ZAMYŠLENÍ NA DEN – Čtvrtek 5. února 2026

Slova svatého evangelia podle Marka (Mk 6,7-13): 📖

Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

Myšlenka: 💭

🕊️ „Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat a dávat jim moc…“

Ježíš nejprve volá – a teprve potom posílá. Nezačíná úkolem, ale vztahem. Apoštolové nebyli dokonalí ani připravení, a přesto je Ježíš bere vážně natolik, že jim svěřuje svou moc. Ne proto, jací jsou, ale proto, s kým jsou.

Posílá je po dvou a s prázdnýma rukama. Bez jistot, bez zajištění, bez přebytků. Jako by tím říkal: nespoléhejte na věci, ale na Boha. Není to chudoba pro chudobu, ale svoboda pro důvěru. Tam, kde se člověk nemá o co opřít, se učí opírat o Boha.

Zvláštní je i Ježíšova svoboda vůči odmítnutí. Když vás nepřijmou, setřeste prach z nohou a jděte dál. Nezůstávat uvězněni v nepochopení, nebrat si odmítnutí osobně, nechat prostor Bohu, aby jednal po svém. I to patří k poslání.

Pozvání ke konkrétnosti: 🤲

🙏 Zeptej se dnes: Kam mě Ježíš posílá právě teď? A na co se při tom až příliš spoléhám – místo abych mu víc důvěřoval? Zkus mu dnes odevzdat jednu svou „jistotu“ a vykročit s lehkostí.

Amen