V každém poselstvím nás Nebeská Matka vede k Ježíši. Tím dnešním nás přivádí k Ježíšovu podobenství o rozsévači, poli a o koukolu. Co zasejeme, to také sklidíme, učí nás Písmo svaté, příroda i život

Budeme zasévat dobro nebo zlo?

Jsme v roli rozsévače. Vybíráme si, zda budeme zasévat dobro nebo zlo. Dobrým semenem je Boží slovo, učí nás Ježíš. Proto je jedním z hlavních Mariiných poselství úkol – rozjímat o evangeliu každý den. V modlitbě s Božím slovem dochází k hluboké obnově srdce. To je naše odpověď na volání církve v milostivém postním období: “Obraťte se a věřte evangeliu.” Modlitba srdcem je vždy obnovou myšlení, setkáním s Bohem, který je absolutní dobro. Vše, co Bůh stvořil a dělá, je jen dobré. S kým jsme, takovými se staneme. Po upřímné modlitbě se stáváme dobrými, přinášíme plody radosti a jednoty s Bohem.

V modlitbě čerpáme sílu uskutečnit to, co říká apoštol Pavel v listě Římanům: “Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé” (Řím 12,2).

Maria říká, že mnohá srdce zachvátil koukol a stala se neplodnými. Tak jasně a konkrétně nám nebeská Matka pojmenovala, co se děje s našimi srdci.

Koukolové semeno

Semeno plevele je velmi podobné pšenici. Jeho kořeny se proplétají s kořeny pšenice a není možné je vytrhnout bez toho, aby se s ním nevytrhlo i obilí. O koukolu se píše, že je to nejznámější plevel křesťanského světa. Nejznámější a zároveň nejméně známý plevel, hospodářsky významný a výskytově velmi vzácný, dekorativně působivý, ale jedovatý. A největším paradoxem je, že je zákonem chráněný a zároveň je ze zákona nutná jeho likvidace.

Kde se vzalo tolik koukolu? Ptáme se, jako se ptali rozrušení služebníci v Ježíšově podobenství o nebeském království (Mt 13, 24-30).

Kde se vzal koukol uprostřed rodiny, která usiluje o to, aby ve svém středu byl Ježíš? Odkud se vzal koukol uprostřed Církve? Proč je jich na světě tolik?

Ježíš nám odpovídá v osobě hospodáře: “Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.” Sluhové mu řeknou: “Máme jít a plevel vytrhat?” On však odpoví: “Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně a v čas žně řeknu žencům: “Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.” (Mt 13, 25-30).

Bůh je láska a láska vždy zvítězí

Když pozorujeme dnešní svět, často prožíváme bolest z rostoucí přítomnosti zla. Cítíme se bezmocní. Ježíš nás učí, abychom se nenechali vyrušit koukolem, zlem. Nemá nás to zastavit v růstu. Naopak, potřebujeme být ještě silnější pšenicí. Být věrnými v konkrétní lásce, trpělivými a je potřeba, abychom se naučili čekat. Abychom byli soustředěnými na lásku. Nesmíme se zastavit v lásce, obklopujme se láskou! Boží láska nikdy nic nezničí. Ona má poslední slovo a zvítězí.

To nám opakuje i Panna Maria v posledním poselství: “Proto, vy, děti moje, buďte světlo, láska a mé prodloužené ruce v tomto světě, který touží po Bohu, který je láska”.

V jejích slovech je ukryté východisko a tolik naděje. Uprostřed jedovatého koukolu Maria nikdy neztratila důvěru v sílu Boží lásky až do konce.

V tomto milostiplném čase půstu nás zvláště zve k modlitbě pod křížem. Říká nám: “Neztrácejte naději, neboť Bůh miluje své stvoření. On vás chce spasit skrze mé příchody zde. Drahé děti, i dnes vás všechny zvu na cestu svatosti. Modlete se a otevřete se Boží vůli” (srov. 25. 3. 2003).

Skrze Mariino světlo, lásku a vztažené ruce se s její pomocí učíme rozjímat Kristovo utrpení křížové cesty a spolu s ní setrvávat pod křížem.

MODLITBA:

Maria, děkujeme ti za cestu, kterou nám ukazuješ v tomto čase. Pomoz nám modlit se srdcem, obnovovat se v rozhodnutí pro dobro. Ty jsi celý svůj pozemský život, i v těch nejtěžších zkouškách, byla vždy soustředěná pouze na lásku. Tak velmi se ti chceme podobat, být tvým světlem, láskou a prodlouženýma rukama. Formuj nás v lásce, trpělivosti a čekání v konkrétních skutcích lásky až do konce. Amen.

zdroj: www.svetlomariino.sk