nic nového“? A zkus mu tam znovu otevřít dveře.

Amen